Článek
Dovedete si představit, že i balet nebo mladá služebná mohly podle tehdejších příruček vzbudit ve vnímavých myslích potomků nepatřičné pozdvižení? Dnešní doba sice teoreticky akceptuje, že člověk je tvor sexuální od narození až do smrti, ale erekce u předškoláků a masturbace tříletých holčiček na pískovišti jsou stále tabu.
My, dospělé mámy a tátové, si jako horký brambor přehazujeme otázku, kdo z nás dětem vysvětlí, jak to s láskou a sexem chodí. Ve většině případů, když se k tomu konečně odhodláme, s úlevou zjistíme, že naše děti jisté povědomí už mají. Oprávněné obavy však vyvolává otázka, jakou cestou se jim ho dostalo.
Nedávno mě přišla požádat o radu jedna maminka. Přistihla svého čtyřletého syna při orálním sexu. Celá situace se seběhla velmi nevinně. S kamarádkou a její pětiletou holčičkou si vyjely společně na víkend na chalupu. Děti se dlouho znaly, úžasně si rozuměly, a mámy si mohly trochu odpočinout. Jaké však bylo překvapení, když najednou na zahradě, za keřem, uviděly své ratolesti, že se neoddávají jen nevinnému zkoumání svých těl. Na moment se nezmohly ani na slůvko. Pak vyrazily ze svých úst výkřik: „Oběěěd!“ I když na něj bylo ještě brzo.
Mylně se domníváme, že svět okolo nás je přesycen informacemi o sexu a naše děti na „to“ mají ještě dost času.
Děti přiběhly jakoby nic a vystrašené mámy nevěděly, jak reagovat. Začaly se dětí vyptávat a dozvěděly se, že „to“ viděly v televizi, když se náhodou dívaly na nezabezpečený televizní kanál. Nechápaly, že dělají něco nepatřičného. Když se jim matky pokusily vysvětlit situaci ve spojitosti s láskou dospělých, s nevinným výrazem v tváři konstatovaly, že i ony se mají přece rády. A odběhly si hrát s míčem.
Tento příběh, stejně jako spousta jiných, které znám z vyprávění svých klientů, vyvolává otázku. Kdy je správný čas na to, abychom překročili svá tabu a konečně s dětmi mluvili o otázkách lidské sexuality? Mylně se totiž domníváme, že svět okolo nás je přesycen informacemi o sexu a naše děti na „to“ mají ještě dost času.
Nejnevhodnější informace, které na toto téma mohou získat, bývají právě od někoho jiného než od nás samých. Učitelé ve školkách pak řeší prazvláštní situace her na „sprostého doktora“ nebo pokusů o anální spojení. V těchto hrách pak vidí rysy nápodoby z filmů pro dospělé.
Sexuální výchova na prvním stupni často pokulhává
Není pak divu, že do časopisů pro dospívající holčičky chodí dotazy typu: „Už mi bylo dvanáct, a ještě jsem neměla orgasmus. Je to v pořádku?“ Nebo „Je mi čtrnáct a jsem ještě panna, co mám dělat?“ A tak podobně.
Stud nás rodičů umožňuje, aby v hlavičkách našich dětí vznikaly představy o lásce, které s romantikou, něžnostmi a citem mají opravdu pramálo společného. Naše děti si utvářejí představy z internetu, filmů, počítačových her a z nereálného světa „pohádek pro dospělé“. Dnes totiž žijeme v době, kdy děti dělí od znázornění sexuálního aktu v pornofilmu jenom tři kliky na počítači. To je věc, kterou zvládne i většina předškoláků.
Psychoanalytici tvrdí, že dřív děti získávaly cenné informace o svých sexuálních rolích a sexuálním chování z pohádek. U Popelky, Červené karkulky nebo Prince žabáka si prožily své sny, pocity frustrace a obavy, které je pak mohly potkat v reálném životě. Tyto příklady následně určovaly modely chování nejen ve společnosti, ale i v partnerském soužití a sexu.
V pohádkách je prý zakódováno nejen velké množství sexuálních symbolů, situací, ale i návodů, jak je prožít a řešit na racionální, stejně jako iracionální úrovni. Co však dnešní děti učí dnešní příběhy, ve kterých se objevují princezny bojovnice, které postrádají základní znaky ženství? Na to nám asi odpoví až další generace. Už teď je ovšem jasné, že svět se mění rychle. Chvílemi se nestačíme divit.
Mladí muži odkojení virtuálním světem porna neumějí navazovat vztahy a s partnerkami moc dobře nekomunikují. Jejich pokusy o svádění jsou často směšné a většinou končí nezdarem
Našim dětem hrozí, že čas mimo školu vyplní sledováním videoher. Dospívající se bez okolků dívají na porno, a tak si utvářejí své představy i normy. Mladí muži odkojení tímto světem iluzí však často narážejí na všední realitu. Neumějí navazovat vztahy, jejich komunikace vázne a svádění nejednou končí směšnými pokusy s logickým nezdarem. Proto si radši užívají virtuální reality, kdy mohou mít sex kdykoliv a s kýmkoliv, aniž by opustili obývák.
Navíc nemusí do partnera investovat čas, finance ani energii, natož podstupovat riziko odmítnutí či zklamání. A tak můžeme často zaslechnout povzdechy mladých žen, že muži jsou prostě nedostatkové zboží.
I pánové si však mohou stěžovat na přílišnou emancipaci a povinnou genderovou vyváženost, která zabíjí jejich motivaci a bere jim chuť pracovat na dlouhodobých vztazích. Co se stalo s láskou, touhou a vášní? Je sex opravdu jenom příjemné cvičení? Myslím, že přišel čas na to, abychom překonali osobní tabu a mluvili se svými dětmi o našich zkušenostech i prožitcích. Čas na to, abychom je naučili chránit se před světem virtuální reality.
