Je libo striptéra aneb Jak se baví české ženy

„Problémy s přítelem?“ ptám se asi dost naivně, protože se mi místo odpovědi dostane jen dvou nepříjemných pohledů. „Máte někdo foťák?“ zaslechnu ještě dotaz blonďaté slečny. Její dvě kamarádky vytahují iPhone i digitál a na tvářích všech zavládne spokojenost s příjemným a trochu vzrušeným očekáváním.

Nedivím se – i ve mně docela začíná pracovat adrenalin, protože zachytit vystoupení české pánské striptérské skupiny California Dreams v rámci reportáže o tom, jak se už i v Česku baví ženy, přece jen nepatří k mým běžným redakčním úkolům.

To už mě ale vyhazovač pouští dovnitř, zatímco návštěvnice show, jejichž stáří odhaduji v rozmezí zhruba od dvaceti let až po střední věk, ještě čekají, než se klub oficiálně otevře. Vede mě do zákulisí, kde se pět polonahých mužů připravuje na vystoupení ve stylu známých amerických Chippendales. V téhle pověstné show totiž prý jde nejen o nahá mužská těla, ale i o nápadité kostýmy a zajímavé choreografie…

„Je opravdu špatné, když ženám nevoníte,“ uvádí mě v zákulisí do rozpaků Sabri, jeden ze členů skupiny, a natírá se přitom deodorantem v podpaží. Vzhledem k tomu, že na sobě má jen spodní prádlo, nevím, kam s očima. Zato on i jeho kolegové jsou úplně klidu. Posedávají nebo popocházejí po šatně polonazí a připravují si kostýmy.

„Striptýz dělám víc než deset let,“ vysvětluje Sabri s tím, že tři roky studoval taneční konzervatoř, proto se v týmu pěti kluků zabývá choreografií. A mimochodem – je vicemistrem světa ve striptýzu z roku 2013.

Sabri také skupinu California Dreams před více než pěti lety spoluzakládal. Vzhledem k záplavě amerických romantických filmů, ve kterých je třeba při loučení nevěst se svobodou návštěva pánské strip show úplně běžná, se to možná leckomu bude zdát divné, ale v té době u nás nic podobného jako zábava tohoto typu čistě pro dámy nefungovalo.

„Začátky nebyly nejjednodušší. Museli jsme zformulovat scénář celé show, dělat choreografie, vytvořit to tak, aby program měl nějaký kulturní nádech…,“ podotýká k tomu Sabri. Ovšem dámské publikum se tak dostalo k novému produktu, který sem předtím pouze občas přivezly striptérské skupiny ze zahraničí.

Zato dnes je už i u nás možné mluvit doslova o fenoménu – stačí propátrat internet nebo se poptat mezi známými a je jasné, že strip show i ona pověstná loučení se svobodou ve společnosti  striptéra jsou pro ženy ve věku mezi dvaceti a čtyřiceti lety už normální součástí nabídky a poptávky…

„České holky jsou úžasné, řekl bych, že nejlepší jsou na Moravě v Brně a Ostravě,“ pousměje se Sabri. Hned ale pro jistotu dodává, že v Praze, kde právě jsme, jsou taky super. Zajímá mě, jestli jsou Češky opravdu tak konzervativní, jak se o nás traduje. „Ani náhodou,“ neváhá s odpovědí. „Třeba v Německu a Rakousku se víc hlídají,“ srovnávají kluci, ale shodují se, že ani u Češek jim nedělá problémy, že by byly příliš kontaktní.

Před očima mi běží scény ze zahraničních filmů, kdy se nadšené ženy v rozjásané atmosféře show po striptérech doslova vrhají, a pánové přitakávají, že i to se občas stane. „Problémy dělá opilá a hloupá žena, ale ne na každém představení se objeví.“ Striptéři se pak musejí zachovat profesionálně – tedy jemně s ní odtančit a požádat kamarádky, aby si ji odvedly.

Zatímco se dlouhá fronta žen, které ještě před chvílí stály před klubem, přesouvá dovnitř, manželka moderátora show Arnieho prochází zákulisím, usmívá se, pomáhá s posledními úpravami kostýmů a občas prohodí něco k manželovi, který už má na svalnatém těle kostým sestávající z vesty a stojatého límečku.

O něco dál posedává hvězda reality show Hotel Paradise Nico, a když se ho ptám, co se ženám, které na show chodí, nejvíc líbí, naprosto bez skrupulí mi odpoví: „Penis.“ Nemůžu si pomoci a s lehkým studem klopím oči – na rozdíl od pánů, kteří se smějí a jsou těžce v pohodě.

Raději se přesouvám k Dieselovi, který do California Dreams přinesl zkušenosti a know-how. „Tancoval jsem s několika skupinami ve Spojených státech. Původně jsem tam chtěl dělat jakoukoli práci, kterou bych si vydělal peníze. Ke striptýzu jsem se dostal náhodou přes jednoho kamaráda na Floridě.“ Diesel se už jako striptér přesunul do Los Angeles, kde se usadil, také se mu podařilo projet velkou část Ameriky.

„Jezdili jsme na turné, třeba na Aljašku, trajekty do takových zapadlých vesniček, člověk by neřekl, že zrovna tam budou nejlepší peníze. Ale ženy tam po nás házely stodolarovky.“

Osm let působil v byznysu, který má ve Státech vlastně už docela dlouhou tradici. Skupina Chippendales byla založena už v roce 1979 jako první svého druhu a během pětatřiceti let se z téhle show stal velký podnik. Své odnože má na mnoha místech Spojených států a postupem času vzniklo i mnoho podobných uskupení.

„Když jsem přijel zpátky do Čech, fungovala tady nějaká privátní show, ale kluci to dost odbývali. Chtěl jsem to pozvednout na vyšší úroveň,“ vzpomíná Diesel, který už stejně jako Sabri překročil čtyřicítku. Být striptérem je podle něj nejlepší práce, kterou kdy dělal. „Už jsem si říkal, že to zabalím, ale zase mě to k tomuhle povolání táhne.“

Ptám se, co je tak skvělého na práci striptéra. „Když jste na pódiu, máte takovou odezvu, že si připadáte jako nějaká hvězda, a chcete to dělat dál,“ vysvětluje. Ostatně na tom, že tuhle práci dělají právě kvůli odezvě ze strany žen, se shoduje celá skupina. A pravda je, že pánové mají jistotu vstřícného přijetí ještě předtím, než vylezou na pódium. Každá z pěti set přítomných slečen a paní zaplatila pět set korun, aby se na show mohla podívat, a poměrně bouřlivě tleskají už ve chvíli, kdy California Dreams vybíhají na pódium.

Stejně jako Chippendales na sobě mají límečky, ale zároveň i vestu od saka, aby vynikly jejich holé svalnaté ruce. Spodní část těla zatím skrývají dlouhé kalhoty, ovšem v průběhu večera bude látky ubývat až ke slipům nebo ručníku kolem beder… Nakonec samozřejmě zmizí úplně, ale teď jsme na začátku.

Pánové vyzývavě tančí, pak poodhodí trochu toho oblečení a tím uvedou samostatná čísla, ve kterých už vystupují po jednom. Na pódiu se postupně objevuje námořník, boxer i tanečník v dešti a každý z nich si v určitém okamžiku vybere slečnu z publika, vytáhne ji k sobě na pódium, tančí s ní, nebrání se poněkud intimnějším dotykům a pak ji zase gentlemansky doprovodí zpět do hlediště. Některé dámy jsou stydlivější, jiné odvázané a řada z nich to celé bere jako legraci.

Rostoucí napětí v sále lehce zmírní tombola o ceny, jejichž původ z pultů sexshopu je jasný na první pohled. Ale večer se řítí do finále, individuální vystoupení se střídají s těmi skupinovými a pánové z pódia odcházejí stále více odhaleni. Přítomné dámy se dostávají stále víc do varu, nadšeně křičí a čím víc se blíží okamžik, kdy se tanečníci zbaví úplně všeho, co mají na sobě, tím víc se snaží natlačit blíž k pódiu…

„Se striptýzem jsem začal jako mladý kluk před dvaceti lety,“ dělí se se mnou Arnie o své zkušenosti z vytváření erotické zábavy pro ženy. Kromě toho, že má zkušenosti se striptýzem, měl i svou vlastní agenturu a je spolumajitelem California Dreams.

„Těsně po revoluci si u nás uvědomili, že se ženy mohou bavit i tímto způsobem erotiky. Za těch dvacet let tu proběhl jakýsi vývoj a situace se před nějakou dobou změnila už po druhé.“ Zpočátku u nás nebyl striptýz, notabene pánský, nijak běžnou věcí. „Nejdřív se rozšiřoval na diskotéky, kde nebyl cíleně zaměřený jenom na ženy. To se začalo až postupně prosazovat a chytlo to takovou tu českou formu dámského večera,“ vysvětluje Arnie.

České ženy postupem času začaly pořádat dámské jízdy nebo rozlučkové párty a chtěly u toho být samy. „Striptýz se pomalu přesunul do salónků nebo na priváty. To bylo kolem roku 2008,“dodává Arnie s tím, že když přišly slevové portály, nabízely také večer v limuzíně za rozumnou cenu a dámy začaly této možnosti hojně využívat.

Dámské večírky se od té doby staly něčím dost běžným. Ženy se spolu chtějí dobře bavit a samozřejmě nejde zdaleka jen o erotiku. Rozlučky se svobodou u nás nabyly zcela jiných rozměrů. A co frčí? V každém případě tematické večírky. „Je to od havajských párty přes plavbu na lodi až třeba po večírek ve stylu Playboy klubu s kostýmy pověstného zajíčka,“ vysvětluje Markéta Tichá, která provozuje eventovou agenturu zaměřenou na nejrůznější oslavy a večírky. Kromě rozluček se svobodou pořádá třeba i narozeninové akce pro děti a pro ženy párty všeho druhu.

„Bachelorette párty (večírek pro nevěstu – pozn. aut.) funguje tak, že přijde svědkyně, která se o rozlučku stará, a popovídáme si o tom, jakou má nevěsta povahu, jestli je to třeba sportovkyně nebo naopak klasická pařmenka,“ vysvětluje Markéta. „Pravda je, že ne každá nevěsta má ráda divočinu, takže striptér nebo dort ve tvaru pánského přirození není vždycky vhodný. Záleží na povaze a na věku.“

Nevěsty si najímají třeba kartářky, sommeliéry, kteří jim dají přednášku o víně, oblíbené jsou i retrospektivní pohledy do minulosti, kdy se z fotografií nevěsty poskládá retrospektivní krátký film.

Každá nevěsta na rozlučce dostane závoj. „Když si ho vezmete a jdete do baru v Praze, potkáte spousty cizinců, kteří vědí, o co jde, povídají si s vámi a koupí vám drink,“ dodává Markéta.

A pokud jsou české dámy schopné a ochotné investovat řádově desetitisíce korun, není dnes problém pořídit si i luxusnější služby ze sféry hollywoodských romancí – včetně profesionálního společníka.

S uhlazeným Ronym se setkávám v rušné pražské kavárně a nemohu si nevšimnout, jak ho ženy kolem nás nepřestávají sledovat. Musím konstatovat, že mi pro tu chvíli mají co závidět – vysoký, tmavovlasý, modrooký a na první pohled pěstěný muž v tmavém obleku mi s chováním pravého gentlemana pomáhá z kabátu a usazuje mě ke stolu. Nechává mě vybrat si z menu a mně chtě nechtě utkví v hlavě i takový detail, že má určitě manikúru…

„Já nejsem gigolo v pravém slova smyslu, i když neříkám, že se svými klientkami nikdy nespím, to samozřejmě ano,“ upřesňuje celkem na rovinu Rony, kterého by nezaujatý pozorovatel klidně mohl považovat za úspěšného, kultivovaného manažera na vysoké úrovni. Sám se považuje za profesionálního společníka. Zanedlouho mu bude pětatřicet a dámy, pro které pracuje, často bývají starší než on.

„Hlavně musíte umět naslouchat, to je základ. Pravidlem je, že jste tu pro ženu,“ vysvětluje mi poněkud podmanivě, co všechno svým klientkám může takový společník nabídnout. Nejčastěji chodí s dámami na nákupy, do divadla, do kina nebo jim dělá doprovod na různých společenských akcích. Musí tedy nejen dobře vypadat, ale i dobře komunikovat a reprezentovat.

Angličtina je přitom podmínkou, protože si ho najímají i cizinky, které tu jsou na víkend. A není výjimkou, že ho pro změnu české klientky vezmou do zahraničí na dovolenou… Rony, jehož služby stojí kolem tisíce korun na hodinu (za celý den pak dává slevu), komunikační schopnosti rozhodně má. Vlastně si až po chvíli uvědomím, jak mi nevtíravě lichotí, jemně reaguje na to, co říkám, a v každém případě mám pocit, jako by ho všechno na mně velmi zajímalo.

Ptám se, jestli se takhle umí chovat i ke klientce, která mu není příjemná. „Tak to bych tu práci asi nemohl dělat. Ale nepříjemných žen je opravdu jen minimum…“