Velikonoční symboly a tradice, o kterých málokdo ví

Kočičky. Narašené větvičky jsou symbolem Květné neděle (poslední před Velikonocemi, začátek tzv. Svatého týdne). Křesťané si připomínají slavnostní příjezd Krista do Jeruzaléma, při kterém mu lidé udělali koberec z palmových ratolestí. Nedělní mši proto předchází průvod, při kterém se zpívá a kočičky se kropí svěcenou vodou. Květná neděle je spolu s Velkým pátkem jedinou příležitostí zaslechnout v kostele vícehlasé pašijové zpěvy, tj. úryvky z evangelií o utrpení a smrti Ježíše Krista.

Mytí nohou v kostele. Zelený čtvrtek je den, kdy si připomínáme Poslední večeři Ježíše s jeho apoštoly. Kristus už věděl, že zemře, a tak chtěl symbolicky shrnout svůj život, rozloučit se a otevřít dveře budoucnosti. V kostele v tento den při mši farář myje nohy několika věřícím, čímž odkazuje k události v Bibli. Ježíš umyl nohy svým učedníkům před večeří, což tehdy byla práce otroků. Tím chtěl ukázat, že vládnout znamená sloužit.

Odlétání zvonů na Zelený čtvrtek. Na Zelený čtvrtek, při mši na památku Poslední večeře, ze sebe kostelní zvony a varhany vydají co nejhlasitější zvuk, a pak náhle utichnou a až do Bílé soboty se v kostelech nehraje ani nezvoní. Lidem to připomíná, že se děje něco závažného, blíží se okamžik, kdy byl Kristus zrazen a ukřižován. Namísto zvonů se v kostele používají řehtačky. Někdy se také říká, že zvony odletěly do Říma.

Ohně před kostelem. Na Bílou sobotu večer po západu slunce opouští křesťany smutek a přichází naděje, blíží se totiž Ježíšovo zmrtvýchvstání. Lidé se scházejí před kostelem, kde zapalují oheň, který farář posvětí. Následuje mše, zprvu ve zcela zhasnutém temném kostele. Věřící si jeden od druhého připalují svíčky a zpívají. Jako první si zapálí svoji svíčku od paškálu kněz a od něj si pak světlo předávají věřící. Potemnělý kostel se pak najednou rozsvítí a v určený okamžik začnou opět hrát varhany, rozsvítí se světla a rozezní se zvony. Tento působivý rituál symbolizuje Ježíšovo vítězství nad smrtí a pro křesťany je znakem šíření světla a naděje.

Zdobená obří svíce se jmenuje paškál. Vzít si někoho na paškál znamená posvítit si na něj. Toto známé lidové rčení je odvozené od názvu velké svíce, která se zapaluje během obřadu v noci před Velikonoční nedělí. Svíce hoří v kostelech po celou velikonoční dobu a váží klidně i více než deset kilogramů. Rozsvícení svíce symbolizuje nový život a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Původně se při obřadech v kostele používaly olejové lampičky, od 8. století pak mniši začali vyrábět zdobené svíce s řadou symbolů vyprávějících příběh křesťanství.

Pět zrnek kadidla. Na paškálu je vyznačen kříž, který upomíná na ukřižování Krista. Na začátek bohoslužby se do něj venku před kostelem u ohně zasazují kadidlová zrna – pět zrnek symbolizuje hřeby na rukou, na nohou a v srdci.

Alfa a omega. Na paškálu jsou také vyryta nebo nakreslena dvě řecká písmena - alfa a omega. Alfa je v abecedě první, omega poslední. Společně tedy symbolizují začátek a konec, koloběh života, vítězství světa nad tmou a života nad smrtí i skutečnost, že Bůh je počátek i konec všeho.

14 zastavení u kapliček křížové cesty. Křížové cesty najdeme všude po naší republice a právě o Velikonocích je ideální čas je navštívit. Řada z nich je ve formě kapliček postavena pod širým nebem v okolí vesnic a poutních míst. Křesťané navštěvují křížové cesty každý pátek po celou předvelikonoční postní dobu. Jde o 14 zastavení, symbolizujících Kristovu cestu s křížem na Golgotu, kde byl popraven. Bývají velice krásně ztvárněné, setkat se můžeme s obrazy, sochami nebo půvabnými kapličkami v krajině. Křížovou cestu ve formě obrazů na zdi najdeme také téměř v každém kostele.

Žehnání jídlu. V neděli na Hod Boží (Zmrtvýchvstání Páně) končí doba postní. Radost z vítězství života se slaví velikou hostinou, v řadě kostelů nosí křesťané výběr pochutin, aby si je nechali požehnat při mši svaté. Věřící tak přinášejí do kostela košíky plné všelijakých dobrot k požehnání.