Článek
Jenom za loňský rok došlo v ČR ke 104 764 dopravním nehodám. A opěrkový syndrom se podle odhadů objeví zhruba u poloviny z nich. Dojde při něm k prudkému vychýlení hlavy do krajní polohy – většinou k nepřirozenému záklonu a předklonu, ale i do jiných směrů. Při takovém vychýlení se krční páteř a svaly v této oblasti protáhnou o několik centimetrů a snadno se poraní.
Jejich pohyb připomíná švihnutí bičem. Jako třeba v následujícím případě. Řidič si všiml maminky s dítětem, která vešla na přechod, na poslední chvíli. Prudce šlápl na brzdy. Auto za ním nestihlo rychle zareagovat a narazilo do něj zezadu. Nikomu se nic vážného nestalo. Řidiče bolela trochu hlava. Po nárazu zezadu, který nečekal, se mu prudce zaklonila a předklonila. Měl totiž opěrku hlavy příliš nízko. Ale jinak to vypadalo jen na pár pomačkaných plechů.
Po třech nedělích se však u řidiče objevily zvláštní problémy. Neostré, jakoby dvojité vidění, také ho začaly trápit závratě, měl problémy s udržením rovnováhy a cítil mravenčení v pažích. Bolela ho hlava a potíže neustupovaly celé týdny. Pomohl mu až docent Aleš Hahn, otoneurolog, který se řadu let zabývá takzvaným opěrkovým syndromem.
Speciální přístroj při vyšetření prokázal, že zdánlivě lehká nehoda měla přece jen následky. Počítač odhalil odchylky od správného postoje pacienta a pomohl lékaři určit, kterou oblast páteře a svalů kolem ní úraz zřejmě zasáhl.
Muž dostal rehabilitační límec, neuroprotektivní léky, které pomáhají zabránit poškození nervů, a zahájil rehabilitaci. Během tří měsíců byl bez potíží.
Klíčové je přijít včas
Jak mohl dopadnout, ukazuje případ manažerky, které nedal na křižovatce přednost kamion a naboural do jejího auta z boku. K docentovi Hahnovi se dostala až po čtyřech letech od nehody.
Přišla o francouzské holi, protože měla problémy se závratěmi, a tedy s udržením rovnováhy. Život jí ztrpčovaly i bolesti hlavy a ramene, společně s únavou. Přidaly se také oční potíže. Žena musela opustit svou práci, invalidní důchod však nedostala.
Doc. MUDr. Aleš Hahn CSc.
V době, kdy ji docent Hahn vyšetřil, byly už její potíže bohužel chronické a změny na poškozených místech trvalé.
„Ideální je, když za mnou pacient přijde dva až tři týdny po nehodě,“ říká docent Hahn. „Tehdy mu obvykle dokážu pomoci nejvíc. Když přijde po půlroce nebo po roce, bývají jeho šance na úspěšné vyléčení poloviční, ale u některých pacientů jen velmi malé. Zhruba 10 až 15 procent postižených lidí mívá celoživotní následky. Většinou zbytečně, protože nepřišli včas. Jedním z častých důvodů, proč řidiči mají sklon následky nehody podceňovat, bývá i to, že k nim dojde v malých rychlostech. Třeba ve 30 až 40 km/h. A podobný sklon mívá někdy i ošetřující lékař.“
Nic není vidět
Záludné na opěrkovém syndromu je to, že se poranění často nedají zjistit pomocí CT, magnetické rezonance, rentgenu a dalších běžných vyšetření. Nejsou na nich vidět žádné problémy. Budí dojem, že pacient je v pořádku.
„Dochází k tomu proto, že úraz naruší pouze funkci měkkých tkáňových struktur: svalů a plotének, někdy i páteře,“ vysvětluje docent Hahn.
„Nezpůsobí v nich ale žádné viditelné změny, které se dají diagnostikovat klasickými metodami. Pak může být problém, jak pacienta léčit, protože není jasné co. Na postiženého se navíc mnozí lékaři, a zejména členové posudkových komisí, dívají jako na hypochondra nebo simulanta. Speciální přístroje na měření správného postoje však dokážou včas odhalit následky opěrkového syndromu.“
Podle docenta Hahna by tento přístroj měli mít vyškolení lékaři k dispozici v každé krajské nemocnici. Podobně, jako tomu je v Německu, Francii a dalších zemích.
Dobrou prevencí je to, když si nastavíme v autě opěrku hlavy do správné výšky a polohy. Její horní hrana by měla být o něco výš než hlava a vzdálenost mezi ní a opěrkou by neměla být větší než pět centimetrů.
Může se vám hodit na Zboží.cz:
