Výchova psa jde lépe po dobrém

Doktorka Hana Žertová, veterinářka z Brna, zasvětila zvířecím mazlíčkům celý život. „Psi ve skutečnosti moc zlozvyků nemají, většinou jsou to věci, které je naučil sám majitel,“ říká hned na začátku našeho setkání odbornice, jejíž specializací se stalo právě chování psů a jeho poruchy.

Vedle nejlepšího přítele člověka se věnuje také problémům chování u koček. O výchově čtyřnožců napsala několik knih, v současnosti poskytuje i poradenství po e-mailu.

Pokud se rozhodnete začít vštěpovat vašemu domácímu zvířeti základní pravidla slušného chování, je dobré si hned na začátku uvědomit, že zvíře není člověk, jak mnozí stále své čtyřnohé kamarády vnímají.

Základem výcviku je plná pozornost. Připravte se na to, že z neposlušného psiska neuděláte ovladatelného společníka za jedno odpoledne.

Žertová je příznivkyní pozitivní motivace, tedy učení pomocí odměn, nikoli trestů. „Psi většinou nechápou trest, který následuje s prodlevou po nějakém prohřešku. Buďto něco smějí, nebo ne. Ale pokud to nesmí, musíme ho zarazit hned ve chvíli, kdy to začne dělat,“ vysvětluje veterinářka.

„Pes může vědět, že bude bit, ale už si většinou nepamatuje, za co vlastně dostal. Předpokladem výchovy je tak zabránit mu v nežádoucím chování,“ říká Žertová.

Pokud vyrazíte se psem ven, měli byste být spolehlivým „šéfem smečky“, který má všechno pod kontrolou. „Máte psa řídit, takže jde-li navolno, musíme s ním navázat oční kontakt, kdykoli se ohlédne, aby věděl, že ho sledujeme,“ vysvětluje Žertová. „Takže žádný telefon, povídání s kamarádkou nebo s dětmi. Pokud psovi nemůžete věnovat plnou pozornost, neměl by pobíhat bez vodítka,“ má jasno veterinářka.

Pokud psovi věnujete pozornost, jste trpěliví a důslední, dají se odstranit mnohé špatné návyky. Jedním z nejčastějších je tahání na vodítku. I to je podle odbornice často naučené zejména kvůli používání samonavíjecích vodítek. „Na takovém vodítku pes musí táhnout, aby se někam dostal. Když potom vezmete obyčejné vodítko, pes pořád táhne vší silou,“ vysvětluje.

„Nejlépe je psa učit hned odmala, že se chodí, jen když je vodítko prověšené,“ radí Žertová.

„Musíte chodit tak svižně, aby pes neměl potřebu jít rychleji, obzvlášť se štěnětem nebo mladým psem byste se neměli courat. Základem ovšem je nechat psa proběhnout hned, když vyjdete z domu,“ upozorňuje odbornice na výchovu psů s tím, že pes touží zjistit všechny novinky, které se v okolí za jeho nepřítomnosti udály. „Teprve potom ho můžete uvázat na vodítko a začít s ním pracovat,“ říká Žertová.

Ani pokud jste majitelem staršího psa, nemusíte zoufat. „Vyhraďte si volný den, vezměte pejska na celodenní výlet, pořádně ho utahejte někde v přírodě,“ nabízí recept Žertová s tím, že jakmile je pes příjemně unavený, vyměňte přírodu za město. Když se totiž pes nabaží volného pohybu a zároveň přijde do neznámého rušného prostředí, bude si vás hlídat.

„Pomalu se proplétejte mezi lidmi nebo choďte v těsné blízkosti zdí, donutí ho to zařadit se za vás. I dospělého či velkého psa takto nenásilně naučíte, že nemá tahat za vodítko,“ popisuje jemné výchovné praktiky veterinářka.

Mnozí majitelé psů se snaží odnaučit psa tahat tím, že mu cuknou vodítkem. Žertová upozorňuje, že takový způsob není účinný. Aby bylo možné s vodítkem trhnout, musíte ho totiž nejdřív povolit.

„A přesně tohle si pes zapamatuje. Bojí se potom vodítko povolit, raději pořád tahá, aby nepřišlo nepříjemné cuknutí,“ vysvětluje mechanismus veterinářka.

Když pes na vodítku opravdu zabere, můžete zkusit i další výchovné fígle jako zůstat stát, dokud nepovolí, nebo vždy udělat nějaký signál, například zamlaskat.

„S opravdu silnými jedinci ale nechoďte tam, kam vás předtím tahali.“

„Naopak, obejděte kolečko nebo jděte cikcak tak, aby vás pes musel sledovat,“ radí odbornice, jak vždy zůstat pánem situace.

Ne vždy tyto rady pomohou, zvlášť pokud máte velkého silného psa. V takovém případě existují i pomůcky, které můžete využít. Jednou z nich je například ohlávka.

„Slouží k tomu, abyste byli se psem v očním kontaktu. Vy určujete, jak se půjde rychle,“ popisuje použití Žertová. „Když zataháte za ohlávku, ta ho zatlačí na nose, což je mu nepříjemné, a přinutí ho otočit hlavu, což jej vykolejí z jeho trasy,“ vysvětluje.

Pokud jde pes spořádaně, neměl by ohlávku vůbec cítit, pokud ale začne tahat, ohlávka mu otočí hlavu na stranu. „Když to budete se psem poctivě trénovat tři čtyři dny, pochopí, že má chodit vaším tempem,“ je přesvědčená veterinářka.

Dalším častým obrázkem je páneček hulákající na svého psa, zatímco ten vesele pobíhá okolo a na pokusy o přivolání reaguje okázalým nezájmem. „Základem je mít plnou kapsu dobrot. Čím víc lákadel je kolem pejska, tím lepší pamlsek musíte mít v kapse. A pes to musí vědět,“ dává recept Žertová.

Není potřeba kupovat drahé mlsy, bohatě stačí pár rozdrobených piškotů nebo kousky tvrdého sýra. Ale pozor, neznamená to, že psa přejíte, naopak, musí mít chuť si další pochoutku zasloužit. „Voláte ho ne proto, abyste ho uvázali, ale přece proto, abyste mu dali tu úžasnou dobrotu,“ směje se s lišáckým úsměvem veterinářka.

Nejlépe se opět pracuje se štěnětem, ale i na staršího psa zabírají osvědčené metody. Přivolání je dobré trénovat někde na odlehlé louce za použití dlouhé šňůry. Na ní psa přivážeme a šňůru postupně prodlužujeme, pokud dobře reaguje na přivolání.

„Když už máte pocit, že pes přiběhne téměř vždycky, můžete mu provázek ustřihnout, tak aby končil u předních nohou. Pes bude mít volnost, ale zároveň si bude myslet, že je pořád na šňůře,“ líčí další trik Žertová.

I po dobře zvládnutém přivolání je ale dobré udržovat pro psa jasně daný akční rádius a nepouštět ho do sprintu přes celé pole za zajícem.

Z neznalosti psích zákonů často pramení i vzájemné napadání mezi psy. Samozřejmě zde mohou existovat objektivní příčiny, proč pes po ostatních vyjíždí.

„Například ho jako štěně mohl napadnout jiný pes a od té doby radši útočí, aby je udržel dál. Nebo je to mladík, se kterým lomcují hormony, a on si potřebuje dokázat, jakou má sílu. Bývají to i fenky, které mají kolem období hárání, kdy se na ně vrhali psi, a už toho mají dost,“ vypočítává Žertová.

Často jde ale opět o chyby ve výchově, kdy majitelé zanedbali psí socializaci. „Není dobré brát štěňátko pořád do náručí, bránit ho před ostatními psy,“ vysvětluje Žertová, že každý pes se musí naučit pravidla psího soužití.

„Pokud jste ve známém prostředí, kde víte, že jsou pejsci očkovaní, zdraví a sociálně v pořádku, klidně nechte štěně seznámit se s nimi,“ radí.

Takové seznámení se děje podle psích pravidel. Začnou se pomalu obcházet a očichávají si pozadí. Potom se mohou přátelsky rozejít, začít si hrát, méně příjemná situace je, když na sebe začnou útočit.

„V takové chvíli má majitel vytáhnout z kapsy míček nebo nějakou dobrotu a okamžitě rozptýlit pozornost psa. Jenomže majitelé většinou dělají opak. Vlítnou mezi psy a začnou ječet: nesmíš! Díky tomu se pes naučí jednu věc, že příště musí být rychlejší než pán a vystartovat na cizího psa hned,“ upozorňuje na psí logiku veterinářka.

Odstranění takového návyku se odborně říká desenzitizace neboli ztráta citlivosti. „Vezměte psa ven, klidně do parku, ale tak daleko od ostatních psů, aby ho nerozčilovali. Mějte připravenou hromadu úkolů, běhání za míčkem, ale taky kapsu plnou pamlsků,“ vysvětluje postup odbornice z Brna a dodává, že čím blíže jsou ostatní psi, tím více úkolů pro svého pejska máte, zabavte psa natolik, až jej ostatní úplně přestanou zajímat.

„Postupem času snižujte vzdálenost. Pořád ale mějte psa na vodítku a v ruce pamlsek. Kdykoli jde kolem cizí pes, tak váš pes mlsá!“ upozorňuje na základní pravidlo. Výsledkem trpělivého tréninku bývá změna reakce psa. Přibližuje-li se cizí, místo útoku se k vám otáčí s nadšeným výrazem a čeká pochoutku.

Možná se vám někdy stalo, že jste potřebovali zahnat nebo odradit cizího dotěrného psa. Prvním pravidlem je chovat se autoritativně jako šéf.

„Stoupněte si mezi psy, toho svého mějte za zády, rozpažte ruce, aby bylo vidět, že v nich nic nemáte, a řekněte sebejistým hlasem: „Kde máš páníčka? Mazej!“ předvádí veterinářka obranu před psem. Existují však psi, které takový přístup může naopak vybudit k útoku. Pokud se ve psech nevyznáte, raději to neriskujte.

I mezi pejskaři by měla platit pravidla slušného chování. Když se s chlupáčem procházíte a naproti vám jde člověk se psem na vodítku, přivolejte toho svého k noze, ideálně ho také připněte na vodítko.

„Nikdy nevíte, z jakých důvodů je protijdoucí pes na vodítku, může být nemocný, ustrašený nebo ho pán nezvládá,“ vysvětluje obezřetnost Žertová.

Pokud máte háravou fenku, neostýchejte se požádat majitele volně pobíhajícího psa, aby ho uvázal. Vtipná situace občas nastane, když se k vám přidá cizí štěně.

„Zůstaňte stát a počkejte, až si majitel psí mládě odchytí. V mezičase se s ním radši nemazlete, aby váš pes nežárlil,“ dodává veterinářka. Mnoho dalších užitečných informací můžete najít na jejích webových stránkách.