Článek
Varující příznaky
Příznaky syndromu vyhoření se obvykle objevují postupně a pozvolna. Mají projevy fyzické a psychické.
„Častým fyzickým projevem bývá už zmíněná únava,“ říká psychiatr MUDr. Radkin Honzák, CSc. „Pro postižené lidí není třeba vůbec snadné, aby se ráno přinutili vstát z postele a věnovali se svým běžným aktivitám. Mívají také problémy se spánkem, trápí je bolesti hlavy, zad a žaludku, případně i zažívací potíže. Někdy se zadýchávají i při malé námaze.
Varovat nás může zejména jeden z prvních projevů syndromu vyhoření, a to je postupně klesající pracovní tempo, větší počet chyb a slábnoucí kvalita práce.
Z psychologického hlediska pak postižení zbytečně reagují:
- podrážděně nebo vztekle, a to i na malé, případně neutrální podněty;
- chovají se rovněž konfliktněji, než je u nich zvykem a stávají se podezíravějšími;
- mívají také pocit nedostatečného ocenění a ženy pak větší sklon k plačtivosti;
- někteří sahají po alkoholu nebo návykových látkách jako po dopingu, jiní se třeba přejídají.
Podle doktora Honzáka bývají často skleslí, sklíčení až depresivní. Objevuje se u nich pocit bezmoci, prázdnoty a toho, že pro ně nic nemá smysl. Stahují se víc do sebe, omezují kontakty s jinými lidmi a od reality někdy utíkají do své fantazie.“
Tyto a další příznaky se u postižených lidí objevují v různých kombinacích a intenzitě.
Sám si určil diagnózu a vyléčil se
Syndrom vyhoření poprvé systematicky popsal v roce 1974 Herbert Freudenberger, židovský psycholog a psychoanalytik německého původu.
Jako mladík utekl na otcův pas do Ameriky poté, co se popral o své kolo se členy Hitlerjugend. Protloukal se v New Yorku, jak se dalo, nakonec vystudoval při práci dvě vysoké školy. Byl uznávaným odborníkem, navíc zadarmo pomáhal narkomanům, bezdomovcům a problémovým lidem v Harlemu. Běžně pracoval 14 až 16 hodin denně, a to dlouhou řadu let.
„Když se zhroutil a týden nedokázal vstát z postele, neobrátil se na psychoterapeuta,“ vypráví psychiatr Honzák. „To my psycholidi zásadně neděláme, protože víme, co je to za svoloč. Opustil práci a koupil si magnetofon. Nahrával do něj, co by říkal psychoterapeutovi, a pak si to sám analyzoval. To teď byla jeho práce.“ Vznikla kniha Vyhoření, vysoká cena za úspěch a jak s ním zacházet. Pomohla mu pochopit a pak i zvládnout jeho problémy.
Rizikové profese
Víme, že syndrom vyhoření ohrožuje ve vyšší míře lidi, kteří musí podávat co nejlepší výkony a ocitají se přitom pod tlakem neustálých stresů. Svou práci musí navíc zvládat v podmínkách, které vůbec nejsou jednoduché.
Rizikové jsou hlavně obory, kde musí jednat s jinými lidmi, zvládat vypjaté situace, ale také silné lidské emoce. A to všechno za peníze, které často neodpovídají jejich nasazení. Vedle lékařů a zdravotních sester jsou to třeba záchranáři, hasiči, policisté, učitelé, novináři apod.
Ještě větší riziko však představuje to, jak člověk vnímá a prožívá své problémy. K syndromu vyhoření mají totiž větší sklon určité typy lidí. Ti ambiciózní, podobně jako perfekcionisté nebo lidé obětaví, empatičtí a senzitivní. Ohrožení jsou rovněž srdcaři, kteří do své práce vkládají velký kus sebe sama, ale i další lidé.
Mívají ještě jeden společný rys. Dlouhou dobu zapomínají na své vlastní zájmy, rodinu, přátele nebo koníčky, které jim pomáhají, aby si odpočinuli a znovu nabili své životní baterie.
Další ohrožený druh: matky na mateřské
Mezi ohrožený druh však patří také matky na mateřské dovolené. Někdy podlehnou pocitu, že musí perfektně zvládnout hned několik rolí. Tedy nejen roli matky, psycholožky a vychovatelky svých dětí, ale také roli skvělé kuchařky, milenky, manažerky celé domácnosti a člověka, který si musí vědět rady pokaždé, když pán tvorstva není doma, ale často i tehdy, když doma je. To bývá samozřejmě trochu bláznivé a nereálné. Pokud žena od partnera dlouhodobě nedostává podporu, ocenění či příznivou odezvu, je vystavena riziku vyhoření.
Další velmi častý problém je to, že se ženy na mateřské ocitnou v jakési izolaci nebo ghettu matek ve stejné situaci. Byly zvyklé na svou práci, peníze, kamarádky i okruh známých, a teď jsou odkázané na sociální sítě nebo náhodná setkání třeba na dětském hřišti. Aby se vymanily z této izolace, snaží se co nejdřív vrátit do práce.
Velice snadno se pak ocitnou v kolotoči, který není snadný zvládnout. I když jim společnost založená na výkonu sugeruje, že to musí dokázat, jinak s nimi není něco v pořádku. Snadno se pak může stát, že se u takové ženy začnou po delší době objevovat příznaky syndromu vyhoření.
Vztahy a zase vztahy
Špatné vztahy v rodině nebo na pracovišti, to jsou další možné rizikové faktory, zvlášť když se přidají k těm už zmíněným.
Záludné je rovněž prožité trauma nebo starost o stárnoucí a nemohoucí rodiče. Pokud to obětavý člověk přežene s péčí o ně, může to skončit těžkým syndromem vyhoření.
Jak nemoc léčit
Postiženým lidem mohou pomoci psychiatři, kteří jim předepíší léky na akutní potíže, a psychologové, kteří je nenásilně přivedou k tomu, že by měli změnit svůj způsob života. Musí sami pochopit, že je nutné, aby dávali častěji nohu z plynu pracovního nasazení a pracovali rozumnější počet hodin. Ale také víc odpočívali, věnovali se častěji své rodině, přátelům a svým koníčkům.
Zkrátka aby se víc věnovali věcem, které je těší a dodávají jim znovu chuť do práce a do života. Takhle řečeno to vypadá jednoduše, ale v reálném životě to vůbec není snadné, pokud třeba nechtějí přijít o práci.
Vyhněte se mu
Spoustu praktických rad a informací o tomto zdravotním problému najdete v knize Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, kterou napsal MUDr. Radkin Honzák. Značnou část věnuje také léčbě a prevenci toho, jak se syndromu vyhnout, i když budete hodně pracovat.