Článek
S dětmi, jimž vaše nadace pomáhá, komunikujete i online. O čem si obvykle povídáte?
Bavíme se o úplně obyčejných věcech, jako je škola, jak tráví čas, jestli taky pečou a co budou mít zrovna k obědu. Uvědomuji si, jak složitá pro ně musí být současná izolace, ve které se ocitly. Nemohou volně chodit ani ven, ani odjet na víkend k příbuzným.
Zkrátka, musí jim být smutno a u některých mohla vznikat ponorková nemoc. Tím, že jsem s nimi mluvila, jsem jim chtěla říct, že i když nejsme fyzicky spolu, myslíme na ně.
Zmínila jste jídlo. Předpokládám, že doma teď hodně vaříte i vy.
To ano, ovšem my hlavně pečeme. Oprášili jsme i některé babiččiny rodinné recepty. Chci nás všechny vidět, až skončí karanténa…
Nutno říct, že nejlépe se v kuchyni uplatnila dcera Mína. V jejím repertoáru najdete recepty od bábovek po banánový chlebíček až po cookies a zmrzlinu. Sice se snaží péct zdravě za použití špaldové mouky anebo kokosového cukru, ale je to pěkná kalorická bomba, co si budeme povídat. Ještě že můžeme ven na procházky a cvičit.
Zdá se, že jste se rozhodli si nouzový stav osladit. Jak ho jinak trávíte?
Jak se dá, ale jsem šťastná, že můžu být pohromadě právě se svou rodinou. Je u nás i babička a z Londýna se stačil v březnu domů vrátit i syn Tobiáš…
Při tom všem nemůžu nemyslet na to, co se děje, kolik lidí je izolováno od svých blízkých, rodiny, přátel, kolik se potýká s nemocemi a komplikacemi…
Taky na to, že mnoho lidí pocítí i ekonomický dopad toho, co se děje. Na druhou stranu se vše zpomalilo a věci, bez kterých jsme si neuměli představit náš život ještě před dvěma měsíci, jsou nahraditelné, pokud nám slouží zdraví a jako rodina můžeme být spolu.
Také se v této době ukázala důležitost lidské sounáležitosti a mnohdy přehlížená obětavost a pracovitost profesí ve zdravotnictví, školství a v sociální sféře.
Tereza Maxová s dcerou Mínou.
Ještě před dvěma měsíci by to znělo jako fráze. Změnil se nějak váš běžný den, který prožíváte teď a který jste prožívala před vypuknutím pandemie?
Já se hlavně snažím držet své každodenní rutiny. Den začínám dýcháním podle metody Wim Hofa a cvičením. Jen místo do kanceláře jdu do pracovny a dětem současně pomáhám s online školou. Zdá se, že se novým podmínkám velmi rychle přizpůsobily a online výuka, která je podstatně kratší, jim někdy i vyhovuje.
Takže žádné problémy v tomhle směru doma nepozorujete?
U menších dětí, které jsou samostatné, věřím, že školu brzy doženou, ale složitější je to u Tobiáše, který je prvním rokem na univerzitě. Studuje archeologii a přichází o všechny přednášky a kontakt s profesory a se spolužáky. Navíc, držet puberťáka doma je jako držet lva v kleci…
A ještě jsem vám neřekla, že odpoledne se snažím jít alespoň na zahradu – mojí velkou pýchou jsou záhony růží – a s mamčou chodíme na dlouhé procházky.
Pokročila jsem taky v turečtině, hodně čtu a mám doma stále naklizeno. Pak se také samozřejmě věnuji nadaci, která řeší složitou situaci v dětských domovech a sociálně slabých rodinách.
Zobrazit příspěvek na InstagramuPříspěvek sdílený Tereza Maxova (@terezamaxova), Dub 22, 2020 v 9:23 PDT
Kolika dětským domovům jste v téhle době pomohli?
Více než stovce po celé republice. Ze dne na den se v nich zásadně změnila situace jak pro děti, tak i pro vychovatele.
Máte přehled, kolik dětí tam připadá na jednoho vychovatele?
To je různé dle velikosti domova. Mohou to být čtyři děti, jinde až deset.
A jak tam probíhá online výuka?
Je velmi složitá nejen pro děti, ale hlavně i vychovatele. Ti se dopoledne, v pevně stanoveném čase, stanou učiteli různých škol, ročníků, zároveň i učitelkami mateřských škol. Každá rodina má totiž děti takzvaně školkové, děti ze školy základní i praktické či speciální a nějakého učně navrch. Plus každé dítě má jiný rozvrh, odlišný plán učiva, různou obtížnost úkolů…
A odpoledne se vychovatelé vrací zpět do původních rolí a dělají vše, co se od nich očekává.
S manželem Oymenem Burakem. V posledních letech žije rodina v Praze.
To zní dost složitě.
I proto byly první dny krize pro domovy poněkud chaotické. Všichni si museli zvyknout na zadávání úkolů online a videokonference. A proto jsem ráda, že jsme jim díky ING, CTP a soukromým dárcům mohli zakoupit nezbytné počítače a dostatečné technické vybavení, aby vše domovy zvládly.
Zmínily jsme, že vaše nadace pomáhá domovům po celou dobu krize. Měnila se jejich přání v průběhu týdnů?
Na začátku chyběly v domovech hlavně roušky, dezinfekce a teploměry. Když konkrétně zmíním roušky, část jsme zakoupili, ale šila je i celá naše nadace a pomohli nám i návrháři, třeba Lukáš Lindner…
Postupně přibývaly také žádosti o technické vybavení nezbytné pro domácí výuku, jako jsou notebooky, tablety, tiskárny a tonery. Potřebovaly a potřebují však i pomoct přímo s doučováním nebo třeba s nákupem dezinfekce a vitaminů pro děti.
A myslím si, že v budoucnu bude v domovech potřeba i psychologická podpora, jakmile se opět otevřou.
Zobrazit příspěvek na InstagramuPříspěvek sdílený Nadace Terezy Maxove (@nadace_terezy_maxove), Kvě 4, 2020 v 12:08 PDT
Jak jste tuhle pomoc rozváželi? Přece jen, byly to stovky splněných přání.
Nadace má jen čtyři zaměstnance, takže by to ani nebylo v naší moci osobně rozvézt. Fungujeme tak, že proplácíme faktury dodavatelům, kteří následně pomoc doručí tam, kde je třeba.
Co vím, pomohli jste i řadě pěstounských rodin. O co žádaly ty?
Pomohli jsme nejen jim, ale i sociálně slabým rodinám, které trápily podobné věci jako vychovatele v domovech. Takže rovněž jim jsme pomáhali se zakoupením notebooků a s doučováním dětí. Některým azylovým domům jsme navíc zasílali potravinové balíčky a základní hygienické věci, které jim chyběly. Některé maminky mají v těchto dnech jen tisícovku na měsíc.
Co budete dělat, až stav nouze skončí?
Oddechnu si a budu ráda, že už je to za námi.
