Šaman z Kolumbie: Vaše civilizace chce vytěžit ze země vše, nerespektujete život kolem sebe

Osmatřicetiletý šaman Asdrubal Torres přijel do Česka z indiánského kmene Arhuacos, který již po staletí žije stejným způsobem života v dokonalém souladu s přírodou. Je jich zhruba 50 000 a jejich kořeny sahají až k civilizacím Mayů a Inků. Na rozdíl od nich však měli štěstí – přežili. Jejich způsob života na rozdíl od Mayů respektuje okolní krajinu a nestihl je ani osud Inků. Před nájezdy španělských conquistadorů (dobyvatelů ve smyslu územním i náboženském – pozn. red.) na přelomu 15. a 16. století uprchli z nížin do hor. To je zachránilo.

Indiáni Arhuacos o sobě tvrdí, že žijí v srdci světa. „Naše území, to je celá planeta. Jen zmenšená,“ podotýká šaman. Plocha, kterou obývají, sahá od pobřeží Karibiku až k nejvyšším vrcholkům Sierry Nevady, jimiž jsou Pico Cristóbal Colón a Pico Simón Bolívar. Zastoupena jsou všechna klimatická pásma. Na poměrně malém území jsou deštné pralesy, pouště, savany, džungle, tropy, velehory i ledovce. Nikde jinde na světě nejsou v tak těsné blízkosti místa s nadmořskou výškou nula i 6000 metrů. Zvláštní lokalita s rostlinami a zvířaty, které jinde nenajdete.

Místní obyvatelé žijí z toho, co jim země nabízí. Je to hlavně koka, káva a kakaové boby. Tyto rostliny určují jejich způsob života.

Šaman neboli mamo má v komunitě svých lidí zvláštní postavení. Vede svůj lid duchovně, rozhoduje v právních i politických záležitostech, umí léčit bylinami. Jeho vize jsou pro lid zásadní, protože je pro ně nejvyšší autoritou.

„Postavení šamana není dědičné, ale je vybrán jako nástupce toho stávajícího podle věštby a znamení,“ vysvětluje Asdrubal Torres. Matka budoucího šamana nesmí v období těhotenství jíst maso ani solit. Stejné pravidlo musí budoucí mamo dodržovat také v izolovaném domě, kde od svých pěti roků žije deset let v naprosté tmě. Okolní svět spatřit nesmí. Jen starší mamos chodí vybraným chlapcům předat poznání, které získali od svých předků a k němuž sami došli.

Výsledek? Mnohonásobně zbystřené smysly, jež dokážou zaznamenat v přírodě každý detail, i kontakt se svojí vnitřní podstatou.

„Děláme to tak po staletí,“ odpovídá mamo na otázku, zda ho napadlo protestovat proti skutečnosti, kterou by jeho evropský vrstevník považoval za vězení. „Je to zvyk, který funguje, a není důvod ho měnit.”

Když Asdrubal Torres dospěl a mohl opustit izolaci i tmu, dostal jako každý chlapec mezi šestnáctým a osmnáctým rokem od šamana dutou dýni tutuma. Vyříznutím otvoru se z ní stává rituální předmět poporo, na nějž chlapci kreslí svou symbolickou knihu života.

Na břehu moře nasbírají škeble, které v poporu drtí. Vápencový prášek pak mísí se slinami a listy koky. Vzniklou směs nanášejí kolem hrdla dýně a používají ji též pro spirituální účely. Poporo u sebe muži nosí neustále.

„Spirála na něm není nikdy hotová,“ vysvětluje šaman. „Tvoříme ji celý život.“ Směs je též uvádí do stavu spirituálního rozjímání a činí je citlivějšími k okolní přírodě. „Splynutí s přírodou je pro nás v životě to nejdůležitější,“ zdůrazňuje šaman.

Tento rituál se netýká žen. Ty se věnují tkaní a výzdobě mochil, taštiček z ovčí vlny různé velikosti, bez kterých se žádný Arhuaco neobejde. Nosí u sebe tři: na koku, na poporo a dárky pro ostatní. Výroba mochily trvá dva až tři měsíce. Je to jemná a trpělivá práce, kterou provádějí ženy malým háčkem. Do mochil vyplétají přírodní motivy, které je obklopují nebo symbolizují jejich činnost. Tou je po staletí zpracování kávy, koky a výroba lahodné čokolády.

Na sklizni koky, kávových zrn i kakaových bobů se podílejí celé rodiny, muži i ženy stejnou měrou. Ani oblečení je neodlišuje, obě pohlaví nosí stejný splývavý oděv z bavlny. Šijí ho muži, je to mužská práce, stejně jako výroba sandálů. Vlasy mají muži i ženy stejně dlouhé. Pouze muži však mají nasazenou bílou čepičku symbolizující zasněžené vrcholky hor.

Ženy se zase zdobí červenými korály kolem krku. Společnost je liberální, rozvést se může každý bez ohledu na pohlaví. I Asdrubal Torres je rozvedený. Z prvního manželství má syna, s druhou manželkou má další tři děti. Manželský život není u muže jeho postavení nijak na závadu.

Na rozdíl od Evropanů, kteří se z venkova houfně stahují do měst, mladí Arhuacos svůj kmen neopouštějí. Život bez elektřiny a mobilních telefonů jim nevadí.

Kojenecká úmrtnost je tu vysoká, kolem padesáti procent. Avšak ti, kdo přežijí, takřka nejsou nemocní. Dožívají se běžně věku kolem stovky.

Mamos znají každou bylinu, jež tu roste, a její léčebné účinky. Z tabáku například vyrábějí silnou slanokyselou pastu, kterou potírají zranění, bodnutí hmyzem a jejíž pach také zahání hady. Koku zase používají jako prostředek na revma, artritidu, bolesti hlavy i zad a na hučení v uších. Koka také skvěle vyrovnává tlak při stoupání do hor.

V současné době se Arhuacos rozhodli vykupovat půdu, kterou jim sebrali nejprve dobyvatelé – kolonizátoři – a později těžební společnosti, zpět. Kávu, čokoládu i mochily prodávají pod značkou Jwawika po celém světě. Čokoláda je exkluzivní kvality, a ačkoli nepatří k nejlevnějším, z pultů rychle mizí. Za utržené peníze si Arhuacos kupují půdu, která jim kdysi patřila.

Důvod? Touha po návratu do úrodnějších dolin, kde dříve žili. Tam chtějí vytvořit chráněná území, kde nikdo nebude moci kácet pralesy, těžit nerosty či kontaminovat vodu. Chtějí svou zemi získat zpět a obnovit v ní rovnováhu. Je podle nich základním principem celého vesmíru, avšak nyní výrazně slábne. Nejen tam, kde žijí, ale na celé planetě. Tu berou jako svou matku, s níž nebeský bůh Sarankwa stvořil život.

Vše na Zemi je pro ně darem a vše musí být v rovnováze. Je pro ně symbolizována orlem a kondorem a díky mladšímu bratrovi, euroamerické civilizaci, je porušená. Současným stavem planety jsou Arhuacos značně znepokojeni.

„Vidíme znečištěné řeky, které vysychají, tající ledovce, vykácené deštné pralesy. Ale naše planeta byla donedávna živoucí, fungující organismus a živila nás všechny,“ podotýká šaman, který je v kontaktu s mnoha duchovními veličinami po celé zeměkouli, mj. třeba s dalajlamou. „Vaše civilizace si ale bere moc. Chcete vytěžit ze země vše, co obsahuje, nerespektujete život kolem sebe. Je načase to zastavit,“ varuje šaman.

Poselství velkých bratrů, jak sami sebe Arhuacos nazývají, přednesl Asdrubal Torres i na půdě OSN v New Yorku i v Ženevě. Ve Španělsku zase studoval lidská práva, a tak mu život v Evropě není cizí.

„V Česku vidím velkou otevřenost. Lidé tu chtějí naslouchat,“ tvrdí. Na přednáškách a seminářích vyzýval k respektování přírody a života a také k návratu k tradicím předků. Ti podle něj uměli s přírodou žít, respektovat ji a ctít.

„Pokud to neuděláte, velice riskujete. Jsme spojení a následky neuváženého chování bychom pocítili všichni. Zastavte se, dokud je čas!“