Článek
| Chtěla jsem jet i na stáž do ciziny. Covid to překazil. Absolvovala jsem praxi alespoň v české IT firmě. Nahlédla jsem do její ekonomiky a zlepšila si znalosti o financích. Firma by mě brala všemi deseti. Ocitla jsem se však v pasti kvůli starší sestře.Podle názoru mého otce se moc „nepovedla“. Na učení nikdy nebyla, rodiče s ní odmala zažívali problémy, a to i kázeňské. V dospívání dokonce kradla. Chvíli měla také drogové období. Šla zkrátka z maléru do maléru. Maminka z ní byla zoufalá a myslím, že se sestřička podepsala i na jejím zdravotním stavu.Nyní se už s rodinou nestýká. A kvůli tomu jsem se stala nadějí rodičů, kteří ve mně vidí jediného zachránce rodinného podniku. Otec je totiž majitel úspěšné firmy. Hodně se nadřel a vybudoval ji prakticky z ničeho. Práce, kterou dává lidem, dobře živí spoustu rodin. Cítí se za ně odpovědný.Když jsem mu ale řekla, že nechci nastoupit na jeho místo a jednou ho převzít, začala velká vydírací masáž. „Pro koho myslíš, že jsem léta tak dřel, abych vybudoval tu firmu?“ rozčiloval se. „Pro vás holky. Pavla je k ničemu, ale ty jsi schopná,“ tlačil na mě. Nakonec jsem přetahovanou s ním prohrála. Podlehla jsem maminčiným slzám.Moje pozice vypadá na první pohled komfortně. Nemusím se bát o svou židli a soupeřit s někým o místo na slunci. Navíc můžu vydělávat slušné peníze. Jenže s otcem si připadám jako malá holčička, po které chce, aby se znovu učila jezdit na kole, i když na něm roky drandila, a vůbec ne špatně. Rozhodl se, že ze mě vychová špičkového manažera, jenže podle svých představ. Tak se často střetáváme.Ale to není jediný problém. Rodiče postavili velký dům. Mám v něm svůj byt. Spousta vrstevníků by mi asi záviděla. Jenže zas to má svá ale. Nemohu si třeba pozvat návštěvu, aniž by nemusela povinně navštívit rodiče. Nemůžu si pozvat kluka, aniž by ho zevrubně neprolustrovali. Matka sleduje, kdy přicházím, kdy odcházím a co dělám.To jí zůstalo z doby, kdy hlídala mou sestru. Pravda, je hodná, stará se o mě, ale čeká, že jí budu vděčná za její „péči“, i když o ni nestojím. Oba rodiče mi navíc chtějí stále radit. Není oblast, do které by mi nemluvili a nechtěli mít o všem přehled. Když jsem to už nezvládala a chtěla se odstěhovat, zavalili mě zase výčitkami. Pro koho to všechno dělali, pro koho stavěli tak velký barák? Jsem zkrátka nevděčník.Na jednu stranu jejich starost a péči chápu, na druhou mi jde na nervy. A naše vztahy jsou pak zbytečně napjaté. Hádky, výčitky a neustálé vysvětlování jsou na denním pořádku. Ale stejně mi to všechno není nic platné, mám dojem, že mé pocity naprosto nechápou. |
Když rodina vybuduje významný podnik, je její velkou satisfakcí, pokud ho může předat svým potomkům. Takhle vznikala nejslavnější a nejbohatší impéria na světě, která dnes vládnou obrovským kapitálem. Nevytvořila je většinou jedna generace, ale několik generací, které následovaly po sobě. V tom se asi zhlédl také váš otec.
Problém spočívá v tom, že to je projekt života vašich rodičů, ne vašeho. Vás se moc neptali. Vycházejí prostě z toho, že vědí nejlépe, co je pro vás dobré a co vás udělá šťastnou i úspěšnou. Lpí na té představě o to víc, že se výchova vaší sestry minula svým účinkem. Vidí ve vás svůj výchovný i životní úspěch. A bojí se, že vás ztratí.
Cílem rodiny by mělo být, aby vychovala samostatnou a soběstačnou osobnost. Ne mazánka, který bude celý život závislý na otcovském zdroji financí
Tím by zmizelo všechno, co dává jejich životu smysl. Proto jakýkoli projev vaší vlastní vůle a samostatnosti dusí v zárodku. Ohrožuje jejich projekt. Je to ale projev sobectví. Okupují si vás pro sebe a udržují vzájemnou závislost nesmyslně dlouho.
Dost na tom, že už vysokoškolák bývá na rodičích závislý déle, než je pro mladého člověka zdravé. Vaši rodiče si bohužel neuvědomili, že cílem rodiny by mělo být, aby vychovala samostatnou a soběstačnou osobnost. Ne mazánka, který bude celý život závislý na otcovském zdroji financí.
Jeví se proto zákonité, že mezi vámi roste napětí a někdy i zbytečné nepřátelství. Bohužel představa o ideálním soužití a konzervaci dospělého člověka v dětských kalhotkách je nerealistická. Jsou mu prostě malé.
Poradna: Zamilovala jsem se do ženáče, roky utíkají, ale já stále jen čekám
Proto si nejdřív položte pár otázek. Chcete se opravdu odpoutat od rodičů a žít samostatně? Nebo se bouříte jako pubertální holka, ale ve skrytu duše se toho odpoutání trochu bojíte? Chcete v životě něco dokázat i bez toho, že by vás rodiče vodili za ručičku, neustále hlídali vaše kroky a jistili vás? Jste připravená na to, že se budete muset vypořádat se spoustou problémů a budete mít i méně luxusní život?
Pokud si odpovíte ano, přesně tohle chci, hledejte řešení. Začněte se chovat dospěle a mluvte s otcem jako „muž s mužem“.
Poradna: Žena začala být posedlá nakupováním. Dům máme zavalený zbytečnostmi
Můžete ale vymyslet i kompromis, jak byste mohla dělat ekonomii, která vás baví, a zároveň se dobře seznámila s otcovou firmou. Tak, abyste ji jednou byla schopná převzít. Na manažerské pozice, které vás nebaví, si můžete najmout pracovní síly, jež to budou dělat za vás.
Pravda, někdo musí mít vize, přehled a znalosti, díky nimž dokáže vést firmu správným směrem. Vy jste člověk, který by na to mohl mít. Nesmíte se však cítit jako holčička, ale jako rovnocenný partner majitele firmy. Přesvědčte otce, že s vaší matkou vychovali životaschopného člověka. Umožnili vám získat takové vzdělání i praxi, které nyní můžete zúročit tak, aby z něj měla prospěch firma i vy. Jako dospělá žena se chovejte také doma.
Zařiďte si samostatný vchod do svého bytu. Rodiče musí respektovat, že ne každého přítele jim chcete představit a ne každý si s nimi chce zapařit. Přeji vám úspěch. Váš trumf je vaše vzdělání a to, že se dokážete uplatnit i bez pomoci rodičů.