Článek
Své první lego dostal v jedenácti letech, tehdy ho však ještě minulo. „Měl jsem tak málo dílků, že ať jsem chtěl postavit cokoliv, skoro vždycky to skončilo jako kamion,“ vysvětluje Milan Reindl, že jeho největší vášní vždy bylo vymyslet z dostupných součástek co nejvíce možných výtvorů.
„O to víc mě chytlo, když jsem pak v pětadvaceti dostal k Vánocům pořádné závodní auto z lega,“ vzpomíná. Na všechny jeho nápady to ale pořád nestačilo.
„Za pár dnů už jsem objednával další stavebnici, abych měl zase další díly,“ vypráví, že byl schopný utratit za lego tisíce korun a obětovat mu desítky hodin času.
I se Škodou Favorit si vyhrál do nejmenších detailů.
„Z jedné stavebnice měl vzniknout nakladač se lžící. Vymyslel jsem 31 dalších modelů, které je možné z těch 200 dílků poskládat,“ popisuje Reindl a hned sype z rukávu, co všechno dal z materiálu na nakladač dohromady: od kudlanky nábožné přes losa a slůně po helikoptéru, ponorku či dinosaura.
„Předlohy jsem si otevíral, až když jsem pracoval na detailech,“ překvapuje tvrzením, že mu stačila vlastní představivost. A má to tak podle svých slov dodnes.
„Tužku a papír moc nepoužívám, sestavuju způsobem pokus-omyl,“ říká jen tak mimochodem, že stejným způsobem skládal i svůj poslední výrobek, helikoptéru s celou řadou mechanických funkcí z více než tisícovky součástek.
„Dva rotory se jí točí v opačných směrech, hýbají se jí směrovky, můžete vysunout hák, na němž visí kontejner,“ chlubí se jako pyšný rodič potomkem.
Na hovor z Dánska se načekal
Možná i touto představivostí zaujal před čtyřmi lety manažery z Jutského poloostrova.
„Českým fanouškům lega se moje nápady líbily, tak jsem zkusil do Billundu poslat životopis,“ vypráví dnes již bývalý pedagog, který na sušické základní škole učil angličtinu a chemii.
Tehdy se mu však nikdo neozval. „Po půl roce mi pak najednou volá číslo s dánskou předvolbou. V tu chvíli jsem měl zrovna dozor na chodbě,“ vybavuje si Milan Reindl a dodnes má úsměv na tváři.
Na všech mých letadlech jsou samolepky s českým označením pro civilní letadla OK.
S tehdejším designovým manažerem Lego Technic se domluvili na pohovoru v Praze. „Z Dánska mi poslali tři stavebnice, ze kterých jsem měl vytvořit cokoliv dle vlastních představ. Sestavil jsem kompletní sadu na dálkové ovládání, vypadala jako Tatra 813 s přívěsem, na kterém měla ještě další vozidlo s velkými koly, tzv. monster truck,“ vzpomíná, jak se tehdy „vyřádil“.
Přestože na pohovoru český stavitel zaujal, trvalo ještě další rok, než se pro něj ve slavné firmě uvolnilo místo. „Zaměstnanci se v oddělení Lego Technic moc nehýbou, vím o jednom, který pro firmu pracuje už od osmdesátých let,“ vysvětluje Milan Reindl.
Milan Reindl u kostek v dánském Billundu, kde Lego sídlí.
On sám zabodoval vlastně ještě před tím, než se v Billundu stihl uvést. „Když jsem měl konečně nastoupit v Dánsku, blížily se zrovna Velikonoce. Řekli mi, ať klidně zůstanu na svátky doma, že mi práci pošlou,“ vypráví český designér.
„Zaslali mi dva pytlíky stavebnice, která ještě nebyla na trhu. Ani nemohli naznačit, co se z toho má podle zadání sestavit. Měl to být bagr, já postavil pásový traktor s pluhem. Z něj pak zkušenější kolega dokončil tzv. alternativní model, tedy druhou možnost, co lze z dílků také postavit,“ vysvětluje, jak se uvedl tím nejlepším možným způsobem.
Nedá se to naučit
„Bývalých učitelů je v Legu víc,“ říká Milan Reindl s tím, že člověk na jeho pozici nemusí mít žádné konkrétní vzdělání, stačí „jen“ láska ke stavebnicím.
„Hračky u nás navrhují i bývalí automechanici, kuchaři nebo umělečtí kováři,“ dodává.
Modely z kategorie Technic navrhuje jedenáct lidí a ti největší milovníci lega prý vždy poznají, od kterého z nich je konkrétní výrobek. Navrhnout jeden model mimochodem zabere i několik měsíců.
Z požárního letadla vyrobil chodící kachnu.
„Nejvíc se toho dá propašovat na samolepky. Jeden kolega tam umisťuje čísla svých oblíbených basketbalistů, další zase dává na SPZ jméno manželky,“ přibližuje nám Reindl. Má také on svoji poznávací značku?
„Na všech mých letadlech jsou samolepky s českým označením civilních letadel OK,“ odpovídá návrhář. Hračky s českým podpisem tak mají děti po celém světě.
„Zrovna nedávno jsem na svoje modely narazil, když jsem byl na výletě v Austrálii,“ potvrzuje Milan Reindl.
Děti se koneckonců podílejí i na samotném vývoji. „Na to máme speciální místnost, kam děti z okolí Billundu pozveme a necháme je hračky vyzkoušet. Není dobré začínat s něčím, co je velké a má motory, pak už by si nechtěly hrát s ničím jiným,“ přibližuje bývalý učitel a dodává, že podobných akcí se vždy rád účastní.
Z nakladače dokázal vytvořit 31 dalších modelů, mj. kudlanku, helikoptéru, dinosaura nebo losa.
„Vidím tam, když se modely špatně drží v ruce nebo je děti neumějí ovládat, a snažím se je podle toho upravit. A taky poznám, co se jim líbí, naposledy třeba voda z modrých kostiček, které se mohou vysypat z požárního letadla,“ dává příklad.
Konkurence stála na žebříku
Jinak je ovšem práce v Legu pečlivě hlídaná. „Budova, kde navrhujeme stavebnice, je zabezpečená ze všech stran, všechny dveře mají elektronický zámek,“ popisuje Reindl.
„Bezpečnostní agentura od Lega hlídá celé město. Dokonce jsem slyšel, že tam jednou narazili na lidi od konkurence, jak stáli na žebříku a snažili se přes okna něco vyfotit,“ vypráví pobaveně. Má vůbec v tak přísných podmínkách čas a prostor na vlastní nápady?
„Na názorech vedení a kolegů samozřejmě záleží, ale nemám nikde napsáno, jak má výsledek vypadat a co musí umět. Každý máme své modely, za které zodpovídáme,“ vysvětluje český stavitel. A navíc, své nápady pořád uskutečňuje i ve svém volnu, teď už však přestavuje i vlastní modely.
„Toho se nedokážu vzdát. Naposledy jsem z požárního letadla vytvořil kachnu, která pokyvuje hlavou a hýbe křídly. Tu poslední helikoptéru zase předělávám na sněžného draka,“ svěřuje se Milan Reindl a je zřejmé, že nadšení pro lego ho jen tak neopustí.