Masopust - svátek bujarého veselí a dobrého jídla

I když výraz masopust může někoho zmást, ve skutečnosti to není období, kdy se lidé oprostí od masa, ale právě naopak. Je to jakási příprava na 40denní půst, který předchází Velikonocům. Lidé by se proto měli v těchto dnech dosyta najíst a pobavit.

Dodržoval se jak v Čechách, tak na Moravě, jen s malými rozdíly v tradicích. Například ve Strání tančili mladíci s dřevěnými šavlemi, na Uherskobrodsku podobně bobkovníci, masopustní průvod s maskami na Hlinecku se zachoval v tak autentické podobě, že je i na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve všech regionech si ale pochutnávají na vesměs stejném jídle – liší se například příprava zelí, kdy je na Moravě zahuštěné, zatímco v Čechách lehčí.

Zajímavostí je, že masopust není ryze českou záležitostí, slaví se například i v Německu, Španělsku a v Itálii, kde se v Benátkách pořádá slavný masopustní karneval. To má pravděpodobně za příčinu skutečnost, že masopust souvisí se starověkými slavnostmi zvanými luperkálie či bakchanálie. Šlo o oslavy vína, jídla a zpěvu.

Nejdůležitější jsou poslední dny masopustu, tehdy se hoduje a veselí nejvíc. Začíná se Tučným čtvrtkem, kdy by se lidé měli ládovat co možná nejvíc a co možná nejtučněji.

„Samozřejmostí byly dříve domácí zabijačky, na které se pozvala rodina, přátelé, sousedé – vepřové hody si prostě užila celá ves. Kdo nemohl přijet, dostal výslužku. Jitrnice, jelita, škvarky, ovary nebo třeba huspeninu,“ upozorňuje Vít Morkus z Pražského řeznictví.

Hodovat se začalo polévkou, pokračovalo se přes tzv. předehru, směs masa a drobů, po vrabce, tedy pečené maso z plece a bůčku, a smažené řízky. Vrcholem bylo tradiční vepřo knedlo zelo zapité nezbytným pivem. Zelí dodalo vitaminy a pivo pomáhalo trávit, což je ideální pomoc i pro dnešní dobu.

„Naši předci si užili i sladkou tečku, a to v podobě křupavých, v másle smažených koblih. Posypané cukrem smíchaným se vzácnou pravou vanilkou nádherně voněly a skvěle chutnaly díky náplni z ovocné zavařeniny. Napíchnuté na hůlce je pak valašskými vesnicemi nesl tzv. pohřebenář, jedna z postav masopustu,” upozorňuje Kristýna Pecinová ze serveru Recepty s chutí.

O masopustní neděli a pondělí byla ve vsi muzika, tančilo se, jedlo a pilo do pozdních hodin. Úterý pak patřilo maskám a kostýmům. Ze Znojemska je třeba známý převlek medvěda, z Klatovska bakchus, polobůh vína a veselí, a z Vysočiny slaměník, oblečený do úboru ze slámy.

Maškary chodily po vsi a vybíraly nejrůznější dobroty včetně uzenin a pálenky, které pak chasa dosyta konzumovala při závěrečném večerním veselí. Slavnosti utnul až o půlnoci ponocný zatroubením na roh.