Malíř Karel Jerie propadl komiksům

V roce 2008 získal Karel Jerie první cenu v kategorii profesionálů na Mezinárodním komiksovém festivalu v polské Lodži za komiks Sbohem, má lásko (scénář Tomáš Prokůpek) a druhý díl jeho komiksové trilogie Candide byl oceněn dvěma cenami Muriel v roce 2015.

Fanoušci vždy nedočkavě čekají právě na další díl trilogie Candide. Karel Jerie, autor textu i kreseb, se inspiroval Voltairovou satirou a nyní již pracuje na třetí knize. Přiznává, že čtenáři jeho Candida musí být obrněni velkou trpělivostí, protože na jeden díl čekají dva roky.

Ve svém ateliéru v Dobříši mi ukazuje, co všechno obnáší jedna komiksová stránka v jeho podání.

„Je několik fází. Nejprve musím vymyslet scénář, vytvořit skici, pak nakreslit tužkou, poté tuší, následuje kolorování. V první fázi si také musím komiks rozkreslit, abych viděl, jak bude fungovat dvoustrana. Když si píšu text sám, stačí mi udělat si jen zběžné poznámky na okraj. Pokud spolupracuji se scenáristou, musím se víc rozepsat,“ vysvětluje.

Při dalším kroku přijde na řadu počítač, do kterého si naskenuje originál stránky. „Hlavní práce, která zbyla na počítač, je, že sesazuji ručně psané texty, dávám je do bublin. S tím se dá lépe pracovat při korekturách,“ říká Karel Jerie.

Candide je jeho výtvarně i scenáristicky. „Původní Voltairova satira vycházela z historických reálií a byla kritikou politiky a společnosti. Je až neuvěřitelné, že se některé věci od té doby vůbec nezměnily, a ona je tak vlastně pořád platná. I když můj Candide je ulítlou fantazií, některé postavy jsou inspirovány reálnými lidmi, které znám, historickými nebo literárními postavami. Jen jsem je oblékl do komiksového hávu.“

Vše však podle slov autora musí dávat smysl. „Když se to například odehrává ve španělských koloniích, nastuduji si reálie a pak se v komiksu objeví budova, která opravdu existuje. Někdy to odpovídá i charakterově, je tam třeba doktor Schnabel. Jeho postava odkazuje na dobu morových epidemií, kdy doktoři nosili masky ve tvaru zobáku. Používali je jako filtr, ve kterém měli bylinné směsi, které je měly chránit před nemocemi. A v Candidovi má doktor Schnabel opravdickou ptačí hlavu,“ vysvětluje.

Karel Jerie si prochází dobové ilustrace, architekturu, historii, ale také třeba rodové erby. Některé jeho postavy mají zvířecí podobu, která může odkazovat právě na erbovní zvířata toho kterého národa či rodu.

Nejen proto, že je práce na komiksu náročná, mu trvá obvykle dva roky, než se na pulty knihkupectví dostane jeho nová kniha. Uživit se výtvarným uměním není úplně lehká věc.

„Že se chci věnovat výtvarnu, jsem věděl už jako malý kluk. Vždycky mě bavilo kreslit a nikdy mě to nepustilo. Vystudoval jsem výtvarnou školu Václava Hollara, kde jsem přemýšlel, jaké části výtvarného oboru se budu věnovat. Byla otázka, co zvolit, aby člověk mohl dělat to svoje a zároveň se tím i uživil. Nakonec dělám vlastní tvorbu, vedle toho občas nějaké ilustrace, obálky i třeba nějakou práci pro reklamní agentury. Uživit se tím dá,“ říká.

A protože dělá víc věcí najednou, trvá mu komiks déle. „Kdyby se mohl člověk odstřihnout a dělat jen na tom, tak by jedna stránka trvala tak dva dny. Takhle je to šest až osm stránek za měsíc,“ vysvětluje.

Čtenáři mu nic nevyčítají, protože vědí, že to vždy stojí za čekání. Napadá mě, jestli má svůj fanklub nebo jestli zná lidi jako vystřižené ze seriálu Teorie velkého třesku, který mj. o komiksových fanoušcích vypráví. Směje se, že svůj fanklub nemá, ale rozhodně i v Česku podle něj jsou skalní fandové, kteří komiksy žijí.

Shodou okolností to byl právě Karel Jerie, který vytvořil obálku pro knihu o seriálu Teorie velkého třesku, kterou u nás vydalo nakladatelství Argo.

V knihovničce v ateliéru vidím knihu o Ondřeji Sekorovi. „To je můj oblíbenec,“ říká Karel Jerie. A vytahuje další publikaci, kterou je sešit Třikrát Kája Saudek, který pro něj byl téměř zjevením.

„Objevilo se něco, co do té doby člověk neviděl,“ usmívá se. A ukazuje mi francouzský komiks o Pinocchiovi, kde není téměř žádný text. „Je to ukázka nezávislého komiksu, který musel dát spoustu práce,“ říká k tomu.

Přestože nakreslit komiks není žádná legrace, nedá mi to se nezeptat, jestli mu někdy nevadí, že i když je vystudovaný malíř a nedělá jen komiksy, lidé si jej spojují jen s nimi.

„Ani to tak necítím. Hodně se mi to prolíná. Některá témata, která se objevují na obrazech, se někdy později přemění na komiks. Nebo ke komiksům, které kreslím, dělám souběžně obrazy. A třeba i v obrazech se objevují komiksová témata a do komiksů se snažím dostat malířskou techniku, která není u komiksů běžná,“ vysvětluje.

Posoudit to bude možné na jeho velké retrospektivní výstavě v pražské Galerii Portheimka, která se bude konat od 7. dubna do 7. května. Na ní budou vystavena jeho velkoformátová malířská plátna a vedle nich hrdinové jeho komiksů – houbaři, dinosauři, magická uklízecí četa nebo právě Candide.

Zajímavostí bude interaktivní část výstavy, na které bude komiksová kresba započatá Karlem Jeriem, nazvaná Anděl prochází Smíchovem. Každý návštěvník si bude moci nakreslit svého anděla strážného.

„Kdo bude chtít, může andělův příběh dokreslit, a dát mu tak život podle vlastní fantazie. Bude to takový pochod andělů,“ vysvětluje Karel Jerie.