Lásce přes internet se daří čím dál víc. A to napříč generacemi

Však také internetové seznamky podle odborníků do značné míry kopírují to, jak se v reálu chováme. Podle zkušeností uživatelek, které jsme oslovili, jsou vztahy rodící se on-line stejné, jako ty off-line – partneři stále řeší podobné problémy.

„Dokonce existují i výzkumy, které ukazují, že vztahy ze seznamky jsou lehce kvalitnější, respektive lidé jsou v nich spokojenější,” potvrzuje socioložka a psychoterapeutka Markéta Šetinová, která o on-line seznamování píše blog s on-line poradnou. Je ale třeba počítat s tím, že tento typ seznamování má i svá specifika.

Zjevný a jednoznačně největší rozdíl je samozřejmě v tom, že si partnera vhodného k seznámení nevybíráme tak nějak „všemi smysly“, jako je tomu v reálném životě. Nemá možnost na nás celkově zapůsobit. Zjevem, hlasem, držením těla, živým výrazem, nějakým činem, pohybem…

A samozřejmě odpadá ono potkávání se třeba v práci, ve společnosti známých apod., kde máme šanci svůj potenciální protějšek pozorovat v různých situacích a takzvaně ho „nechat na sebe působit“, až přeskočí ona pověstná jiskra…

Internetová seznamka nám v první chvíli nabídne jen psaná slova a většinou i fotku. Ne všichni se ale umíme dobře vyjadřovat, ať už se to týká pravopisu, nebo obecně schopnosti zajímavě napsat a popsat to, co chceme, co od budoucího partnera očekáváme.

V psaném projevu navíc spousta sdělení vyznívá trochu jinak, než když je říkáme někomu do očí a on může sledovat náš výraz nebo se na něco ihned zeptat. To ostatně už dobře známe ze zkušeností se SMS.

K tomu připočtěme, že ne všichni vědí, co chtějí (takže to těžko mohou nějak srozumitelně vyjádřit), a ne všichni píší pravdu! To vše pak vede k mnoha zklamáním a nedorozuměním při následných setkáních v reálu. Prostě se sejdou dva, kteří by se jinak, třeba ve společnosti, zřejmě obešli obloukem.

Přikrašlování, polopravdy, a dokonce i lži jsou běžnou součástí internetu stejně jako reálného života. Jen tady je máme nezvykle koncentrované. No jen si to vezměte – za dvě tři hodinky na seznamce se probereme třeba stovkou odpovědí nebo profilů. S tolika novými muži nebo ženami se kolikrát nepotkáme ani za několik let.

Není tedy divu, že se nám po pár nepodařených schůzkách může zdát, že si tu vymýšlejí snad všichni. Na druhou stranu – pokud k takovému seznamování přistoupíme realisticky a trpělivě, smíříme se s nutností důkladně prosévat a počítáme s tím, že třeba ze třiceti čtyřiceti odpovědí se vyklube někdo zajímavý jen jednou či dvakrát, pak máme dobrou šanci.

Samostatnou kapitolou jsou fotky. Jsou extrémně důležité. Můžete si stokrát říkat, že vzhled je až na druhém místě a že ne každý je fotogenický, přesto v našem rozhodování hrají prim.

„Na seznamkových datech vidíme, že všichni uživatelé mají tendenci oslovovat ty nejatraktivnější protějšky. Takže atraktivní lidé si mohou vybírat a také to dělají, odepisují jen uživatelům, kteří je zaujmou,” popisuje Markéta Šetinová. A potvrzuje, že vzhled hraje roli v prvotním kontaktu, i když nejde o jediný důležitý faktor při výběru partnera.

Podle dalších dat pak mají méně atraktivní muži šanci uspět u oslovených atraktivnějších žen, naopak už je to ale horší. Muži prostě potřebují, stejně jako v reálu, kvalitní vizuální podnět, aby se rozhoupali. V této souvislosti je zajímavé, že řada mužů na seznamkách své vlastní fotky podceňuje. Neřeší jejich špatnou kvalitu ani to, jestli na nich působí alespoň přiměřeně příjemně.

„Kolikrát se nestačím divit,“ dodává k tomu čtyřicetiletá Martina, která už několik měsíců hledá na internetu nového partnera.

„Pošlou mi fotky, na kterých vypadají třeba jako bezdomovci. Nebo je v záběru vidět nepořádek v bytě, rozházené věci… A pak jsou často nepříjemní, když je odmítám.“

Populární jsou naopak momentky z dovolených – lidé jsou většinou uvolnění, šťastně se smějí, takže jim to i víc sluší, nehledě na většinou hezké prostředí, ve kterém se fotí.

„Vyzkoušela jsem několik druhů seznamek,“ vypráví atraktivní padesátnice Johana, která si jejich prostřednictvím našla dva dlouhodobé vztahy. Příliš ji neoslovily aplikace do telefonu, které jsou založeny na fotkách. Ty mají ostatně v oblibě většinou mladí lidé a generace třicátníků, hledající především zábavu.

Mezi nejznámější patří Tinder, který zobrazuje fotografie potenciálních partnerů pohybujících se v okolí. Pokud se vám líbí fotka toho druhého a ta vaše zase jemu, aplikace vám to oznámí a můžete si začít psát. Podobné aplikace mají ale také pověst virtuálních míst ke shánění lásky na jednu noc.

Takovou zkušenost má i Johana. Nestěžuje si na nedostatek zájmu, spíš naopak. Bez vyzvání obdržela i spoustu oplzlostí, potenciální partneři skutečně neměli vážné úmysly a hledali jen povyražení.

„To se mi potvrdilo, když jsem narazila na profil manžela jedné známé,” vzpomíná. Najdou se ale i případy, kdy právě seznámení na Tinderu vedlo ke vztahům, někdy i k těm dlouhodobým nebo dokonce k manželství.

Aplikace založené na fotkách ale zdaleka nejsou jediným způsobem, jak se seznámit. Jiné druhy seznamek nechávají uživatele vyplnit dotazníky a na základě algoritmů jim pak navrhují vhodné partnery.

„Co se dalších preferencí týče, muži hledají partnerky stejně staré nebo mladší, ženy nejčastěji své vrstevníky. Zatímco muži jsou otevřenější ke vztahu s partnerkou s nižším vzděláním, ženy často hledají muže s aspoň stejným socioekonomickým statusem, jako mají ony. Z praxe i výzkumu pozoruji, že lidé se od společných zájmů čím dál častěji přesouvají ke společným hodnotám a pohledu na život. A dává to smysl, pro vztah je důležitější rozumět si například v pohledu na rodinu spíš než sdílet zájem o hudbu,“ konstatuje psychoterapeutka.

Záleží však také na věku. Například padesátníci většinou očekávají od života s partnerem něco jiného než lidé kolem třiceti, kteří mnohdy ještě ani nestačili založit rodinu.

Nevymřely ale ani klasické seznamovací inzeráty, které lidé používají již po staletí. Rubriku Ona hledá jeho a její obdoby najdete dodnes v inzertních částech novin nebo na specializovaných webech.

„Nejlepší se mi zdála internetová seznamka, kam si napíšete klasický inzerát, na který dostáváte odpovědi,” popisuje svou zkušenost Johana. Pak většinou následuje výměna fotek a případně domluva schůzky.

„Podle mě je dobré se schůzkou neotálet, rovnou poznáte, jestli by mohla přeskočit jiskra, nebo že to nemá cenu.”

Johana tak potvrzuje zkušenost mnoha dalších – dlouhé dopisování, když je příjemné a dva neznámí nacházejí společnou řeč, vede chtě nechtě k iluzím a snům, kterým se pak ale v reálu při první schůzce partner obvykle nevyrovná. O to horší je pak naše zklamání.

Schůzky často opravdu nejsou procházkou růžovým sadem. Vysokoškolačka Johana se slabostí pro kulturu a přírodu tak u první konverzace v kavárnách občas trpěla a došlo i na spoustu mlčení.

Zpočátku jí přišlo neslušné odejít dřív než po patnácti minutách, po několika podobných nepovedených rande se při dalším takovém scénáři prostě omluvila a odešla. Což je asi nejlepší recept pro takový případ, tedy pokud odmítáme slušně. Nemá cenu vzbuzovat v někom naděje jen ze zdvořilosti.

V této souvislosti je třeba počítat ještě s jednou věcí. Je velmi pravděpodobné, že se vzhledem k počtu protějšků, se kterými budete v kontaktu, setkáte s mnoha velmi zklamanými lidmi, kteří naprosto kontraproduktivně dávají svůj postoj okatě najevo a mnohdy i reagují velmi ublíženě a agresivně, pokud je odmítnete. A to i v písemné komunikaci.

„Nechápu to. Rovnou mi třeba píší varování pro případ, že bych byla zlatokopka a lhářka. Po slušném odmítnutí z mé strany jsem se kolikrát dozvěděla opravdu smutné věci, vlastně až groteskní. Třeba že nemám úroveň nebo že stejně čekal, že se ze mě vyklube další mrcha, která si chce jen hrát s důvěrou jiných…“ dává příklady nepřiměřených reakcí Martina.

Odborníci pak radí jediné – nebrat si nic osobně. Do hlavy tomu druhému nevidíte, nejste zodpovědní za jeho frustrace a pocity. Máte právo se svobodně rozhodnout a je na něm, aby se s tím vyrovnal. Takové odpovědi vypovídají mnohé o něm, nikoli o vás (pokud jste zachovala slušnost a zdvořilost). Ostatně, platí to i naopak. Případné odmítnutí si nepouštějte k tělu, berte to věcně a jděte hned dál.

A když to konečně vyjde a vy se setkáte s někým, kdo vás zaujme? Johana i Martina potvrzují, že i když byl jejich protějšek milý a sympatický, první setkání nebylo jednoduché nikdy. Ani jeden z nich totiž nevěděl, o čem mluvit.

Setkáváte se poprvé v životě a nemáte spolu žádná společná témata. Kdybyste šla na rande se spolužákem, kolegou nebo kamarádem kamaráda, ze kterých se nejčastěji rekrutují dlouhodobí partneři a manželé, podobný problém byste neměla. Je proto rozumné nespoléhat jenom na seznamky a nerezignovat ani na jiné způsoby seznamování.

Zájem o on-line seznamování mezi Čechy každopádně roste. „Nejdříve se seznamky rozšířily v gay komunitě a i nyní platí, že víc než tři čtvrtiny gay párů se poznají on-line. Dříve seznamky využívaly hlavně ty skupiny, které neměly moc příležitostí v off-line světě, třeba lidé středního věku po rozvodu. Nyní jsou nejrychleji rostoucími skupinami uživatelů mladí lidé mezi 20 a 30 lety a senioři. Mladé lidi láká efektivita a on-line prostředí je jim přirozené, senioři jsou zase čím dál aktivnější a technicky zdatnější,” upřesňuje Markéta Šetinová.

Zahraniční data z výzkumů udávají, že se ve virtuálním světě seznamek nebo sociálních sítí seznámí přibližně třetina párů. Podobná čísla se dají očekávat i v Česku. Spolu s jejich rozšířeností a tím, že každý má ve svém okolí alespoň jeden pár, který se seznámil on-line, se mění i stereotypní představy o tom, že na seznamky chodí jen „zoufalci“, kteří se nedokážou seznámit jinak.

„Stigma kolem seznamek naopak klesá, lidé už to čím dál častěji považují za normální způsob seznamování, a ne za poslední možnost,” uzavírá Šetinová.

První seznamovací inzerát vyšel v roce 1695 v Londýně, namísto zájmů, schopností nebo vzhledu hledané manželky se soustředil na finanční stránku věci: „Gentleman 30letý, který říká, že má velmi značné jmění, oženil by se rád s mladou dámou, která má kapitál asi 3000 liber a chce o tom učiniti přiměřenou smlouvu.“

Internetovou seznamku podle výzkumu Kaspersky Lab někdy vyzkoušelo 59 % Čechů, bohužel ne všichni s nimi mají pozitivní zkušenosti. Mnoho se jich setkalo s falešnými nebo upravenými fotografiemi, škodlivými odkazy nebo snahou získat citlivé informace nebo finanční prostředky.

Uživatelů, kteří skutečně hledají na seznamkách partnera nebo partnerku, je menšina (podle průzkumu 20 %).

Největší skupina (52 %) chodí na seznamky pro zábavu a jen 8 % tam chodí za účelem nalezení sexuálního partnera. Padesát sedm procent respondentů se přiznalo, že na seznamkách někdy lhalo a to proto, aby vypadali lépe pro potenciální přátele nebo partnery, nebo aby odhalili nevěru svého protějšku.

Podle dat seznamovací aplikace Tinder by si člověk neměl na fotce zakrývat obličej, mít čepici a brýle, a to ani dioptrické.

Odborníci si to vysvětlují tak, že přímý pohled do očí značí větší důvěryhodnost. Menší úspěšnost měly také fotky, kdy se zájemce o seznámení skrýval ve skupině přátel.

Může se vám hodit na Seznamu: