Článek
Vadným držením těla se rozumí například hrbení, kulatá nebo plochá záda, předsunutá brada, vystouplé lopatky, bederní páteř vychýlená příliš dopředu, dozadu, případně do stran, ochablé a vyklenuté břicho atd. Pokud u dětí nevyvolává bolesti nebo jiné potíže, rodiče ho obvykle neřeší a často ani nezaregistrují.
Jedním z rizikových období, kdy se vadné držení těla může objevit nebo zhoršit, je nástup do školy. Dítě sedí řadu hodin v lavici, v družině, u domácích úkolů, u počítače nebo před televizí. Navíc jde o období, kdy rychle roste a musí zvládat i značnou psychickou zátěž.
Po škole hned běhat venku
Před několika desítkami let nebyly problémy s vadným držením těla tak časté. Děti totiž přišly domů, shodily školní tašku na zem a šly se vylítat. Z pohledu lékařů to byl pohyb pestrý a přirozený, který zlepšoval jejich kondici a harmonicky rozvíjel svalstvo. Ale nejen to.
Přirozený pohyb, podobně jako třeba bosá chůze, pomáhá člověku i v tom, že vysílá dostatek signálů do centrální nervové soustavy (CNS). A ta má schopnost korigovat do určité míry některé chyby ve fungování kloubů a svalů – laicky řečeno, tělo se při pestrém pohybu samo a přirozeně napravuje.
Pestrý přirozený pohyb rozvíjí navíc u dítěte šikovnost, všestrannost a přirozené pohybové schopnosti. Není náhoda, že při dnešním životě vsedě má spousta školáků problém třeba s tím, aby udělali na žíněnce kotoul nebo chytili prudce hozený míč. Fakt, že se dítě může svobodně vyběhat, mu pomáhá i psychicky. Snižuje u něj napětí ze školních povinností.
Škodí sezení i stereotyp ve sportu
Dnes je ale všechno jinak. Po řadě hodin strávených ve škole děti sedí dál doma u úkolů nebo počítačů a televize. Stejně tak v družině nebo na kroužcích či doplňkových kurzech. Čas věnovaný přirozenému pohybu se u většiny z nich podstatně zmenšil.
Řada rodičů se snaží dopřát dětem pohyb při sportování. Jenže konkrétní sport tělo často jednostranně, případně nadměrně zatěžuje. Bez toho, že bychom ho správně kompenzovali, takový pohyb spíš škodí, než prospívá.
Potíže se objevují i kvůli špatnému způsobu sezení, únavě, obezitě, nesprávnému nošení těžkých tašek s učením, ale také v důsledku psychické zátěže nebo špatně prožívaných emocí.
U školáků můžeme vadné držení těla mírnit nebo eliminovat pomocí cvičení. Doporučení dává rehabilitační lékař, sestavu cviků a jejich správné provedení s dítětem nacvičí fyzioterapeutka nebo fyzioterapeut. Ideální je, když má cvičení formu hry, která ho bude bavit. Například v Nemocnici Přerov se snaží na rehabilitaci naučit dítě cviky vhodné na jeho problémy a pak cvičí s dětmi v malých skupinkách tak, aby je to pokud možno bavilo.
Emoce se odrazí na svalech i páteři
Pražský specialista Dr. Tomáš Rychnovský upozorňuje ještě na jeden závažný problém. Podle něj děti často vedeme k důslednému plnění povinností, k výkonnosti, soutěživosti a dosahování úspěchů. Ale ne vždy si položíme otázku, jak velké místo má v jejich životě radost. Co se jim asi nelíbí? Jak by si přály, abychom s nimi komunikovali? Opravdu je nutné jim stále něco přikazovat a zakazovat? Nelze jim to říci jinak? Co by si přály a co by je potěšilo?
Psychické napětí a stres se pak promítají i do napětí svalů a problémů s nimi. Proto v rámci jeho ordinace funguje i terapeut, který se dítěti snaží pomoct s jeho případnými emočními problémy.
„Řešili jsme například potíže třináctiletého chlapce, kterého trápily bolesti hlavy podobné migrénám,“ říká doktor Rychnovský.
„Když jsme pátrali po možných příčinách, ukázalo se, že tou hlavní je tlak rodiny a nejrůznějších povinností. Musel toho zvládnout tolik, že se z jeho života začala povážlivě vytrácet svoboda, přirozená spontaneita a radost. Když jsme promluvili s jeho vzdělanými, ale zaneprázdněnými rodiči, pochopili to a pokusili se ten tlak zmírnit. Také se mu snažili udělat častěji radost, hlavně tím, že byli s ním, naslouchali mu a byli více „na jeho úrovni“. Díky tomu a díky cvičení začaly chlapci potíže velmi rychle ustupovat, až zmizely úplně.
Opravit software v mozku
Vadné držení těla ale může mít počátek už v chybách pohybového programu, který je zapsaný v mozku, respektive v CNS. Proto by bylo dobré, kdyby už maminky kojenců navštívily ordinaci specialisty, jako je třeba Dr. Tomáš Rychnovský, Ph. D. z Prahy.
Byl jsem se podívat v jeho ordinaci, když za ním přišla se svým malým dítětem sympatická maminka. Doktor uchopil několik měsíců starého kojence jemně za nožičky a zvedl ho nahoru tak, že visel chvilku hlavičkou dolů. Dítě přitom reflexivně rozpažilo ruce. Ze způsobu, jakým to udělalo, poznal fyzioterapeut, jestli je jeho pohybový vzorec vycházející z mozku v pořádku, nebo ne.
Jde pouze o jeden z možných testů. Z nesprávně provedeného pohybu může fyzioterapeut s předstihem určit i lehké vady pohybu, případně jeho vážnější poruchy, a odstranit je. Doktor Rychnovský je fyzioterapeut, který se specializuje na diagnostiku pohybového ústrojí. U dětí i u dospělých. Při hodnocení pohybu u dětí vychází z metody neurologa MUDr. Václava Vojty a z vývojové kineziologie, tedy nauky o pohybu, kterou rozpracoval prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph. D., z pražské FN Motol.
Proč je důležité přijít včas
K doktoru Rychnovskému chodí některé maminky kojenců preventivně, jiné přijdou kvůli pohybovým potížím, které se objevily u jejich miminka. Ideální by bylo, kdyby za specialisty, jako je on, chodily na preventivní prohlídku všechny maminky. S velmi malými, klidně i jeden až dva měsíce starými kojenci, nejpozději však mezi třetím a čtvrtým měsícem jejich věku.
Odhalily by se tak včas různé vady a odchylky ve správném vývoji jejich pohybu. V tomto věku je speciálně vystudovaní fyzioterapeuti dokážou odstranit u naprosté většiny dětí. Jde obvykle o malé chyby. Později však mohou mít větší následky. S dítětem starým několik měsíců bývá cvičení obtížnější a výsledky nemusí být tak dobré.
U dospělých je vše složitější
Lékaři dovedou díky zmíněné metodě předejít špatnému držení těla, nahrbené nebo vybočené páteři, bolestem hlavy, nohám do O, do X, případně plochým nohám a tak dál. Pomocí cvičení a stimulace reflexních bodů podle doktora Vojty dokážou korigovat pohybové stereotypy, které mají už od narození naprogramované v centrální nervové soustavě (CNS). Eliminují tak rozvoj chyb v samotném začátku.
Je důležité si uvědomit, že od určitého věku nejde s vadami dělat téměř nic anebo to stojí už dospělého člověka opravdu hodně úsilí. U dospělých pak musí specialisté pracovat s koordinací pohybu a ovlivnit samotné svaly. Změnit „pohybový software“ v CNS tak, jak to mohou udělat u maličkých dětí, už někdy nedokážou.
Následky vad, o kterých mluvíme, se u dětí většinou výrazněji projeví ve věku pět až 12 let. V dospělosti se z nich snadno vyvinou docela vážné potíže s páteří, klouby, měkkými tkáněmi nebo s poraněnými svaly. Třeba opakující se zranění a zdravotní problémy, které trápí špičkové sportovce, bývají velice často zaviněné právě těmito potížemi a nesprávnou pohybovou přípravou.
Kontakty na odborníky
Jestli vaše dítě trápí vadné držení těla, pediatr nebo rehabilitační lékař či fyzioterapeut by to měl poznat. Pokud ho diagnostikuje, doporučí mu rehabilitaci.
Pokud byste chtěli zajít ke specialistovi už s velmi malým dítětem, podívejte se na internetové stránky olomouckého centra RL-CORPUS (www.rl-corpus.cz/). Najdete na nich absolventy jejich kurzů z různých ordinací a klinik z celé republiky. Kontakt na Dr. Tomáše Rychnovského naleznete na http:// www.tomasrychnovsky.cz/.
Co pomáhá
Přirozený a spontánní pohyb. To, že se dítě dostatečně vyběhá, je výborná prevence a pomáhá jeho přirozenému a všestrannému pohybovému rozvoji.
Zájem o dítě. Nejen o jeho výsledky ve škole, ale i jak se například cítí, když dělá to a to. Pomáhá mu to lépe zvládat tlak povinností a nároků dnešní doby.
Pokud už dítě vadné držení těla má, měl by jej pediatr poslat k fyzioterapeutovi, který ho naučí cílené cviky.
Vrozené vady pohybového ústrojí dokáže odhalit a napravit vyšetření tříměsíčního kojence u specialisty.