Česká Miss World Linda Bartošová: Krásné nadosmrti nebudeme

Snažila bych se ho pojmout nějak netradičně. Všichni se mě ptají, kde všude jsem byla, jak se mi změnil život po soutěži. Chápu, že na mladé holce, která vyhraje Českou Miss, není až tak moc jiného zajímavého, ale ty otázky se pořád opakují.

Asi bych si zjistila její zájmy, něco netypického, co se netýká samotné soutěže, a tím bych začala.

No, to taky, ale myslím, že o jedničky ze slohu moc nejde. Já bych se chtěla spíš uplatnit v televizi a propojit moderování s psaním. Nejvíc se mi líbí redaktorky na ČT 24, ty mají přehled opravdu ve všem, jsou chytré a pohotové.

Takové jsou moje současné představy. Třeba se během studia změní.

Zpracovávala jsem aktuality, někdy jsem byla i v terénu, ale zjistila jsem, že by mě bavilo být v kontaktu s lidmi ještě víc.

Na základce jsem měla rozdílná období. Do páté třídy jsem byla introvert, hodně jsem četla a právě od té doby nemám problém s pravopisem. Na druhém stupni jsem začala tancovat, zpívat a stal se ze mě extrovert. Ale záliba ve čtení mi zůstala a čtu všechno, jednoho oblíbeného spisovatele nemám. Vlastně ano, líbí se mi Petra Soukupová a Milan Kundera.

Uvidím. V Hradci Králové jsem už dělala kamerové zkoušky a četla jsem zprávy. Nepřipadalo mi to tak těžké. Řekli mi, že to bylo dobré a že vypadám příjemně.

To neříkám a ve srovnání se zpravodajstvím na ČT 24 to nic neznamená.

Byl to velký zásah. Přestěhovala jsem se do Prahy. Šla bych do ní tak jako tak kvůli škole, jen teď mám jako bonus na rok zadarmo byt. Soutěž mě raketově vystřelila do jiné společnosti, než jsem znala z Mýta.

Do té cukrárny jsem s maminkou každý pátek jezdila mlsat. Jako malá jsem chtěla být cukrářkou. Teď dávám přednost dobré čokoládě.

Pět kilometrů od Mýta. Žije tam asi 700 lidí. Máme domek na kraji u lesa.

Mám ještě o šest let starší sestru Terezu a ta je moc pěkná. Právě promovala na Metropolitní univerzitě v Praze v oboru Mezinárodní vztahy. Takže jsme v Praze obě, ale rodiče nás často navštěvují.

Odjela jsem na Miss World do Ordosu v Číně, do města poblíž Mongolska, kde je spousta rozestavěných věžáků a nikdo v nich nebydlí. Kdoví, jestli vůbec někdy bude. Je to smutné místo a říká se mu Město duchů. Opravdu tak vypadalo a děsilo mě.

Byly jsme jednou v Šanghaji, ale nemohly jsme se kvůli naší bezpečnosti po městě volně pohybovat. Takže jsem Čínu viděla hlavně z autobusu. Naštěstí jsem na pokoji bydlela se Slovenkou - Kristínou Krajčírovou - tak jsme to všechno sdílely spolu. Byla nakonec ten nejpříjemnější element mého pobytu v Číně a už plánujeme, že za ní přijedu do Bratislavy.

Předváděly jsme se v poušti, tančila jsem se šátkem. A uspěla jsem i v talentové soutěži, když jsem zpívala. Kdysi jsem byla v Mýtě ve sboru Rubínek. Teď si už zpívám jen pro sebe. Hudbu mám moc ráda, poslouchám třeba Morcheebu nebo Macy Gray, z našich Charlie Straight, ti jsou super.

Jsem ráda, že mám dost věcí v hlavě srovnaných, hodně holek to tak nemělo a bylo mi jich líto. Nechci, aby to vyznělo divně, ale v téhle společnosti je důležité mít velký nadhled. Viděla jsem, že některé dívky zajímalo jen vítězství a soustředily se pouze na exteriér, ostatní věci vůbec nevnímaly. A krásné nadosmrti nebudou.

Už 10. listopadu začínají v krajských městech castingy nového ročníku České Miss, já usednu mezi porotce, takže to bude i pro mě hodně cestování. Mám pozvánky na přehlídky, propagační akce a moderování. A samozřejmě k tomu přednášky na škole. Je toho dost.

Myslím si, že rady nakonec vyzní naprázdno. Jsou nepřenosné.

Když jsem byla hodně malá, byla jsem roztomilá a vzteklá. Na prvním stupni jsem nosila brýle, to už jsem tak hezká nebyla, teď mám čočky.

Tatínek je velice aktivní a podnikavý, stará se o firmu s ručně kovaným nábytkem a v Mýtě máme hotel a pizzerii. Maminka učí angličtinu ve firmách nebo soukromé osoby.

V Pardubicích a v šestnácti jsem byla v Oxfordu. Radši mám ale americkou angličtinu, zdá se mi srozumitelnější a líp zní. V sedmnácti jsem odjela také na kurz do Francie. Mým cílem je dobře mluvit i francouzsky a španělsky.

(vrtí hlavou) Po třech letech jsme se rozešli.

U nás to nebylo kvůli soutěži. Už o tom vůbec nechci mluvit, protože to ubližuje oběma stranám.

Nejsem, ale to je všechno, co vám k tomu řeknu.

Ve chvíli, kdy se na mě dívala porota a kdy mi Míša Maláčová položila tuhle otázku, jsem reagovala naprosto spontánně.

Tak to asi jo.

Já jsem to ale tak nemyslela. Byla jsem ve vztahu od patnácti let a bylo by výjimečné vydržet v něm až do konce života.

(usměje se) Pro vývoj člověka by to bylo nepřirozené, tak jsem to myslela.

Nevím, jestli to je vůbec možné. I když ve třídě byli spolužáci, kterým nebylo těžké nerozumět. Ale víme, že vývoj holek a kluků je odlišný. Záleží na každém člověku, které komory otevře a které ne, kam nás pustí.

Když jsou slušní, tak jim řeknu, že nemám zájem, a hrubé poznámky nebo pokřikování ignoruji. Muži-lovci mě odrazují, úplně je odmítám. Vůbec mě nenapadne, že bych s nimi někam mohla jít.

Nechci se rouhat, ale vždycky si pomyslím, co by za to jiné holky daly. Jenže pokaždé to příjemné není.

Obecně kulturu, jezdím na snowboardu a chodím do posilovny.

Výstava Designblok v Praze, byla jsem tam tři dny. Líbila se mi uvolněná atmosféra těch kreativních lidí.

Být šťastná a mít kolem sebe pohodové lidi.

Neumím, pro mě je to strašně daleko, doslova sci-fi. Dohlédnu tak pět let dopředu, kdy snad dokončím školu. Nemá cenu něco plánovat, vždyť mně se během roku naprosto změnil život. Ocitla jsem se úplně jinde. Ale ve stáří bych určitě chtěla mít pocit, že jsem se seberealizovala.

Tak to tedy nevím.