Alex Doležalová: Manželská reality show nevyšla

Když jsme medializovali ty pozitivní, pěkné události, tak to bylo super. Mně nevadí, když se prezentuji v médiích. Brala jsem to jako znásobení mé radosti. Když se teď medializuje náš rozvod, tak je to blbý, protože povídat o tom, že je mi špatně, je divné.

Proč házet špínu na člověka, se kterým jsem žila. Kývla jsem však na rozhovor, protože dnes jsem už svým způsobem naštvaná. Některé současné manželovy kroky mě mrzí, ale snažím se být slušná a neházet na něj špínu. Zároveň se snažím nebýt smutná. Ale je to prostě těžký.

Celá ta medializace kolem rozvodu není příjemná, ale samozřejmě se nabízí otázka, že já k tomu svoluji. Mohla bych říci, že se vyjadřovat nebudu. Ale já jsem od začátku měla pocit, že když se nevyjádřím, tak bude považováno za pravdu to, co řekne manžel. A on říká věci dost razantně. Tak jsem si říkala, že dám slušné rozhovory, kde vysvětlím své a budu se bránit. A výsledek je ten, že když se bráním, tak to vypadá stejně.

Až v posledním tři čtvrtě roce. Ze začátku mi to ani nepřišlo. Já jsem s ním byla ráda, ráda jsem dělala věci s ním. V zamilovanosti děláte rádi stejné věci jako váš partner. Například jeho vášeň pro trilobity mě bavila. Ale když jsem začala mít tendence chodit jinam se svými přáteli, on nechtěl, protože nemá moc rád společenské události.

Přestávalo se mu to líbit a tam vlastně začaly naše konflikty. Jsem normální člověk, který chodí ven a chce se bavit a jemu přišlo, že porušuji nějaké dohody. Mohla jsem chodit třeba s kamarádkami na večírky nebo diskotéky, ale pak mi to vyčítal.

A čeho se pak už pevně chytnul, bylo, když jsem se zdržela u profesora Weisse, svého vedoucího, protože jsme pracovali na grantu a já jsem domů přišla v půl třetí ráno. Dali jsme si víno, což mi taky nepřijde nenormální. Podle něj jsem porušila pravidlo, které jsme měli v předmanželských slibech, že nebudeme s druhým pohlavím v uzavřeném prostoru, nebo v bytě.

Je to ujeté, já vím. Ale já jsem to brala na úrovni těch dalších pravidel, která byla, že se nesmím obarvit na blond, že nesmím doma nosit tepláky a vedle toho stálo: nebudu s cizími muži na bytě. Brala jsem toto pravidlo úplně stejně jako to o teplácích, prostě jako srandu. Jenomže když se to stalo poprvé, tak mi manžel řekl, že jsem porušila pravidlo a už jsem to měla na talíři. Mně to přijde zvláštní, nevím, proč to tak prožívá. Může mi vyčítat cokoli jiného. Pustil mě na dovolenou s kamarádkami, na Rhodosu jsme byly, ale tady to mi předhazoval jako porušení důvěry.

Nevím. Nevím, proč to tak má a přijde mi, že to byla hlavně přehnaná žárlivost, že nejsem jenom s ním. Protože ke konci už podezříval kohokoli.

(J.X. Doležal zavolal Petru Weissovi a mj. mu sdělil, že mu nehodlá půjčovat manželku. Napsal také jeho ženě Lucii Weissové, aby svému muži domluvila. Ani u jednoho se nesetkal s pochopením. Poté v dopise Alex, který vyšel v jeho domovském časopise Reflex, mj. napsal: „A já bláhový si přitom vždycky myslel, že vztah, kde jsou dva lidé manželé a jeden, či oba, mají další milence, se nazývá mrdník a muži, kteří praktikují takový životní styl, čuňáci. A hele – on tak žije nejvýznamnější český sexuolog, a navíc odborník na etiku!“ - red.)

Pro mě to bylo strašně nepříjemné. Vlastně to byla první velká hádka, když jsem byla u profesora Petra Weisse. Manžel mu přede mnou hned druhý den volal. Počkal, až přijdu domů, zavolal mu a začal na něj křičet, ať si mě vezme domů. Mně to v tu chvíli přišlo úplně k smíchu, protože jsem si říkala, kde to jsem? Tuhle jeho stránku jsem předtím neznala.

Opravdu na tu dobu před tím nemohu říci cokoliv špatného. Ale teď jsem si přišla jako blázen a říkala jsem si, že je to divné. Od té doby mi to pořád připomínal a je pravda, že jsem to byla já, kdo už do těch pokračujících hádek vnášel téma rozvodu. Ono se to nemá, ale když jsem si představila, že tohle budu poslouchat celý život, tak jsem o rozvodu začala mluvit.

Další velká scéna byla, když jsem se fotila pro časopis Kraus - to manžel taky prezentuje všude. Přišli k nám, začali jsme fotit, když to manžel, který přišel do pokoje, viděl, začal mi před těmi lidmi nadávat do prodejných holek. Připadala jsem si strašně. Když mi pak volala redaktorka z toho časopisu, jestli jsem v pořádku, tak jsem si říkala, jestli vypadám tak uboze.

Samozřejmě, jsem ráda, že jsem se zviditelnila. Ale že bych s tím vstupovala do manželství, to vůbec ne. Chodili jsme spolu od února a po dvou týdnech jsme si řekli, že se vezmeme. Bylo to emotivní, ale moc pěkné.

Někdy v červenci jsme jeli na festival Colors do Ostravy s Reflexem. A tam Jirkovi kolegové, když nás viděli, jak se vedeme za ruce, říkali: „My z vás uděláme reality show. To je úžasný, jak ten Jirka si někoho našel“. A já jsem s tím souhlasila a říkala si, že to bude fajn. A když se naše reality show začala rozbíhat, tak se mi to líbilo. Vycházely dobré věci o manželství, veselé, což jsem chtěla, protože média mají bavit. Dělalo mi to dobře, jsem exhibicionistka. Brala jsem to jako součást manželství, které bylo super. Ono opravdu bylo skvělé, až do toho jara. A teď jenom koukám, co se to vlastně děje.

Vždycky na to musí být dva. Já jsem na tom vztahu chtěla pracovat: „Popovídejme si o tom, je to za námi a jdeme dál“. A Jirka na tom chtěl pracovat asi neustálým vyčítáním. Nebo já nevím. Teď říkám svůj názor. Z jeho strany nebyla iniciativa jít dál. Doteď mám na talíři události, které byly malicherné - jeden večer s vedoucím a jedno focení, které nebylo erotické. Snažila jsem se, možná ne moc, ale neměla jsem odezvu.

Psychologové neříkají, že se má zachovávat manželství, které ubližuje. V tuto chvíli to mám tak, že je lepší být sama a rozvedená a zachovat si duševní zdraví. Raději si nechávat nadávat do zlatokopek, než být s manželem, který se chová takhle dlouhodobě. Je mi to samozřejmě líto.

Manžel se odstěhoval, ale komunikovali jsme spolu. Před Silvestrem, kdy jsme náš rozchod oficiálně oznámili, jsem u něj byla i dvakrát na návštěvě. Potřebovali jsme dořešit praktické věci a domluvit veřejné vystoupení v televizi. Nějak jsme se dohodli, přišlo mi to fér, myslela jsem si, že to půjde.

Pak to ale v televizi nebylo tak ideální. A potom mi manžel telefonoval a chtěl, ať o našem rozchodu napíšu do Reflexu, že on o nás už píše. To jsem odmítla a dala jsem pouze rozhovor, protože ráda píšu, ale jen vtipné nebo odborné věci. Nevidím důvod, proč psát o smutném rozvodu. Focení do časopisu jsme profesionálně zvládli, jenže pak vyšel v Reflexu ten jeho blábol. A já jsem si řekla, že jsem hodně naivní, když jsem si myslela, že to půjde nějak rozumně.

Naštvala jsem se, protože ventiluje naše soukromé věci takhle bulvárním způsobem. A když si ještě vezmete rodinu sexuologa Weisse, jak ta se na to musí dívat? To je šílenost. Jirka byl vulgární a mluvil tam o jeho rodině. Nabyla jsem dojmu, že jsem žila s člověkem, který je na hlavu. Teď je raněný, dobře, ale nemůže ubližovat jiným lidem.

Ještě před Vánoci jsme se dohodli, že se k sobě budeme chovat slušně, na Vánoce mi dal drahý dárek, krásný prsten s diamanty a perličkou. Tak jsem si říkala, že se možná chce usmířit, nebo co to má znamenat. Navečeřeli jsme se a já jsem se zeptala: „Tak co budeme dělat, budeme se rozvádět, nebo co? Jak budeme dál postupovat?" „Vždyť jsme se dohodli, že se rozvádíme,“ řekl mi a odešel.

V tuto chvíli ne, protože jsem strašně naštvaná. Prostě překročil nějaké hranice, kdy celou dobu náš vztah, i když byl medializovaný, byl medializovaný zábavně a říkali jsme věci, které nikomu neublíží. On četl, co o něm píšu, já jsem četla, co o mně píše a dělalo nám to dobře. Ale když medializuje něco osobního, citlivého a ubližuje lidem, tak to mě naštvalo. A v tuto chvíli mi přijde, že s ním nechci mít nic společného, kromě toho hezkého v naší minulosti.

To moc asi ne, protože tam neřeším s klienty svoje problémy, ale jejich. Ale v čem jsem poučená, že když je v bytě kuřák, je to problém. Lidé říkají, že to je banální, že to zveličuji. Ale dokud to člověk nezažije a žije nekuřák s kuřákem, tak to časem začne vadit. Když ke mně přijde pár, který to tak bude mít, tak na to upozorním. V zamilovanosti se vám člověk líbí i s tím kouřením. Ale časem začnete myslet na své zdraví.