Článek
Tuto zprávičku z rubriky Krátce jste možná v našem deníku loni na konci listopadu přehlédli. Událost se sice stala na druhé straně planety, přesto se dotýká i vás. Pokud jste to ještě nepocítili, určitě se tak v nejbližší době stane.
První vlaštovka v boji proti zbytečným obalům a jednorázovým plastům vyletěla na začátku loňského roku, kdy začal platit zákaz igelitek zdarma. Některé obchodní řetězce samy tuto povinnost předběhly, nebo dokonce zpřísnily. Například téměř 250 českých prodejen Lidlu je vůbec nenabízí už od března 2017. V roce předcházejícím jich přitom řetězec prodal přes 27 milionů kusů. Nákup si dnes odtamtud můžete odnést už pouze v papírové alternativě.
„Naše prodejny mají propracovaný systém předcházení vzniku odpadů i jejich snižování,“ připojuje se mluvčí prodejen Albert Jiří Mareček. „To se týká nejen plastových a papírových obalových materiálů, které třídíme, ale také zpoplatnění igelitových tašek, k němuž jsme ve všech našich obchodech přistoupili již přibližně před deseti lety. Tím jsme předběhli zákonnou povinnost o řadu let a snížili jejich spotřebu přibližně o dvě třetiny.“
Často se v médiích opakuje zjištění, které loni zveřejnil deník New York Post. To říká, že 90 procent plastového smetí přitéká do oceánů z pouhých deseti řek. Osm z nich se nachází v Asii, dvě v Africe. Pravda je, že mnozí tamní obyvatelé se spíše zabývají tím, jak sehnat něco k jídlu, než aby řešili třídění.
S nadsázkou řečeno je možná nakonec dobře, že praotec Čech nedošel až k moři. Naše pláže u Máchova jezera nebo u Novomlýnských nádrží zůstávají čisté…
Reakce výrobců a prodejců
Jenže obrázky zamořených pobřeží vyděsily i ty, kteří se na dovolenou do nejvíce postižených letovisek, jako jsou Indonésie nebo Dominikánská republika, jen tak nepodívají. Přestože ve vyspělých zemích frčí všechny eko a bio trendy, zůstává ekologické smýšlení jednotlivce, jenž si raději než igelitku nosí do obchodu látkovou tašku, pověstnou kapkou v moři.
Za nos se ale chytili ti, u nichž lze původ plastového odpadu vystopovat – výrobci a prodejci baleného zboží. V posledních měsících se rozjela řetězová reakce proklamací a předsevzetí, odkdy a jak firmy svou spotřebu plastů omezí. Několik příkladů:
IKEA chce do příštího roku vyřadit ze své nabídky všechny výrobky na jedno použití a během dalšího desetiletí vyrábět všechny produkty a obalové materiály z obnovitelných nebo recyklovatelných materiálů.
McDonald’s přešel u některých výrobků od plastových kelímků k papírovým. Do roku 2025 hodlá posílat 100 procent obalů na další zpracování a pro jejich vznik používat pouze recyklované a v případě papíru plně certifikované materiály.
Makro nahradí do roku 2025 veškeré konvenční jednorázové plasty sortimentem umožňujícím opakované použití. Loni v prosinci zařadilo do prodeje tašku z recyklovaného materiálu pod názvem Byla jsem petkou a připravuje mimo jiné řešení pro nákup pečiva a kusového prodeje ovoce a zeleniny do plátěných a síťových sáčků.
Postupně narůstá i počet účastníků kampaně Ministerstva životního prostředí ČR Dost bylo plastu. Dobrovolně se v ní zavazují k cílům, které si sami vytyčili.
Například kavárenský řetězec CrossCafé uvádí, že většinu obalových materiálů nyní poskytne pouze na vyžádání hosta a plastové kelímky nahradí při konzumaci v kavárně skleničkami. Nabízí také slevu pět korun, pokud si nápoj odnesete ve vlastním termohrnku či jiné nádobě, a nikoli v papírovém kelímku. On je stejně papírový jen napohled. Ve skutečnosti bývá povoskovaný nebo ukrývá vnitřní plastovou vrstvu, kvůli čemuž je nerecyklovatelný a zpravidla končí na skládce či ve spalovně. Anebo v oceánu…
Mírný optimismus
Evropský parlament na základě analýzy, jakého smetí plave ve vodě nejvíc, loni podpořil směrnici týkající se jednorázových plastových výrobků. Posvětil také zavádění zálohového systému na PET lahve, jaký se nyní připravuje například na Slovensku.
Pokud následný legislativní proces na půdě Unie půjde hladce, neměli bychom už mít po roce 2021 možnost koupit plastové příbory, brčka, vatové tyčinky do uší, míchátka či polystyrenové krabičky na jídlo.
Jiné výrobky, které dosud nemají dostupnou neplastovou variantu, by se měly omezit o 25 procent. Redukce se navrhuje i pro rybářské sítě, které tvoří více než čtvrtinu nalezeného odpadu v oceánech.
„Věřím, že jsme dnes zahájili cestu k celkové změně neudržitelných společenských návyků. O naše oblíbené výrobky nepřijdeme, jen dáme přednost šetrnějším alternativám. Evropská unie sice není hlavním znečišťovatelem, ale může stát v čele při řešení problémů,“ uvedl europoslanec Pavel Poc (ČSSD), člen výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin.
Všechna opatření sice přicházejí v hodině dvanácté, ale zdají se bohulibá a na první pohled výrazně proekologická. Soňa Jonášová je ředitelkou Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN), nevládní organizace, která prosazuje udržitelný ekonomický koloběh, v němž odpad slouží jako zdroj surovin pro další výrobu. Z evropské směrnice o jednorázových plastech by tedy měla mít podle všeho radost, přesto je její reakce umírněná:
„Šlo se na to z opačného konce. Podívali jsme se, čeho se na plážích válí nejvíc, a to zakážeme. Když jdu do obchodu, vidím tam mnohonásobně víc plastů než těch vybraných. Jenže výrobci brček nebo vatových tyčinek teď čelí tomu, že byli označeni jako ti zlí, a přemýšlejí, čím konvenční plasty nahradí.
V mnoha případech je to bioplast, což je ale něco podobného jako biopaliva. Pokud se nevyrábí z recyklátu, tak rozhodně není ekologičtější, možná se jen lépe rozloží, a to ještě pouze v předem daných podmínkách. Správně by měl skončit v kompostárně nebo v bioplynové stanici, jenže zákazník nemá při nákupu šanci rozlišit, co je normální plast a co bioplast,“ upozorňuje jen na jedno z mnoha rizik vyplývajících z opatření, která jdou cestou zákazů, a nikoli přirozené evoluce.
Chybí spolupráce
Alternativa bývá podle Soni Jonášové často horší než to, čeho se chceme zbavit. Studie britské Agentury pro životní prostředí uvádí, že zhotovení igelitky spotřebuje čtyřikrát méně energie než papírové tašky.
Jaký materiál z hlediska ekologie vítězí, pak zásadně ovlivňuje to, jak dlouho tašku používáme.
Třídit už umíme, ale výsledkem jsou hromady plastů, se kterými neumíme dělat nic,“ říká Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN.
Agentura spočítala, že aby se dopad na životní prostředí vyrovnal jednorázovému použití mikrotenové tašky, museli bychom tu papírovou použít čtyřikrát, tašku z polyetylenu s nízkou hustotou pětkrát, z netkaného polypropylenu jedenáctkrát a bavlněnou více než 170krát. Podle ředitelky INCIEN je každopádně dobře, že se o tématu mluví.
„Environmentální problémy začaly být natolik palčivé, viditelné, že už se jimi nezabývá jen pár aktivistů.“ Různým nařízením a zákazům by však podle jejích slov měla předcházet diskuse mezi všemi zúčastněnými – výrobci, distributory, zákazníky i zpracovateli odpadu.
„Pokud se všichni shodnou, že nechtějí, aby se některé materiály dostávaly do přírody, měli by se nejdřív dohodnout na tom, jak uzavřít kruh bez toho, aby někdo z nich musel významně omezovat svůj byznys.“
Řetězovou reakci prohlášení a závazků ze strany výrobců i obchodníků vítá, avšak varuje před ukvapenými rozhodnutími. „Raději bych, kdyby si spolu sedli, přestože jsou konkurenti, a probrali, co jsou schopni reálně udělat. Teď se totiž často ve svých cílech jen předhánějí: Vy budete vyrábět z padesáti procent z recyklátu? Tak my ze šedesáti!“
V některých odvětvích to podle ní jen vyvolá umělou poptávku po recyklátu v množství, jaké na trhu ani není.
„Lepší by bylo, kdyby se deset výrobců domluvilo na společném systému, zafinancovalo recyklační linku a dohodlo se, že budou vyrábět plasty jednobarevné, recyklovatelné, bez zbytečných příměsí, aby přesně věděli, co dodávají na trh a co od zpracovatelů zase můžou vzít s čistým svědomím zpět.“
Budeme vracet petky?
Soňa Jonášová souhlasí s tím, že „zakázané“ výrobky z evropské směrnice lidstvu chybět nebudou. Už dnes se vyrábějí papírové, či dokonce jedlé varianty nápojových brček, stejně tak vatové tyčinky do uší z tvrdého, recyklovaného papíru a biobavlny. Rozdíl je jen ve vyšší ceně, která však s masovou produkcí pravděpodobně klesne.
U jiných výrobků nebude omezení tak snadné, ačkoli se jejich použití může zdát nesmyslné. Nejednoho nakupujícího jistě napadlo, proč se kupříkladu okurky hadovky musejí balit zvlášť do igelitu.
„Loni v létě jsme testovali jejich prodej bez obalu, při horkém počasí však dochází při teplotním šoku k orosení a rychlému šíření plísně,“ vysvětluje mluvčí řetězce Makro Romana Nýdrle a pokračuje:
„Bez obalu také rychleji vysychají. Hadovky, které prodáváme po bedýnkách, jej nemají, ale ty jsou určeny k rychlé spotřebě do restaurací. Jednotlivé kusy bez obalu nadále testujeme. U nich je však prioritou delší doba spotřeby, kterou plastový obal zaručuje.“
Pracovní skupina Zálohujme zveřejnila výsledky studie, která se zabývá možnostmi zavedení systému zpětného vracení nápojových obalů. Iniciátory skupiny jsou Karlovarské minerální vody, INCIEN a Fakulta technologie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
Z jejich zjištění vyplývá, že v současnosti se v Česku vytřídí pouze 69,5 procenta PET lahví uvedených na trh, reálně se však k recyklaci dostane necelých 56 procent.
„Je dost možné, že Evropská unie bude za pár let požadovat devadesátiprocentní míru třídění,“ říká člen správní rady INCIEN Vojtěch Vosecký a dodává, že země, kde funguje zálohový systém, těchto výsledků dosahují.
„Dnes v podstatě neexistuje jiná cesta, jak se na takovou míru třídění dostat,“ domnívá se.
Útokem do supermarketu
„Když jsme si dělali první průzkum mezi studenty, zjistili jsme, že moc netřídí. Určitě v tom mají velké rezervy. Každý student pochází z jiného prostředí, z vesnice, z města, z různých rodinných prostředí, takže každý k tomu přistupuje jinak,“ vykládá Štěpán Vaškevič, který je sám studentem – na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci studuje mezinárodní rozvojová studia.
S několika spolužáky dal před třemi lety vzniknout iniciativě Udržitelný Palacký, která už má za sebou několik viditelných výsledků.
Začalo to tím, že studentům rozdávali tašky na tříděný odpad, pokračovalo komunitní zahrádkou v prostorách kolejí nebo takzvaným Freeshopem, obchodem, kam každý student může věnovat nebo si naopak zdarma vzít nějakou vyřazenou věc – nádobí, knihy, oblečení.
Loni v listopadu zorganizovali Plastopad – měsíc plný přednášek a vzdělávacích kurzů, jehož hlavním tématem byl odpad, především ten plastový.
„V době, kdy nám hrozí klimatická krize, se tyto snahy můžou zdát jako nejmenší kapka v moři. My však nechceme zůstat lhostejní a rádi bychom lidem ukázali, že změna je možná,“ vysvětluje Štěpán Vaškevič.
Štěpán Vaškevič, spoluzakladatel studentské iniciativy Udržitelný Palacký, zjistil, že i mladí lidé v ekologii často tápou.
Jednou z akcí byl takzvaný Plastic Attack, při němž skupinka studentů nikoli vzala útokem, jak napovídá název, ale po předchozím ohlášení navštívila jednu z olomouckých prodejen Albertu. Nakoupené potraviny v plastových obalech pak přesypala či přelila do ekologičtějších nádob.
„Jeden kluk tam vyklepával tvaroh z plastové vaničky do skleničky,“ směje se Štěpán Vaškevič s vědomím, že ne všechno je v praxi reálné. Cílem však není se za každou cenu plastů zbavit.
„Nemyslím si, že se v současnosti dají úplně nahradit. Nejsme radikální, nechceme ani lidi strašit. Smyslem akce bylo poukázat na zbytečné obaly, což se týká hlavně zeleniny.“
Voda do lahve zdarma
Informace o tom, že Češi patří k nejlepším třídičům v Evropě, se Štěpánu Vaškevičovi moc nezdá.
„Když jednou uděláte analýzu komunálního odpadu,“ naznačuje, že se neštítí přehrabovat se v popelnicích, „zjistíte, kolik je tam plastů, ale i bioodpadu, který by mohl být využitý. Podle mě tvoří tak třicet nebo čtyřicet procent.“
Závazky výrobců a prodejců chce hodnotit až podle jejich výsledků v praxi. „Katastrofa je to v současnosti třeba ve food courtech (restauracích v rámci obchodních center – pozn. red.),“ zdůrazňuje.
„Byl jsem součástí jednoho výzkumného projektu, kdy jsem měl možnost nahlédnout, jak v jednom takovém nakládají s odpady. Osm restaurací tam za den dokázalo naplnit přes třicet popelnic na odpad. Samé podtácky, kelímky a zbytky jídla.“ Zálohované porcelánové nádobí a kovové příbory by podle jeho mínění mohly plýtvání zamezit.
Dalším zajímavým projektem olomouckých studentů je Dolej si. Vytipovávají a samolepkou na dveřích označují místa, kde vám zdarma dolejí vodu do vaší lahve. Ideální pro ty případy, kdy vám třeba na výletě nebo na procházce dojde pití a vy si nechcete kupovat nové v plastové lahvi. Jen v Olomouci už si samolepku s kapkou vylepilo skoro třicet provozoven – infocentra, obchody, dokonce i kavárny a restaurace.
„Když jsme začínali, kolegyně některá místa obcházely. Z dalších obchodů a restaurací se pak hlásili sami,“ těší Štěpána Vaškeviče, rodáka z Běloruska. Země, která je na tom podle něj z hlediska ekologické osvěty katastrofálně.
„Teprve se tam začínají objevovat kontejnery na tříděný odpad. Co se týče bezobalového nakupování, možností je naopak víc. Na obrovských tržnicích se dá takhle nakupovat běžně, hlavně ovoce a zelenina. Ale k tomu, že si na nákup budou brát plátěné tašky, tam lidi ještě nedospěli,“ dodává.
| K čemu se vybraní prodejci zavazují |
|---|
| Lidl - Obchodní řetězec chce do roku 2025 snížit množství plastů u privátních značek zboží o 20 procent. Ke stejnému datu mají být všechny plasty plně recyklovatelné. Ze všech automatů na kávu v prodejnách si od loňského roku můžete odnést nápoj ve vlastním hrnku. |
| McDonald’s - „Dlouhodobě se zaměřujeme na minimalizaci dopadů našeho podnikání na životní prostředí a v různých fázích vývoje máme hned několik projektů, od papírových brček, kompostovatelných obalů na burgery až po plně recyklovatelné kelímky. V České republice a na Slovensku jsme se rozhodli přispět k omezení produkce plastů přechodem z jednorázových plastových kelímků na papírové u džusů a shaků. Zároveň testujeme kelímky na McFlurry bez plastového vršku,“ říká Zuzana Svobodová, ředitelka komunikace a PR pro Česko a Slovensko. |
| Makro - Do roku 2025 nahradí veškeré konvenční jednorázové plasty sortimentem umožňujícím opakované použití, recyklaci nebo kompostování. Cílem je úplný přechod na cirkulární ekonomiku. Obchodní řetězec zvažuje vytvoření prodejních zón, kde výrobkům s redukovanými plastovými obaly zajistí viditelné umístění. „Pracujeme na tom, abychom neplastovou alternativu nabízeli u všech produktů. U jednorázového nádobí nabízíme variantu z otrub nebo kompostovatelnou verzi. Do konce roku budeme mít kompletní řadu kompostovatelného nádobí i pod vlastní značkou,“ zmiňuje některá opatření ředitelka korporátní komunikace Romana Nýdrle. |
| UGO - Síť barů a restaurací s nabídkou ovocných a zeleninových koktejlů a zdravých pokrmů se zavazuje k postupnému omezení jednorázového nádobí. Zákazníkům chce nabídnout i speciální nádoby na odnos, jako jsou omyvatelné krabice na saláty nebo kelímky a sklenice pro opakované použití. Výsledkem by mělo být do roku 2020 ušetření minimálně patnácti tun plastového odpadu, který kvůli tomu vůbec nevznikne. |
| IKEA - Nábytkářský řetězec chce už koncem letošního roku představit první prototypy výrobků z odpadních plastů. Do roku 2020 vyřadí z nabídky všechny plastové produkty na jedno použití. Společnost si dala závazek vyrábět do roku 2030 všechny produkty a obalové materiály z obnovitelných nebo recyklovaných materiálů, což zahrnuje i postupné vyřazení plastů vyráběných přímo z fosilních surovin. |
| Albert - „U výrobků, které nabízíme, pracujeme na udržitelném řešení společně s našimi dodavateli, ti pak spolupracují s obalovým průmyslem a dodavateli obalů. Otázka na snižování plastů v oblasti značkových výrobků tedy musí směřovat v první řadě na dodavatele a také samozřejmě na obalový průmysl,“ říká mluvčí prodejen Jiří Mareček. Co se týká například plastového nádobí na jedno použití, ve vybraných obchodech je k dispozici papírové či vyrobené z bio rozložitelného materiálu. Papírovou variantu dostala také mimo jiné brčka. |
Student zachraňuje oceány
Bylo mu sotva 18 let, když nizozemský student Boyan Slat představil světu svůj projekt na odstranění plastových ostrovů plujících oceánem. Že jste o tom už slyšeli?
Jeho revoluční nápad skutečně obletěl svět, ale zdálo se, že stejně jako u mnoha jiných vizionářů se smělé plány nedostanou z počítačových obrazovek do praxe. Anebo se jejich autor realizace nedožije.
Studentovi Boyanu Slatovi nebylo znečištění oceánů lhostejné.
Jenže plavidlo, které to má umožnit, na podzim loňského roku skutečně vyplulo. Pomohli štědří dárci i drobné příspěvky od lidí z celého světa. Plavidlo je ale poněkud nadnesený výraz. Je to vlastně 600 metrů dlouhá plovoucí bariéra, která bude plasty zachytávat. K pohybu využívá vítr, vlny a mořské proudy, světlům, navigaci či majákům dodává energii slunce přes solární panely.
Bariéra se má pomalu stáčet do tvaru písmene U, a až bude naplněná, odpad si vyzvedne nákladní loď, která jej převeze k recyklaci. Tak se to bude dít opakovaně, a to s celou flotilou bariér, až do… vyčištění světových moří? Krásná představa a snad nikoli utopie.
Může se vám hodit na Firmy.cz
