Článek
Vždycky to tak prý nebylo. Když byl prezidentem Václav Klaus, elegán, který si potrpěl na graciéznost, chodilo se na Hrad ve společenském oděvu. Současný prezident na módu moc nedbá, stejně jako kdysi Václav Havel. To pak podle paní Nácovské úroveň oblékání klesá i mezi lidmi.
„Jsem každý rok zvědavá na filmový festival v Karlových Varech. Většinou jsou tam dámy perfektně oblečené, protože mají vkus a také naši návrháři jsou skvělí. Ale muži, to je katastrofa! Tedy s výjimkou prezidenta festivalu Jiřího Bartošky, který nikdy nezapomene na smoking, a noblesní je pokaždé Marek Eben,“ říká bývalá dámská krejčová, která po sametové revoluci otevřela vůbec první půjčovnu společenských a svatebních šatů v Praze.
„Ženy si na akci udělají čas, své oblečení promýšlejí půl roku dopředu, ale muži vše honí na poslední chvíli. Pak zjistí, že se do loňského smokingu nevejdou a vezmou si oblek, ve kterém chodí do práce. Říká se: muži mužní, ženy tloustnou, že? Tady pomůže půjčovna, ale také v předstihu. Posunutí festivalového termínu z června na začátek července je nepříjemné pro nás i pro zaneprázdněné účastníky, protože v té době jsou dva státní svátky a obchody, včetně nás, mají zavřeno. Ale my běžně půjčujeme za stejnou cenu na jeden až pět dnů dopředu, jen si vzpomenout. A na festival smoking zapůjčíme až na osm dní za stejnou cenu,“ vysvětluje Šárka, mezi jejíž zákazníky patří herci Valérie Zawadská, Petr Rychlý nebo zpěvačka Renata Drössler.
Je libo žaket, smoking nebo frak?
Oblékla dokonce i Tomáše Baťu, když ho nečekaně Václav Havel pozval na Hrad. Šila také na Aťku Janouškovou, tehdy oblečení zkoušela na své devítileté dceři Šárce, měly stejné číslo. Našila jí spoustu věcí. Pro své zákazníky měla i řadu extravagantních modelů, které se jí tolik líbí, ale ty si půjčoval jen málokdo, tak je z nabídky vyškrtla.
Na přelomu století měla Šárka Nácovská osm půjčoven svatebních a společenských šatů a 23 zaměstnanců. Dnes to vidí jako chybu, ale tehdy zcela podlehla velikášským sklonům svého manžela. Radil jí, aby po republice otevřela co nejvíc poboček.
„Když podnikáte a nejste na místě, je to špatně. Zbyla mi jedna provozovna a dvě zaměstnankyně. Půjčujeme žakety, fraky, smokingy, obleky, svatební šaty a domluvíme i svatební holuby, když si to zákazník přeje. Prodáváme spodní prádlo, boty, různé doplňky. Máme i krabičky na cukroví, ale ty dneska nikdo nechce. V Praze už se výslužky nedělají, možná na Moravě ano. Doprodáváme svatební šaty, protože konkurence je obrovská, tak jsem se zaměřila hlavně na pánskou módu a velikosti XXL.”
Úzké nohavice už jsou out
„Muži si s oblibou půjčí smoking, vyzkouší si ho na akci, a když se v něm cítí dobře, odprodáme jim ho a z ceny odečteme sumu za půjčení. Mnozí neradi chodí do obchodů, kde mají jen úzké střihy, tak zavítají k nám a koupí si starší. Týká se to i obleků. Nechtějí investovat do nových, pokud v nich denně pracují. Takhle se to točí – půjčujeme a odprodáváme,“ ukazuje sortiment ve svém království v rušném centru Prahy.
V Praze je zhruba 200 půjčoven a salónů, většinou zahraničních, ale ta její byla první.
„Už neletí úzké kalhoty, ale široké nohavice. Móda je byznys, návrháři něco vymyslí a za pár let předhodí pravý opak, aby se to v obchodech točilo. Každý člověk by měl znát svou postavu a svůj styl. Když mi nesluší široká linie, tak ji nebudu nosit. Svým klientům říkám, aby zdůraznili své přednosti a schovali nedostatky. Chyba je, když chtějí za každou cenu ctít módní trendy, a přitom vypadají jako šašci – zvláště chlapi. Vyžadují upnuté kalhoty přes lýtka, vždyť to musí být i nepříjemné! Chtějí si půjčit i upnutý smoking, a to nelze, my nabízíme smokingy v klasickém střihu. A smoking je přece neměnná klasika,“ směje se třiašedesátiletá dáma.
Začínala v Prostějově
Vyrůstala v Moravském Berouně u Bruntálu společně se dvěma staršími bratry. Dodnes tam jezdí za svou maminkou Annou, která je ve svých 87 letech stále plná energie. Vždycky byla zručná, teď háčkuje hvězdičky na vánoční stromeček. Háčkované ozdoby se staly velkým hitem.
V patnácti Šárka odešla do Prostějova, kde se vyučila dámskou krejčovou. Poté rok pracovala v oděvním podniku jako fixní síla. Tedy holka pro všechno: když někdo onemocněl, nahradila ho. Byla šikovná, vždycky si uměla poradit a nevadila jí ani pásová výroba. Už tehdy si sama šila. Žádné sny o slavné kostymérce či návrhářce však neměla, i když ráda tvořila.
Neměla ani nějakou představu, čím by se měla stát. Pak s přítelem zamířila do Prahy a uklízela v hotelu Opera. Bylo jí devatenáct let. Dělala tam i servírku a šéfovou baru. Ve dvaadvaceti letech se vdala.
„Vzala jsem si kluka po měsíční známosti, byla jsem trošku free. Doktoři mi totiž řekli, že nemůžu mít děti a Honzovi to nevadilo. Byl číšník a workoholik a ejhle! Mám s ním dvě dcery! Všude se chlubil, jak je dobrý,“ vypráví Šárka.
První dcera Šárka se narodila rok po svatbě. Šárka starší začala na mateřské znovu šít, aby si přivydělala, měla svoji klientelu. Zkoušela doma v Templové ulici, kde tehdy rodina bydlela. Druhá dcera Barbara přišla na svět až po osmi letech.
„S manželem jsem zažila překrásných dvacet let, ale po revoluci se vše změnilo. On měl svůj byznys, několik restaurací a pracoval v noci, já jsem denní pták, nešlo to dohromady. Nenašli jsme čas ani na společnou dovolenou. Nakonec jsme se rozvedli.
Od dcer jsme ale chtěli, aby měly školy a uměly jazyky. Jedna studovala univerzitu na Maltě, druhá v Passau. Šárka žije tady, Barbara střídavě v Německu nebo v Česku. Své podnikání bohužel nemám komu předat, obě k šití nemají vztah a móda je nezajímá.“
Osudová Malta
Těsně před revolucí Šárka Nácovská navštívila svého kamaráda z Prostějova a partnera z tanečních na Maltě, kam ho vyslal oděvní podnik. Žije tam už přes třicet let a věnoval se krejčovině a módě.
„Nejenže jsem se skamarádila s jeho manželkou Lidunkou, ale nadchly mě výlohy se svatebními a společenskými šaty a doplňky. Objevila jsem tam i půjčovny. Inspirovalo mě to. Konečně jsem věděla, co by mě bavilo.
Začínala jsem v našem bytě, roznášeli jsme letáčky a lidé opravdu chodili. Stála tam denně fronta přes dvě patra. Nemohla jsem ale hlukem obtěžovat obyvatele domu, proto jsem se přestěhovala do Žitné ulice. Už jsem tam pětadvacet let v pronájmu. Nakupovala jsem u OP Prostějov a z Prostějova je vlastně beru stále, jen od pana Koutného.”
Nový život
Po rozvodu dlouho sama nezůstala. Před osmnácti lety potkala stavaře, muže sportovně založeného, takže začala jezdit na kole, lyžovat, změnila životní styl a poznala zase úplně jiný svět. Těší ji, že fungují jako rodina, její přítel si rozumí i s exmanželem Honzou a svátky nebo narozeniny slaví všichni dohromady.
Šárka Nácovská ve své půjčovně společenských šatů v pražské Žitné ulici.
Ale není jí jen do smíchu. Když jí před třemi lety vypočítali důchod, nechtěla tak nízké částce věřit. Zlomilo ji to natolik, že nemohla tři měsíce ani vstoupit do své milované půjčovny.
„Ano, málo jsem odváděla, ale z čeho jsem měla odvádět? Splácela jsem miliónové hypotéky, a co jsem vydělala, dala jsem bankám. Dnes bych si nebrala žádné půjčky a věnovala bych se pouze jedné provozovně. A také bych si víc šetřila na stáří. Dcery i partner mi pomáhají, mám co jíst a kde bydlet, do půjčovny chodí stálá klientela, ale jde o princip. Celý život poctivě pracuji a na konci cítím zklamání,“ uzavírá Šárka.
Se svým stavem už se smířila. Už zase stojí ve svém salónu Chic a usmívá se. Navíc se jí brzy vrátí kamarádka Ludmila z Malty, se kterou spojí své síly.
„Lidunka má také nízký důchod, tak spolu budeme pracovat. Vždycky nám to šlo hezky od ruky, umíme se doplňovat. V půjčovně v Žitné bych chtěla zůstat ještě pět let a postupně vše rozprodat. Pak se chci víc věnovat svým vnoučatům a jezdit s nimi na výlety. Mám tři a moc se na to těším,“ plánuje Šárka Nácovská a energie z ní jen čiší.