Tomáš Baránek: Popolední spánek není lenošení, ale nezbytnost

„Nikdy jsem se za žádného odborníka na vztahy mezi muži a ženami nepovažoval, ale Jak sbalit ženu se dodnes prodává dobře,“ říká upřímně absolvent matematické informatiky brněnské Masarykovy univerzity.

V moravské metropoli žije, má tam rodinu a spoluvlastní úspěšné nakladatelství vydávající knižní bestsellery z oblasti osobního rozvoje, podnikání a životního stylu.

Ti, co hledají odpovědi, chtějí se někam posunout, získat náskok a taky věří v hodnotu vzdělávání. Jsou to lidé na škále od maturantů dumajících o tom, co udělají se životem, přes čtenáře v produktivním věku až po aktivní seniory hledající naplnění.

Tituly k vydání vybíráme tak důkladně, že jich ročně nevydáme víc než deset. Nejsme velké nakladatelství, ale naši autoři patří mezi nejlepší světové odborníky ve svém oboru.

Češi jsou podle mě nesmírně učenliví a zajímá je toho víc, než by se mohlo zdát. Zájem je o problematiku práce, vztahů, myšlení, vyjednávání, vedení týmů, podnikání, životního smyslu, emocí, vztahu k tělu a jídlu, spánku a tak dále.

Je ale pravda, že si dáváme záležet na tom, abychom našli špičkové autory či vědce a silná témata, která teprve čekají na objevení mainstreamem. Naši čtenáři jsou zvyklí na to, že je včas připravíme na blížící se horké diskuse v barech či hospodách. (Smích)

Rozhodně ne, pocházím z rodiny knihami vysloveně postižené: máma ilustruje dětské knihy, táta miluje encyklopedie, já sám rád čtu i píšu od dětství. Kromě toho, matematika je královnou věd a moderní společnost se bez ní neobejde.

Rád šířím do světa knihy, které v drtivé většině stojí na odborných základech a opírají se řekněme o nevyvratitelná fakta. Mám rád, když i takzvaně měkké disciplíny jako psychologie jsou uchopeny co nejexaktněji, k čemuž matematika výrazně přispívá.

První e-knihu jsme vydali souběžně s papírovou novinkou již v roce 2010. Nám se tehdy ale moc nedařilo, neměli jsme co ztratit. Byly to těžké začátky. Na klaustrofobně malém českém trhu se během krátké doby objevilo více platforem, různé čtečky, formáty, což mátlo nakladatele i čtenáře.

Část nakladatelů – a my také – se kvůli pirátství rozhodla prodávat e-knihy s takzvanou tvrdou ochranou, což zase vedlo ke znepřátelení čtenářů. Dnes už jsme naštěstí jinde.

Formáty se standardizovaly, tvrdá ochrana se už moc nepoužívá, snad i vzrostla důvěra mezi nakladateli a čtenáři. Nová generace majitelů čteček je na tom finančně o něco lépe, je ochotna za kvalitu platit a trh se kultivuje.

Mimochodem, e-knihy tvoří podle počtu kusů zhruba patnáct procent našeho celkového prodeje. Průměr českého trhu je nejvýše čtyři až pět procent. My se s těmi knihami a e-knihami prostě strašně pipláme, takže jsou hezké a spolehlivé. E-kniha je vlastně software – a víte, jak to se softwarem chodí. (Smích)

To se liší země od země. Vezmeme-li tržby, celosvětově tvoří v roce 2018 prodeje elektronických knih zhruba čtvrtinu trhu. V Americe jsou procenta daleko vyšší, u nás naopak nižší. Nicméně po období strmého růstu dochází ke zpomalení.

Do toho přichází nový trend, audioknihy. Jejich výhodou je, že vám umožní využít čas, který byste čtení věnovat nemohli či nechtěli. Nenamáháte ani zrak. Sám jsem jim přišel na chuť.

Volím dle situace. Mé povolání je ale samé zírání do textu, takže stále častěji volím audio. A v autě či na procházce se psem je to taky jasná volba. Zaposlouchám-li se do nějakého bestselleru, nachodím toho dvakrát víc…

To je různé. V Česku je pomyslnou hranicí obecně zhruba deset tisíc prodaných kusů. Může to být i méně, když jde o knihu na úzké téma. My nicméně nezačínáme na nižším než třítisícovém nákladu. Do menšího objemu se nám jít nevyplatí, a kromě toho by nás mrzelo, kdyby by kniha neměla takový dopad.

Průměrná prodejnost našich knih je tak kolem šesti a půl tisíce. Zhruba dvacet našich titulů se pohybuje nad deseti tisíci. Největším hitem je Konec prokrastinace s 85 tisíci.

Asi o tom, že prokrastinace, chronické odkládání, je u nás skutečný celospolečenský problém.

Za vás určitě ne, to musíte sama… Ale z knihy zjistíte, jak problém pojmenovat a uchopit. Nečekejte od seberozvojové knihy za tři stovky, že vám vyřeší celý život. Za dobrý výsledek kvalitní knihy považuju, když se vám z těch pár set stránek zahnízdí v životě jedna dvě myšlenky, které vám pak budou pomáhat žít lépe. Kdo vám za cenu večeře dá tak dobrou radu?

Když jsem psal jedničku, cítil jsem, že se potřebuji vypořádat s minulostí bouřliváka. Tehdy jsem také potkal současnou ženu Kateřinu, která mi dala motivaci knihu napsat a nakonec proškrtávala text.

A ona byla také tou poslední ženou, kterou jsem sbalil. A co se tedy od té doby změnilo? Stal se ze mě otec tří dětí. Dnes mě zajímá spíš rodičovství, partnerský vztah a jeho dynamika.

Přede dvěma roky jsem na ní začal pracovat. Mám blog lifehacky.cz s různými životními triky, tipy, často zaměřenými na využití technologií. Dávám tam i věci vyzkoušené na vlastní kůži dle našich knih.

Nicméně svou knihu jsem dosud nedopsal, protože při jejím psaní jsem se sesypal. Částečně i v důsledku experimentování se svými limity. Nějak jsem zapomněl zkontrolovat záklopku a přepracoval se. Když se pro něco nadchnu, mám prostě sklon jít do krajnosti, což by vám rozhodně naše knihy nedoporučily… Každopádně jsem o tom napsal velký článek jako varování i poučení.

Nevím, ale podle mě by o podobných tématech měli mnohem častěji vyprávět právě ti, kteří za sebou mají podobné selhání či kolaps. Čerpat jen z rad těch, kteří přežili vše bez úhony, může být takříkajíc kontraproduktivní.

Ano, cvičím, a ještě jsem to vylepšil o jednu denní rutinu: odpolední zdřímnutí. Připravujeme k vydání knihu vědce Matthewa Walkera Proč spíme. Walker se desítky let zabývá spánkem, jeho dopadem na mozek a zdraví vůbec. Tvrdí, že osmdesát procent populace je spánkově deprivováno a že osm hodin čistého spánku je minimum.

Ano, jde o čistý spánek, do nějž se nepočítá čas před usnutím či doba, kdy jste v posteli vzhůru. Dochází k závěru, že řada civilizačních potíží včetně extrémně zvýšené nehodovosti vzniká kvůli spánkové deprivaci.

Stejně může mít problémy, jen si je nespojuje se spánkem. Může to být podrážděnost, neschopnost kreativity, demotivace, zvýšený hlad a tloustnutí, snížená imunita, nesoustředěnost, demotivace, deprese.

Walker dokonce vyzývá klíčové mezinárodní instituce k tomu, aby řešily spánkovou politiku na institucionální úrovni. Aby například lidé v práci dostali šanci po obědě chvíli spát.

Od ledna pravidelně po poledni. Daří se mi to tak čtyři pět dnů v týdnu. Mým cílem je dvacet minut čistého spánku, i když Walker doporučuje dokonce čtyřicet, což by na mě bylo moc s tím vším zařizováním kolem. Pak si vypiju malé espresso a zase naplno skočím do práce.

Máme. Ovšem většinou dřímu doma, protože máme home office. Možná to na některé lidi působí kuriózně, ale efekt zdřímnutí na zdraví a výkon je značný. Na psychiku, koncentraci, kreativitu.

Spánek není lenošení, je to nezbytnost. To, že se vám po obědě chce spát, je dáno biologickými rytmy. Místo šlofíka si ale většinou dáte kávu, jenže tím potřebu spánku jen odložíte, a ta na vás pak pozdě odpoledne dolehne znovu a ještě silněji.

Ne, naopak mám chuť vyřídit i složité problémy, do nichž se mi dopo nechtělo. To je případ třeba nepříjemných e-mailů. Najednou nemám problém odpovědět: „Dobrý den, omlouvám se, ale vaši nabídku musím odmítnout.“ Hlava i tělo najednou ožijí, mám energii na celé odpoledne.

Po tom kolapsu jsem přestal lidi kolem sebe „vzdělávat“. Přestal jsem dávat nevyžádané rady. Ze všech potřeb mi zmizela právě chuť někoho do něčeho nutit. Osvobodil jsem se od toho. Nicméně občas o něčem nadšeně mluvím a druzí se toho chytnou…

Dva kolegové jsou zvědaví a chtějí to vyzkoušet. Pohovku už na to mají. Uvidíme. (Smích)