Půst, kdy prospívá a kdy škodí

Zásadní zádrhel spočívá v tom, že slovo půst chápou různí lidé různě. Někdo v něm vidí různě dlouhou hladovku, při které pije vodu nebo třeba ovocné šťávy. Jiný naopak jen určité omezení, při kterém se snaží jíst méně a vyřadí z jídelníčku třeba maso. Tak, jak to dělali naši předkové, třeba právě v nadcházejícím období, během adventu.

Mezi hladovkou a pouhou změnou jídelníčku je ovšem velký rozdíl, pokud jde o dopad na zdraví. V čem, to vysvětlila odbornice na otázky výživy MUDr. Václava Kunová.

„Při hladovce člověku obvykle stoupne hladina stresového hormonu kortizolu, což pro současnou, už tak dost vystresovanou populaci určitě není nic pozitivního,” říká. „Navíc vyšší hladina kortizolu může paradoxně způsobit přibírání na váze.” Doktorka Kunová upozorňuje i na další problémy.

Někteří lidé podle ní snášejí hladovění lépe. Jejich organismus dokáže zmobilizovat zásobu sacharidů z glykogenu, který se ukládá v játrech a ve svalech. Existují ale jedinci, kteří mají narušenou dynamiku tohoto mechanismu. Vydrží nejíst dvě tři hodiny, ale pak se jim začne dělat špatně. Jejich stav připomíná hypoglykemii, tedy příliš nízkou hladinu krevního cukru. A po hladovění mají sklon k tomu, aby snědli zbytečně velkou porci jídla. Pro tyto jedince je hladovka nesmyslná.

Řada lidí při ní pije hodně ovocných a zeleninových šťáv. To také není ideální. Obsahují totiž ovocné kyseliny a cukry, a pokud je konzumují ve velkém množství, naleptávají sklovinu zubů a zvyšují riziko vzniku zubního kazu.

Delší hladovění může také narušit pestrost střevní mikroflóry, tedy střevní mikrobiom. Jiné složení bakterií pak může přes osu, která vede ze střev až do mozku, ovlivňovat naše chutě, třeba na sladké. Tato jídla začneme potom konzumovat ve zvýšené míře.

Někteří lidé hladoví pravidelně v neděli. Nic nejedí, jenom pijí čistou vodu. Víkend si vybírají záměrně. Tehdy obvykle nejsou pod tlakem pracovních povinností, a tak zátěž, kterou hladovění představuje, lépe zvládají. Žádné potíže s tím nemají, naopak, v pondělí se dobře cítí.

Řada z nich argumentuje rovněž tím, že jim tohle krátké hladovění mírně snižuje špatný LDL cholesterol nebo zvyšuje citlivost tkání na inzulín, což chápou jako dobrou prevenci proti cukrovce. U řady z nich to tak skutečně může fungovat.

Pro jiné lidi ale představuje i takové krátké, jedno- až dvoudenní hladovění nebezpečí, že u nich odstartuje některou z poruch příjmu potravy. Nejčastěji bulimii nebo záchvatovité přejídání. Vyšší riziko, že k něčemu takovému dojde, hrozí jedincům, kteří k tomu mají určitou predispozici.

„U koho tento problém propukne a u koho ne, není jasné. Pro to těžko najdete nějaké univerzální pravidlo,” říká doktorka Kunová. „I kvůli tomu svým klientům hladovky nedoporučuji.”

„Přiznám se, že za ty roky, co se věnuji otázkám výživy, jsem nepochopila, proč lidé hladovějí. Je to hodně radikální krok,” dodává doktorka. „Často mluví o tom, že se chtějí očistit, zbavit toxinů. To je ale samozřejmě nesmysl. Pokud jedí a žijí zdravě, čistí se neustále a nepotřebují k tomu dělat takové hlouposti. Ale hladovět, pít ovocné šťávy a pak se zase vrhnout na hamburgery nebo na jinou kaloricky vydatnou stravu, to pro mě nemá vůbec žádnou logiku. Naopak, připadá mi to jako takové létání ode zdi ke zdi.”

Pokud si někdo chce udělat odlehčovací den, navrhuje mu, aby ten den jedl bílé jogurty a pil neochucené kefíry. Dodají tělu trochu tuků a dost bílkovin, takže by neměl mít výrazný pocit hladu. K tomu je v nich také důležitý vápník a probiotické bakterie, které udržují střevní mikroflóru v dobré kondici. „To má podle mě nějakou hlavu a patu,” zdůrazňuje Kunová.

„Když se podíváme na to, jak naši předci drželi půst, třeba v období kolem Vánoc nebo před Velikonoci, rozhodně nešlo o nějakou hladovku,” vysvětluje další odborník na výživu, Ing. Petr Havlíček. „Jednalo se spíš o období přechodu z jednoho způsobu stravování na trochu jiný. Vyhýbali se alkoholu a vyloučili z jídelníčku maso, které i tak nejedla většina lidí příliš často. Jejich stravování bylo celkové střídmější. Šlo o jakési odlehčení před vánočním a velikonočním hodokvasem.”

V zimě navíc začaly zabijačky. Lidé totiž v tomto období bojovali s větším nedostatkem čerstvých potravin. Strava byla hutnější, masitější a tučnější, přizpůsobená jejich možnostem i energetickým nárokům zimy.

Vycházeli přitom ze svých zásob, stejně jako z přírodních cyklů. Z jídelníčku sice vyřadili maso teplokrevných živočichů, ale jedli ryby, vajíčka a mléčné výrobky. Netrpěli tedy nedostatkem bílkovin a dalších důležitých látek.

„Půst byl pro ně obdobím větší skromnosti, kdy si dokázali určité věci odepřít a připomněli si třeba i to, jaké to bylo, když strádali,” říká Petr Havlíček. „To všechno pro ně mělo také určitý duchovní rozměr. Člověk si mohl uvědomit, jestli opravdu potřebuje všechno, po čem touží. Půst měl přispět rovněž k tomu, aby se zamyslel nad svým životem, uspořádal si ho a ujasnil si, co je pro něj důležité.”

V tomhle podle něj lze spatřovat i určitý vzkaz pro současnost. Pokud nám něco chybí, často to řešíme pomocí jídla a pití. Chováme se občas jako zvířátka, která sežerou všechno, co vidí.

„Když nám chybí láska nebo jiné důležité věci, sáhneme do lednice pro nějakou oblíbenou pochoutku jako pro svou drogu,” říká Havlíček. „Zlepší nám na chvíli náladu a líp se cítíme. Někdy mám pocit, jako kdybychom jídlem a hromaděním majetku doháněli to, co naší společnosti nejvíc schází.”

V každém případě podle něj platí jedna důležitá věc. Pokud chcete držet půst, dělejte to s rozumem. A nechte si svůj jídelníček zkontrolovat odborníkem na výživu, který se podívá, jestli obsahuje všechny důležité živiny i přesto, že jste z něj některé potraviny vyřadili.