Článek
Je vám osmadvacet. Nechystáte se do modelkovského důchodu?
Nejsem už ve fázi, kdy by u mě byl modeling na prvním místě, ale byla bych hloupá, kdy bych zakázky, které chodí, odmítala. Svou budoucnost však vidím v nadačním fondu AutTalk, který jsem společně s mým otcem založila. Taky jsem přičichla k herectví v česko-čínském seriálu Poslední vízum, kde jsem si zahrála jednu z hlavních rolí. Takže kdo ví, co mě ještě čeká…
Můžete potvrdit zvěsti o tvrdé konkurenci ve světě modelingu?
Jsou dost přehnané. Měla jsem možnost srovnat dva rozdílné světy, svět zahraničního modelingu a pak soutěží krásy. V osmnácti jsem vyhrála Miss ČR, ale zároveň jako modelka dost cestuji. Spousta lidí, zvlášť v Česku, má tendence tyto dva světy srovnávat, jsou ale úplně rozdílné.
Konkurence je podle mě větší v soutěžích krásy. Jako modelky jsme všechny holky byly samy v cizím městě. A tak jsme držely pospolu a spíš si pomáhaly a navzájem se podporovaly. V soutěžích jsem se setkala s větší rivalitou.
Když jste měla v šestnácti odjet fotit do Tchaj-wanu, vaše maminka prohlásila, že dál než do Vídně vás nepustí. Rozumíte jí?
Dnes už to chápu. Tehdy jsem si ale stěžovala, že mě nechce pustit. V dnešní době už není důvod k obavám, vše je ošetřené a mladá děvčata si s sebou, pokud jedou pracovat daleko, někdy berou i rodiče. Tehdy to však bylo jiné. Takže maminka zašla do agentury, která mě zastupovala, a řekla, že si výslovně nepřeje, aby mě vysílali někam daleko.
Je vaše maminka rázná?
Je skvělá. A v mnoha věcech pro mě má pochopení. Snaží se mě vždy podržet a chce, abych byla šťastná. Ale když se jí něco nelíbí, dá mi to najevo. I přesto, že jsem se od ní v patnácti odstěhovala do Prahy, jsme spolu v blízkém kontaktu. Někdy se mnou i cestuje po světě.
Jako modelka dostává zakázky po celém světě. Módu fotí ráda.
Jste si podobné?
Jsem mix obou rodičů. Nejsem ta, co by jednomu vypadla z oka.
A povahou?
To jsem asi spíš po mámě. Ona má vše dobře zorganizované, má ráda sport a to já taky. Táta pracuje jako počítačový programátor, což můj svět moc není. Matematika a podobné obory nejsou nic pro mě.
Maminka je skvělá. A v mnoha věcech pro mě má pochopení. Snaží se mě vždy podržet a chce, abych byla šťastná
Spousta modelek tvrdí, že byla v dětství ošklivá káčátka. Je to taky váš případ?
Řekla bych, že docela ano. Jako malinká jsem byla celkem hezká holčička, ale pak mě máma nechala ostříhat. Měla jsem příšernou ofinku a mikádo. Byla jsem hubená, samá ruka samá noha, takže mi táta žertem říkal pavouku.
Vaši rodiče se rozvedli, tatínkovi se v druhém manželství narodil syn Radovan. Byla u něj zjištěna diagnóza autismu. V reakci na to jste s tatínkem založila nadaci AutTalk. Jak se teď osmiletý bráška má?
Za poslední dva roky udělal velký pokrok. Jeho podoba autismu je nízkofunkční, což je ta nejtěžší forma. Ale už je komunikativnější než dříve, někdy naváže oční kontakt, ale pořád nemluví. Doufáme, že jednou začne.
Proč jsem založila nadační fond AutTalk, pomáhající rodinám s autistickým dítětem? Protože poruchou autistického spektra trpí můj bratr Radovan,“ říká modelka.
Kdy jste se dozvěděli, že Radovan trpí autismem?
Čekání na diagnózu trvalo dlouho. Jako miminko se vyvíjel normálně, kolem dvou let jsme ale poznali, že je odlišný. Bylo to v době, kdy se děti začínají učit mluvit a vyhledávají sociální kontakty. Když jsme se dozvěděli, že trpí autismem, tak se nám vlastně ulevilo. Jenže jsme netušili, jak s ním pracovat a co to vlastně znamená.
O problematice autismu byl natočen dokument Děti úplňku, který zachycuje, jak je péče o takové dítě těžká. Mívá Radovan také záchvaty?
Ráďa naštěstí není tak těžký případ, jako bylo ukázáno v dokumentu, ale záchvaty má taky. V těch nejhorších skáče na kolena, kouše se do ruky, až má jizvy, fackuje se a celkově sebepoškozuje. S panem Třešňákem a jeho ženou náš fond spolupracuje a myslím si, že je naprosto skvělé, že něco takového natočili a ukázali světu. Málokdo si to totiž v realitě dokáže představit.
Dá se tomu zabránit?
On to ze sebe musí nějak dostat. Většinou pomáhá snažit se ho zklidnit. Toto by byla lepší otázka na mého tátu, který je s Ráďou v častém kontaktu. Já ho kvůli časové vytíženosti vidím tak maximálně jednou týdně. Ale také už jsem byla svědkem situace, kdy to na Ráďu přišlo. V takové chvíli se s ním moc neudělá. Snažíme se vypozorovat, co ho do neklidu dostává, ale je to různé.
Získala roli v česko-čínském seriálu Poslední vízum, kde si zahrála dívku Rebbecu.
Svět autisty je někdy velmi originální.
Jsou momenty, kdy to cítím. Bráška je většinu času uzavřený ve svém světe. Někdy se stane, že v momentě, kdy to nečekám, za mnou přijde, chytne mě za ruku a upřeně se mi zadívá do očí. To je velká síla. Často přemýšlím, co se mu honí hlavou. Autistický svět je neprobádaný.
Americký herec Robert de Niro vystoupil s prohlášením, že očkování a autismus mají souvislost. Souhlasíte?
Už jsem o tom taky mluvila a stojím si za tím, co jsem řekla. Netvrdím, že očkování způsobuje autismus nebo že je tam přímá souvislost, nejsem odborník na autismus. Je ale fakt, že u Radovana nastala zásadní změna právě po očkování.
Takže vztekající se dítě na ulici může být autista se záchvatem?
Ano. Do činnosti našeho fondu patří osvěta. Chceme, aby o tom lidé věděli. Chceme podpořit pečující rodiče, protože od tatínka vím, co to obnáší a jak je to náročné. V osmdesáti procentech případů se manželství rozpadne, pokud se u dítěte projeví postižení. Většinou odejde muž a žena zůstane s potomkem sama. Někdy přijde i o práci, protože s ním musí být doma a nemá na asistenta. Ocitne se v začarovaném kruhu a v sociální izolaci. Právě takovým lidem se snažíme pomáhat. Více o aktivitách Nadačního fondu AutTalk se můžete dozvědět na www.auttalk.cz.
Od vašeho brášky ale odešla jeho maminka, nikoli tatínek.
Nechci říkat, že vyloženě odešla. Celkovou situaci prostě neunesla. O Ráďu zájem příliš nejevila a nejeví doteď.
Jak péči zvládá tatínek?
Naštěstí dostal asistentku, která má s Ráďou výborný vztah. Je s ním denně, když je táta v práci. Takové služby jsou ale drahé a ne každý si je může dovolit.
Česká topmodelka má kromě titulu Miss ČR i ten vysokoškolský. Před třemi lety získala na Vysoké škole obchodní titul inženýrka.
Pojďme k méně závažným věcem. Prozraďte mi, co se vám líbí na mužích?
Nemám vyhraněný typ. Dám na první dojem. Nejprve mě zaujme vzhledem, potom hledám charisma, inteligenci a smysl pro humor. Na muže by měl být spoleh. Vždy jsem měla partnery o trochu starší, jejich zkušenosti a to, že vědí, co chtějí, mi imponuje.
Co vás naopak spolehlivě odpudí?
Nemám ráda namachrované frajírky, co si dokazují ego. Jsem otevřený člověk, takže oceňuji, když i ostatní jednají na rovinu.
A když to tak není, řešíte to s chladnou hlavou?
Ano, to umím. I když jsem znamením Beran, což jsou temperamentní lidé, mám v sobě i klid. Máloco mě rozhodí. Ale když už se naštvu, tak to lítá a zpátky se nevracím.