Retro brusle pro něžné i drsné sporty

„Abych řekla pravdu, na olomoucké scéně je to s osvětou o tomto sportu a způsobu tance pořád trošku boj,“ přiznává Lenka Coufalová Buchcárová, propagátorka aktivit na retro trekových bruslích.

„Zpočátku jsem psala propagační články, kde se dalo, a jezdím na nejrůznější vystoupení po celé republice. Pořádám kurzy a workshopy a řekla bych, že všeobecné povědomí o naší činnosti se už zlepšilo,“ tvrdí instruktorka a tanečnice na bruslích.

Lenku nejdřív zlákaly in-liny, dvouřadé kolečkové brusle vyzkoušela poprvé před deseti lety při pobytu v Londýně. „Postupem času se stal z koníčku můj životní styl i práce,“ podotýká instruktorka.

Moravance zájem o brusle zůstal i poté, co se vrátila z Británie, a protože se nemohla v jízdě a tanci na bruslích vzdělávat u nás, jezdila do Paříže, kde prý má tahle volnočasová aktivita úplně jiný rozměr.

„Třeba nočních jízd se zúčastní deset tisíc lidí. U nás v Česku je to mnohem méně.“ Jízdy za tmy městem možná nemají takovou návštěvnost jako v některých evropských zemích, ale pořádají se pravidelně.

„Vím o tom, že jsou v Brně, Praze a myslím, že i v Bratislavě. Každopádně si na ně lidi berou spíš in-liny,“ říká instruktorka.

Lenka si před pár lety otevřela v Olomouci školu LENE, kde učí, jak správně jezdit nejen na in-linech, ale i na retro kouscích. Také nabízí své vlastní taneční bruslařské vystoupení a pořádá nejrůznější akce pro milovníky čtyř koleček ve dvou řadách.

Jejím snem je vytvořit v České republice základnu nadšenců podobnou těm v USA nebo Británii.

„Úplně jim to závidím, schází se tam mládež, ale přijdou i padesátníci šedesátníci. Navíc tam mají i bruslárny, což jsou haly s barevným blikajícím osvětlením a dýdžejem, kde můžete jezdit celé hodiny a pobavit se s přáteli.” U nás se stejné akce objevují až během posledních pár let.

„Pořádali jsme diskotéku v Olomouci i v Praze, ale někteří majitelé podniků nám moc nevěří a bojí se, abychom jim kolečky nezničili podlahu. Na druhou stranu spolupracujeme s provozovateli tělocvičen i s kulturákem v Olomouci,“ doplňuje Lenka, která se určitě ráda pustí i do organizování dalších párty.

„Tanec na bruslích jsem objevila už při pobytu v Londýně, kde jsem se do něj úplně zamilovala. Lidi se běžně scházejí v parku, kde bývá i diskžokej, a v podstatě vznikne taková volná forma diskotéky. Každý si jezdí svým stylem a často přijdou i celé skupiny, které mají nacvičené i nejrůznější sestavy. Pokud zahraje správná hudba, předvedou, co umí,“ dodává.

Taneční kreace jsou určitě zábavné, ale sportovní pomůcka nemusí sloužit jen křehotinkám. V klání roller derby figuruje helma, chrániče a snaha vystrčit soupeřky z dráhy.

„Říkám tomu vytlačovaná na kolečkových bruslích, sice se nesmí tahat za vlasy nebo škrtit, ale hráčka počítá s tím, že bude často padat na zem,“ vysvětluje Doris Fajfrová, členka prvního českého týmu Prague City Roller Derby.

Hra spočívá v tom, že se na plochém oválu sejdou dva pětičlenné týmy. Každý má jednu jammerku, jejímž úkolem je předjet co nejvíc protihráček, a čtyři blockerky. Ty se naopak snaží blokovat jammerku protihráčů. Jedno kolo nabité akcí trvá dvě minuty. Existuje i pár mužských týmů, ale dominují holky s pozitivním přístupem ke kontaktním sportům.

Doris původně hrála fotbal. „Když jsem byla na Erasmu v Holandsku, hledala jsem ženský fotbalový tým, ten bohužel na univerzitě neměli, ale kamarádka mi doporučila právě místní roller derby a bavilo mě to. Po návratu jsem se připojila k našemu týmu.“ Prague City Roller Derby vznikl v roce 2012.

„Náš sport funguje díky dobrovolnictví a komunitě. Pokud vznikne nový tým, přijede se na něj podívat někdo, kdo už zkušenosti má, a pomůže jim. Na oplátku mohou počítat s tím, že jim mladší tým pomůže se zápasy,“ říká Doris Fajfrová.

I když u nás jde o první vlaštovky, holky se připojily k oblíbenému sportu, který provozují v USA a Evropě. České hráčky jezdí do Německa, Rakouska, Švýcarska nebo Finska.