Článek
Že v něm bude viset ve výšce pěti metrů nad zemí, zprvu netušila. Role Terezy to však vyžadovala. Jejím partnerem je ve filmu Rosťa Novák, jeden z nejznámějších představitelů nového cirkusu, a tohle prostředí se objevilo i ve scénáři k filmu Miluju tě modře.
„Chodila jsem do La Putyky (soubor, který se profesionálně věnuje žánru nový cirkus – pozn. red.) na tréninky a Rosťa byl na mě docela přísný. Nic mi neprominul,“ prozrazuje herečka.
„Věděl, že jsem herečka, a ne akrobatka, a přesto mě vyburcoval k věcem, které bych normálně neudělala. Docela ostře mi řekl, že na váhání není čas a ať to prostě udělám, že spadnout nesmím. A já jsem si nedovolila nic namítat.“ A tak se skutečně houpala na laně hlavou dolů a ve výšce prováděla různé akrobatické kousky.
„V den, kdy jsme tyhle scény točili, byl štáb nezvykle zaražený a tichý. Bylo jasné, že se bojí, aby se mi něco nestalo, vždyť jsme měli před sebou ještě měsíc natáčení. Nakonec pode mě kvůli kameře nedali ani záchrannou síť, ani žíněnku. Nu, naštěstí jsem to zvládla,“ usmívá se sympatická zrzka.
Dcera Vendulky utěšitelky
Když předloni natáčela film Jak básníci čekají na zázrak, kam si ji vybral Dušan Klein, oslovil Denisu producent Miloslav Šmídmajer s nabídkou hlavní role v tehdy vznikajícím snímku. Nadšeně kývla.
„V básnících jsem hrála dceru Vendulky utěšitelky, a protože to nebyla hlavní postava, nedostala jsem k ní mnoho pokynů. A tak jsem pilně zhlédla všechny díly Básníků a dělala si poznámky, jaká její maminka Vendulka je, a jaká by tudíž mohla být její dcera. Došla jsem k závěru, že jde asi o citlivou holku, která ale muže bere spíš jako lovnou zvěř. Zná však hranice, protože odmítne Štěpánka (jméno hlavní postavy, spolužák její mámy – pozn. red.). Paradoxně však skončí s Kendym (jeho kamarád – pozn. red.),“ vypráví.
Přiznává, že Básníky do té doby neviděla, i když třeba pro její rodiče to byly oblíbené filmy. Mě takhle minulo víc věcí,“ vysvětluje. „Dětství jsem strávila v tělocvičně.“
Její tatínek Josef Nesvačil býval fotbalovým reprezentantem, maminka milovala krasobruslení. „Vždyť i Denisa se jmenuji po švýcarské krasobruslařce Denise Biellmannové. Maminka pro ni měla slabost.“ A tak ji vzala v necelých třech letech na krasobruslařský trénink.
„Bylo pět ráno a my jsme jely na stadión Nikolajka. Jenže já jsem byla opravdu ještě malá a sotva jsem se na bruslích udržela. Trenérka proto mámě doporučila, aby mě dala raději do gymnastické přípravky.“
Úraz páteře vše změnil
Tam si velmi brzy všimli jejího pohybového talentu. V šesti letech se dostala do vrcholového družstva moderní gymnastiky. Cvičila s kuželem i se stuhou a byla v tom zatraceně dobrá. Stranou šlo všechno, na základní škole měla individuální plán a všechnu energii dávala do sportu.
„Bylo mi patnáct, když mi při tréninku ruplo v zádech. Flexibilita těla už nebyla taková jako v dětství a kosti už taky ztratily svou měkkost. Snažily jsme se napodobit ruské gymnastky, protože ty jsou nejlepší na světě. Jenže moje záda to nevydržela.“ Obratel se jí otočil o skoro 180 stupňů a hrozilo, že skončí na vozíku. A změnil se jí svět.
„Začala jsem chodit denně do školy stejně jako moji vrstevníci a zjišťovala jsem, že s nimi neumím komunikovat. Přihlášku jsem měla podanou na střední pedagogickou školu, protože ta se ke gymnastice hodila, počítala jsem, že jednou budu trenérka. Prostě všechno bylo jinak.“
Dva roky chodila na pravidelné rehabilitace. Když se jí konečně záda spravila, přihlásila se do amatérského divadla Radar, kterým prošli třeba Vojta Dyk nebo Lenka Zahradnická.
Svým postavám píše deník
„Herectví mě vždy lákalo, ale kvůli gymnastice na něj dřív nebyl prostor,“ vysvětluje. Když bylo Denise sedmnáct, zaujala vedení divadla. Doporučili jí, aby si podala přihlášku na DAMU. Uspěla napoprvé.
„Myslím, že mi gymnastika dala do herectví dobrou průpravu. Svět gymnastek je velmi řevnivý a soutěživý, takže pokud se s tím setkám v herecké branži, nerozhodí mě to. Svým kamarádkám herečkám práci přeju a doufám, že ony mně taky. Vím ale, že to není pravidlo.“
Svou profesi bere vážně, ke každé postavě, kterou hraje, si píše deník. „Přemýšlím o ní, jak by zareagovala, po ulici se snažím chodit jako ona,“ vysvětluje. „Můj tatínek, který je realista a poté, co nechal vrcholového sportu, obchoduje s auty, to někdy nechápe. Taky bych chtěl sedět ráno na terase, pít kafe, přemýšlet o filmu a říkat tomu práce, směje se mi. Ale respektuje to. U filmu se nezkouší, tak jako na divadle, a já chci svou postavu vždy dobře uchopit. Proto čtu pokaždé celý scénář, nejen pasáže, které se mě týkají,“ podotýká herečka.
Čerstvě zamilovaná
Nejinak to bylo i u filmu Miluju tě modře. Dokonce si nechala doma instalovat tyč, na které trénovala sílu v rukou.
„Chytlo mě to natolik, že jsem přemýšlela nad dalšími tréninky v La Putyce. Kolegyně Hanka Vagnerová na ně taky chodí,“ říká. Jenže pak přišly jiné starosti, rozešla se s přítelem. Vzápětí však našla lásku, o které říká, že je to ta největší. „Poprvé cítím vedle muže klid a bezpečí,“ tvrdí.
S režisérem Danem Pánkem natáčela vloni thriller Taxi 121, inspirovaný událostmi kolem série vražd v taxíku, které se v roce 2014 odehrály v Praze.
„Naše cesty se tak dlouho protínaly profesně, až se protnuly úplně,“ komentuje svůj nový vztah. „A já jsem s Danem moc šťastná!“