Článek
„Na drby moc nejsem, ale o divadle vám povyprávím,“ laškuje herečka, kterou pro film objevil režisér Hřebejk před dvěma lety, kdy jí svěřil jednu ze tří hlavních rolí v dámské sólojízdě Zakázané uvolnění. V té době už působila v seriálu Ulice, ale za sebou měla i menší příležitosti ve filmech Rozkoš nebo Alois Nebel.
V Zakázaném uvolnění skvěle zahrála přísnou a nepříjemnou nevěstu, která má zdánlivě nalajnovaný celý život. Vzápětí dostala příležitost i ve filmovém režijním debutu Ondřeje Sokola Krásno.
Nejnověji si zahrála vypočítavou manažerku v komediálním seriálu Žrouti. Je pod ním podepsaný stejný tým, jenž s úspěchem vypustil do světa geniálního lobbistu Tondu Blaníka z Kanceláře Blaník. Žrouti jsou k vidění na internetové televizi Stream.
Žrouti parodují kuchařské show
Ve Žroutech se sešla s Janou Plodkovou, Václavem Koptou a Robertem Miklušem coby kuchařem celebritou. V sérii desetiminutových skečů si autoři berou na mušku svět korupce, televizních show a hvězdiček ze showbyznysu, ovšem v té nejpokleslejší podobě a s notnou dávkou nadsázky a satiry.
„Myslím, že je to trefa do černého,“ komentuje Zuzana. „Internet je navíc dost svobodné médium, takže si tam můžeme dovolit trochu víc než v televizi nebo ve filmu.“ K internetu má kladný vztah stejně jako k sociálním sítím. „Je to taky trochu žrout, ale času,“ říká o nich. Ostatně díky Facebooku našla i bývalého přítele.
Momentálně je sama, ale těžkou hlavu jí to nedělá. „Potřebuju si řadu věcí urovnat,“ připouští. „Rozhodně se nenudím. To nemám v povaze.“
Z hnízda vylétla brzy
Možná i proto vylétla z rodného města do světa tak brzy, již v osmnácti letech. „Připadá mi to normální. Děti by se měly osamostatnit poměrně brzy,“ myslí si Zuzana, která vyrůstala v košickém paneláku s rodiči a třemi staršími sourozenci. Jako malá holka natáčela nejrůznější dětské pořady v televizi a později zamířila na konzervatoř.
Tatínek pracoval v železárnách, maminka jako švadlena. I díky tomu se naučila šít a chvilku si přála být módní návrhářkou. Jednoznačně ale zvítězilo herectví, i když látkami se probírá ráda a nakupovat zajímavé kousky oblečení ji baví stále. Její šicí stroj však zahálí, dlouho už k němu nezasedla. Stejně tak k soupravě bicích, kterou si pořídila, a dokonce navštívila pár lekcí. „Baví mě to, ale nedostávalo se mi času,“ říká a věří, že ten ještě jednou přijde.
V osmnácti letech, poté, co ji nevzali na JAMU, zamířila do Londýna, kde pracovala jako barmanka či au pair. Hlavní město Velké Británie na ni dost zapůsobilo. „Kdybych měla oznámkovat rychlost, Londýn je jednička, Praha dvojka a Košice asi tak trojka. Tam život není tak rychlý, a proto se do nich ráda vracím,“ přiznává.
Věčný Shakespeare
Po návratu z Anglie si s úspěchem podala přihlášku na DAMU. Rodiče, kteří si zprvu přáli, aby si našla stabilnější práci, než je herectví, postupně rezignovali a Zuzku začali v její touze podporovat. Ostatně i sestra s bratrem žijí daleko od domova, zůstali v Londýně.
„Nechtěla jsem být opečovávaný benjamínek. Zastávám názor, že děti se mají o sebe co nejdřív starat samy,“ tvrdí.
Ještě na studiích se seznámila s Martinem Kukučkou, polovinou režijního dua Skutr. Partnery byli sedm let, jejich profesionální vztahy přetrvaly doteď. V představení Sen noci svatojánské, pod kterým je režijně Skutr podepsán, hraje Zuzana Stavná už čtvrtým rokem sexy Helenu.
„Mladá holka, co touží po lásce,“ říká o ní. „Je trochu divoká a to je mi blízké. Shakespeara mám moc ráda. Hrála jsem už v jeho hře Jak se vám líbí. Jsou to věčná témata: láska, nenávist, zrada, omyl. Líbí se mi i trochu moderní pojetí a taky to, že Skutři diskutují s herci a v režii vycházejí i z jejich nápadů. Taková práce mě těší.“
Sestra vražedkyně
Že se hraje venku pod hradbami, jí nevadí, naopak. „Představení mají zvláštní atmosféru,“ tvrdí. „Když prší, diváci si obléknou pláštěnky a spojí je to. Je to trochu jako na táboře,“ směje se. S inscenací Večer tříkrálový vyjede i do Bratislavy. Ve své rodné zemi tak bude paradoxně hrát v češtině.
Zuzana také natočila snímek Já, Olga Hepnarová o vražedkyni, která najela autem na tramvajový ostrůvek a úmyslně zabila několik lidí. Byla poslední popravenou ženou u nás. Zuzana hraje její sestru.
„Velmi jsem se o ten příběh zajímala, hledala si o něm informace na internetu, je to silné téma,“ říká. „Myslím, že se film povedl. Tvůrci se snažili najít motivy činu Olgy Hepnarové, neviděli ji jako pouhou psychopatku, a to se mi líbilo.“
S maminkou má hezký vztah
Nezanedbává však ani divadlo. Velkou radost má z hlavní role v pohybovém představení Fénix, který uváděla alternativní scéna Venuše ve Švehlovce. Hra vychází z legendy o bájném ptáku Fénixovi, zkoumá podstatu lidské energie, vášeň mezi opačnými pohlavími a také koloběh života a smrti.
„Pohybové divadlo je forma, která je mi velmi sympatická,“ podotýká Zuzana a dodává: „Protože pohyb a tanec jsou mi blízké.“
Těší se i na to, až v nové sezóně bude opět dcerou Ivany Chýlkové v divadelní inscenaci Paní Warrenová, kterou uvádí pražský Činoherní klub. Hra je napsána podle Živnosti paní Warrenové, díla G. B. Shawa z jeho raného období. Provozování této hry nebylo v Británii povoleno do roku 1925 z důvodu nemravnosti.
Děj sleduje osud chudé dělnice Kitty Warrenové. Ta byla jako mladá postavena před drsnou volbu. Buď bude se svou dcerou Vivie žít na pokraji společnosti a bez peněz, nebo se bude snažit z neutěšených poměrů vymanit, ovšem za cenu odsouzení většinovou společností. Díky své kráse vybuduje síť luxusních veřejných domů po celé Evropě. Objeví v sobě obchodní talent a daří se jí dobře. Jediná, kdo to nechápe, je její dcera Vivie.
„Tu hraju moc ráda, ale žádnou podobnost s mojí postavou v představení nehledejte. S maminkou mám vztah moc hezký!“ uzavírá Zuzana Stavná.