Článek
Jak vznikla knížka Sedmilhářky?
Na počátku byl film Sedmikrásky Věry Chytilové, který je o dvou zlobivých holkách. Film se nám líbil a z toho nápadu jsme vyšly. Přemýšlely jsme s Berenikou, co bychom my dvě mohly spolu dělat. Točily jsme spolu dva filmy a bavilo nás to, tak jsme si spolupráci chtěly prodloužit.
Měly jsme spoustu nápadů, které jsme ale nikdy nerealizovaly, protože jsme byly buď moc líné, nebo zaneprázdněné. A pak přišla Berenika s nápadem, že bychom mohly založit blog. Je to levné, nestojí to peníze a můžeme psát z domova. Pro mě to bylo zpočátku dost těžké, protože jsem neuměla s počítačem. Ale už jsem se zlepšila.
Zkraje jsem Berenice pořád volala, že něco musí udělat za mě, protože jsem nebyla schopná to pojmout. Díky blogu jsem se s počítačem naučila. No a z blogu se nakonec vyklubala knížka.
Je ve formě dopisů, které píšete jedna druhé. Oslovujete se v nich Maruno a Beruno. Říkáte si tak i ve skutečnosti?
Ano, říkáme si tak. Ale umíme i Maru a Beru.
O čem si píšete?
O každodenních věcech a holčičích problémech. Dokud jsem neměla dítě, řešily jsme obě vztahy, naše kluky, jiný kluky. Anebo malichernosti. Eva Holubová nám při křtu knížky Sedmilhářky řekla, že úplně opomíjíme věci, o kterých si myslíme, že jsou životně důležité, ale strašně řešíme blbosti, o kterých si jenom my myslíme, že jsou důležité. A to pojmenovala přesně.
Třeba napíšeme blog o tom, co jsme si koupily nebo jak jsme trpěly, že jsme si dlouho nic nekoupily. Ale náš blog se vyvíjí. Poté, co se mi narodil Ben, už bylo moje psaní zaměřené hodně na něj.
To je pravda. „Jestli se mu budeš smát, že je tak malej a už má cédéčko, tak tě zabiju!!!“ okomentovala jste například jeho týdenní vlásky. Netypická mateřská reflexe!
No nadhled mi zůstal i po porodu.
Ve filmu Jan Hus se objevila jako královna Žofie po boku Vladimíra Javorského coby krále Václava IV..
Jak jste se vlastně s Berenikou seznámily?
Známe se z konzervatoře, já chodila o dva roky výš. Později nás obsadila Andrea Sedláčková do svého filmu Rytmus v patách spolu s Vojtou Dykem, Vojtou Kotkem, Emmou Smetanou a tak. Tam jsme se všichni docela stmelili.
Osud vás pak svedl i jako švagrové?
Ty se z nás staly později, to bylo ještě hodně kluků před tím! A nebyl to osud, ale já. Já jsem Bereniku dohodila svému švagrovi (Pavlu Čechákovi, bývalému manželovi herečky Táni Vilhelmové – pozn. red.). Chtěla jsem ji mít v rodině, tak jsem se o to trochu zasadila. Nedávná Bereničina svatba byla takové moje malé vítězství.
Co máte společného? Ztřeštěnost?
Tu určitě a porušování tabu a pravidel, to nám jde. Bývaly jsme i výtržnice, ale zklidnily jsme se, přece jen jsme už obě pod čepcem.
Co na vaše psaní říkala Bereničina maminka, spisovatelka Irena Obermannová?
Když jsme napsaly prvních pár příspěvků, přečetla si je a myslím, že se jí líbily. Říkala, že píšeme halabala, nedodržujeme žádná pravidla, která spisovatelé dodržují, ale že v tom je to právě autentické. A myslím, že je ráda, že to došlo až ke knize.
Mladší sestru majitelky kavárny v podání Terezy Voříškové si zahrála ve filmu Laputa.
Kde se ve vás berou ty zlobivé holky?
Ale my nikomu neškodíme! Jsme zlobivé s humorem a v dobrém. Zlobením chceme dělat dobro.
Škodolibost je ale z vašeho psaní znát.
Ale spíš vůči sobě. Rády se špičkujeme a jsme k sobě nemilosrdné. Máme se moc rády. Nikdy to nepřekročí hranici, že bychom si o sobě myslely něco opravdu špatného.
Občas se vysmějete i svému miminku, že?
Poměrně často, za to, co mi dělá.
Co vám dělá? Nespí?
Ne, já žertuju. Je moc hodný. Ale první půlrok po jeho narození byl náročný, ostatně asi jako pro všechny maminky. Byla to velká změna, zvlášť v rodině, kde jsou oba filmaři. Muž měl práci od rána do noci sedm dní v týdnu. Bylo těžké všechno zvládat sama. Byl to šok a náraz, ale už je to fajn.
Nedávno mu byl rok. Je parťák, začal už chodit. Všechny maminky se těší, až jejich dítě udělá první krok, já se ale modlila, aby ještě nechodil, abych měla ještě chvíli klid. Aspoň přes léto. Ale nepodařilo se.
Jméno Benedikt vám prý poručil manžel, je to pravda?
Bylo to jediné jméno, na kterém jsme se shodli. Měla jsem dlouhý seznam jmen, která jsem mu nabízela, a on jedno po druhém odmítal, že jsem se asi zbláznila. Prošlo jediné: Benedikt. A má to ještě jiný malinký důvod, Benedikt má svátek na moje narozeniny.
Trošku z manžela děláte despotu, víte o tom?
Je na to zvyklý, že z něj dělám pořád něco. A navíc ví, že to říkám v nadsázce.
Na křtu knížky Sedmilhářky, kterou napsala se svou kamarádkou a švagrovou Berenikou Kohoutovou, se objevil i manžel Petr Čechák a jeho dvojče Pavel.
Hodně lidí se pozastavovalo nad tím, že jste měla dítě mladá. Co jim na to říkáte?
Na to jim odpovídám, že mi nepřišlo, že bych byla až tak mladá. Bylo mi pětadvacet, když se Ben narodil, což není žádný extrém. Jen je to dřív, než se dnes považuje za normální. Mě ty reakce spíš překvapily.
Nakonec jsem se dozvěděla, že mnoho žen o generaci dřív to mělo taky tak. Trochu jsem se bála, co se stane, když já jediná z kamarádek budu mít dítě. Ale až na provozní detaily se nestalo nic. Kamarádky to přežily se mnou a já s nimi.
Hlídá Berenika jako správná teta?
Jako správná teta se kasala, že bude, a stalo se asi třikrát. Na našich společných akcích, kam Bena musím vzít s sebou, mi ale pomáhá. Je to pro ni dobrý trénink, aby viděla, že miminko není jen roztomilé, ale umí i zlobit. Uvedla jsem švagrovou do reality, musím se jí o ten život trochu starat.
Vaši manželé, bratři Čechákovi, spolu vycházejí dobře?
No jasně, máme skvělou rodinu. Velkou a láskyplnou. Grilování nebo společné obědy pořádáme skoro každý víkend. Tak uvidíme, jak dlouho nám to vydrží.
Pokračujete v psaní blogu i poté, co vyšel knižně?
Kolem vydání knížky nastala pauza, bylo hodně práce dát ji dohromady, aby to nebyla jen kopie blogu. Ale pokračovat určitě budeme!
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: