Moderní tábory vedou vojáci i hvězdy internetu

Organizátoři musí pořád hledat nová témata, aby děti neztratily zájem. Pořádají tábory pro mladé kouzelníky, dýdžeje, filmaře. Hitem pro teenagery jsou tábory s tzv. youtubery, to je úplně nový přístup k táboru,“ popisuje Jana Ptáčková, vedoucí stránek borovice.cz, které fungují od roku 1998 a nabízejí katalog stovek táborů od nejrůznějších poskytovatelů.

Na těchto táborech je vedoucím právě youtuber, tedy populární internetová celebrita, jejíž zábavná videa na stránkách Youtube táborníci obdivují.

„Dopoledne se učí stříhat videa a hrají hry a odpoledne pak jdou s youtuberem na výlet. Nesedí tak celý den u počítače,“ vysvětluje Jana Ptáčková.

A pokud se rodiče nechtějí vzdát svého dítěte na celý týden, mohou využít i stále rozšířenější nabídku příměstských táborů, kam potomka umístí jen na den a večer si ho zase vyzvednou.

„Takové tábory už jsou po celé republice. Nabídka aktivit je téměř nekonečná a dítě si může na každý den zvolit jinou,“ dodává Jana Ptáčková.

Miroslav Topinka jezdil na tábory jako účastník, praktikant i vedoucí, teď je už 25. rokem i organizuje. „Táborová klasika samozřejmě pořád existuje a bude fungovat i dál. Vedoucí, kteří jezdí na klasické tábory, do těch moderních ani nedostanete. Jsou přesvědčeni, že klasický tábor je to nejlepší,“ vysvětluje majitel CK Topinka leckdy nesmiřitelné rozdíly ve vnímání táborů.

Jenže stejně tak existuje spousta dětí, které zase nedostanete na klasický tábor pod stan. „Na ty jsme právě zacílili se speciální nabídkou,“ přibližuje Topinka. A podobně mluví i Jan Fiala, pořadatel již zmíněných táborů pro youtubery. „Na klasický tábor by tyhle děti nejely, ale u nás je přitahuje společný zájem,“ potvrzuje.

Kdo se zkrátka nechce koupat v potoce a vařit si v kotlíku, může si vybrat z celé řady zájmových táborů. Za prázdniny se zvláštní náplní si však rodiče připlatí. „Běžný tábor je jednoznačně nejlevnější. Za jeden týden speciálního tábora zaplatíte jako za 14 dní toho klasického,“ přiznává Miroslav Topinka. Na druhé straně si ovšem potomek může vybrat, které táborové téma je mu nejbližší.

„U letošních témat jsme se inspirovali i ve Spojených státech,“ vypráví Topinka. Děti tak mohou vytvářet vlastní noviny, kreslit graffiti nebo si vyzkoušet práci fotografa celebrit. A překvapivě velký zájem je i o skutečný armádní výcvik, tzv. military campy.

„Co my bychom dali za to, abychom nemuseli na vojnu, a tyhle děti se na ni dobrovolně hlásí,“ říká Topinka o speciálním druhu táborů, které vedou profesionálové z armády a policie.

„Samozřejmě u nás projdou školením, aby věděli, jak s dětmi pracovat. Vedle nich na táborníky dohlížejí i naši vedoucí. A než dítě dostane do ruky paintballovou nebo airsoftovou zbraň, musí se učit na klacku,“ odpovídá organizátor, jak je to u takových táborů s bezpečností.

Nejtvrdší výcvik je určen pro děti od 11 do 17 let, vojenská přípravka však začíná už od šesti. Početně tu převažují kluci, přihlásit se ale mohou i dívky a nemusí se bát, že by od organizátorů dostaly nějaké úlevy, program je pro všechny stejný.

Jak se však na své děti se zbraní v ruce dívají dospělí? „Jsou samozřejmě i rodiče, kteří nechtějí, aby jejich děti vůbec braly do ruky zbraň. Nikomu takový názor nevyvracíme,“ odpovídá organizátor.

„Měli jsme na táboře kluka, který strašně obdivoval armádu a chtěl být profesionálním vojákem. A za týden výcviku na našem táboře ho to přešlo. Maminka nám pak děkovala, že se mu snažila armádu léta vymluvit a my jsme to zvládli za pár dní,“ líčí scénář, který se prý zopakoval v několika případech.

Když se s armádními kempy začínalo, vracelo se domů dokonce každé desáté dítě. Na druhé straně několik účastníků military campů pak do armády skutečně vstoupilo.

„Já sám bych jel radši na adventure camp, kde se střídají týmové aktivity s adrenalinovými zážitky. Jeden den jedete na vodu, další do lanového parku, pak zase na motokáry,“ říká táborový organizátor. I taková dobrodružství mají variantu pro mladší ročníky, od 6 do 12 let. „Takové dítě samozřejmě nemůžete vzít na vodu do kánoe.“ Pro ty menší je tedy v nabídce třeba lukostřelba či nízké lanové překážky.

Může se člověk v tak bohaté nabídce vůbec zorientovat? Nejlepší je podle Topinky, když si dítě vybere tábor samo. Rodič už pak „jen“ zkontroluje, zda tábor splňuje i požadavky na kvalitu. „V tomto ohledu je samozřejmě nejlepší osobní zkušenost, takže doporučení od známých. A pak by se měl člověk zajímat o to, zda má tábor nějakou dohledatelnou historii,“ vysvětluje Miroslav Topinka.

„Spoustu informací dnes najdete na internetu, na Facebooku bývá mnoho fotek z táborů a pod nimi komentáře.“ Takové stránky jsou ovšem pod kontrolou organizátora - nestává se, že kritické komentáře se odstraní a zůstanou jen ty pochvalné? „Já jiné než vulgární komentáře nemažu. Když máte ve facebookové skupině dost skutečných lidí, ne těch nakoupených hlasů, ostatní uživatelé by se vás měli sami zastat,“ vysvětluje Topinka.

Sociální sítě usnadňují život i během samotného tábora - organizátoři sem mohou umístit fotky z uplynulého dne a rodiče tak mají jistotu, že jejich dítě je v pořádku. Přesto řada rodičů odmítá vyslat potomka na tábor bez mobilního telefonu, díky němuž ho může kdykoliv zkontrolovat.

„Mobilní telefon má osm z deseti dětí,“ vypočítává Miroslav Topinka. „U samotného programu však striktně trváme na tom, aby probíhal bez mobilního telefonu, už kvůli případným ztrátám,“ dodává.

Podle Jana Fialy tomu však nelze zcela zabránit. „Zažíváme i situace, kdy táborníci dostanou uprostřed lesa za úkol uvařit vajíčko a někdo z nich vytáhne mobil a začne hledat na internetu, jak se to vajíčko vaří,“ vypráví zážitek z praxe. Nelze se tomu divit, právě táborníci Jana Fialy jsou totiž zejména náruživí uživatelé technologií: fanoušci již zmíněných youtuberů, hráči počítačových her, milovníci populární hry Minecraft.

„My můžeme ovlivnit jejich koníček, který by mohl přerůst v závislost, pozitivním způsobem,“ vysvětluje zkušený organizátor, který děti vytahuje od počítačů do přírody už čtvrtým rokem.

Na táborech pro počítačové nadšence nestačí, že pokoje mají své vlastní sprchy a záchod. „Musíme mít dost počítačů a dostupný internet,“ vysvětluje Jan Fiala. Na těchto táborech se děti často poprvé setkají s kamarády, které do té doby znaly jen ve virtuálním světě.

„Když někdo chodí na aerobic, vidí se s kamarády každý týden. Když ale hrajete s někým na počítači, potkáváte se akorát na obrazovce - a to nestačí,“ vysvětluje Fiala, že i počítačoví hráči se chtějí setkávat a právě tábor je k tomu ideální příležitost. Tím spíše, že počítačoví nadšenci bývají z různých koutů země a normálně by se potkali jen stěží.

Hraní na počítači prý tvoří jen část táborového programu. Maximální doba, kterou mohou děti strávit před obrazovkou, je čtyři hodiny denně, pak už si spolu táborníci hrají bez výpočetní techniky. Program v reálném světě zahrnuje návštěvy akvaparků, jízdu na koni i prvky klasického tábora: spaní v přírodě, rozdělávání ohně i zmíněné vaření vajíčka, ke kterému dnešní děti hledají návod na internetu.

Vedle toho má celý tábor i nenápadný výchovný účel, počítačoví hráči se tu dozvědí, že jejich záliba může mít i negativní stránky. „Vysvětlujeme dětem, proč by měly na počítači hrát dvě hodiny denně a ne dvanáct. Spolupracujeme s vývojáři her, s odborníky na bezpečnost na internetu, letos s námi jede i psycholog zaměřený na gambling,“ vypočítává Fiala.

Na táborech pro youtubery pak k dětem hovoří i jejich idoly z internetu, kteří tu fungují jako vedoucí. „Když jim o tom, jak je vkládání videí na internet nebezpečné, přednáší učitel, je to pro děti nuda. Ale pokud jim to samé bude říkat jejich youtubová hvězda…“