Svatojánská noc: Oslava síly slunce i čas kouzel a milostné magie

Když slunce dosáhne na obloze svého vrcholu a jeho paprsky dopadají kolmo na obratník Raka, nastává letní slunovrat. Tímto dnem s nejdelším časem denního světla a nejkratší nocí startuje na severní polokouli astronomické léto.

Letní slunovrat většinou připadá na 21. června s tím, že přesný čas se může měnit. A právě s příchodem léta se objevuje také spousta tradic, které se k tomuto příjemnému ročnímu období vážou – některé už dlouhá staletí, jiné jsou celkem nové.

Svatojánská noc dostala svůj název záhy po příchodu křesťanství do našich zemí po svatém Janu Křtiteli. Naši předkové věřili, že právě noc z 23. na 24. června má magickou moc a díky tomu vznikla pro tento čas řada tradic. Některé jsou spojeny se zdravím, jiné s milostnou magií a štěstím.

Posoudit, co je na nich pravdy, musí každý sám. Jedno je ale jisté – oslavy této noci zanechaly spoustu svých stop v dlouhé historii pohanské a křesťanské kultury a inspirovaly nejedno umělecké dílo. Za všechny jmenujme třeba slavnou hru Sen noci svatojánské dramatika Williama Shakespeara.

Mnoho tradic se vázalo přímo ke slunci, které vždy bylo velkým zájmem všech kultur, protože jeho síla měla přímý vliv nejen na kvalitu sklizně. Naši předkové dobře věděli, že po letním slunovratu se již dny neprodlužují a síla slunce začíná slábnout. O Svatojánské noci se proto zapalovaly velké ohně na kopcích, které měly slunci dodat více síly, aby co nejdéle přinášelo všemu na Zemi užitek.

Lidé také věřili v očistnou sílu těchto ohňů, proto je přeskakovali. Kolem ohňů se tančilo, veselilo a hrály se různé hry. Jedná se o velmi atraktivní podívanou a možná právě proto je tato tradice v některých regionech živá dodnes.

Děvčata o Svatojánské noci trhala (mlčky a bez ohlédnutí) devatero kvítí a vkládala si je pod polštář. Ve snu se jim pak měl zjevit obličej jejich osudové lásky. Věncem z devatera kvítí se také zdobil vršek jedle, která na některých místech sloužila jako základ velkého ohně.

Oněch devět magických bylin představovaly kopretina, růže, smolnička, chrpa, rozchodníček, čičmundíček, mateřídouška, fialka a zvonek.

Některé zvyky se přímo vztahovaly k zajištění co nejlepšího průběhu partnerských vztahů. Děvčata například prohazovala ohněm věneček, a pokud ho některý mládenec na druhé straně chytil, měl být jejich budoucí vztah věrný.

Avšak o samotné noci se na věrnost příliš nedbalo, protože se také tradovalo, že je právě té noci dovoleno to, co se jindy nesmí. Vznikaly – třeba jen pro jednu noc – nové páry, které se společně vypravovaly do lesů za dalšími kouzly.

Hledaly třeba kvetoucí zlaté kapradí, které pomáhalo otevřít skálu či zemi a odkrýt tak poklad. Byl to však nelehký úkol, protože kapradí prý rozkvétalo přesně a jen o půlnoci a muselo být zachyceno do bílých šatů právě v moment, kdy opadávalo.

O chlapci, který takové kapradí získal od víly, dokonce vznikla v roce 1963 krásná, i když tragická filmová balada Zlaté kapradí, s tehdejším idolem žen Vítem Olmerem v hlavní roli.

Určitě si vybavíte scénu z nejedné pohádky, kdy dívka otrhává okvětní lístky kopretiny a opakuje „Má mne rád, nemá mne rád…“. Právě tato tradice má také kořeny v oslavách Svatojánské noci, i když její původní forma je o něco málo komplikovanější.

Tradovalo se, že před východem slunce v den Svatého Jana má děvče utrhnout na louce kopretinu a během vytrhávání okvětních lístků opakovat slova chalupa, zahrada, statek, mlýn. Podle toho, které slovo připadlo na poslední okvětní lístek, se prý dívka mohla těšit na majitele dané usedlosti jako svého budoucího chotě.

Chcete-li si se svojí rodinou také užít něco z tradic této magické noci, máte i v dnešní době různé možnosti. Můžete si třeba připravit kouzelný ozdravný nápoj z bylin, kterými jsou kopřiva, listy pampelišky, jitrocele, řebříčku, květy sedmikrásky, listy vlašského ořechu, listy břízy, jetele, přesličky a květ měsíčku. Podle receptu předků byste měli od každé byliny použít tři kusy, zalít litrem vroucí vody a nechat 10 minut louhovat. Čaj se pak rozdělí mezi všechny členy rodiny, pro společné zdraví.