Článek
Na věk se jí neptejte: „Věk je ultimátum. Jakmile řeknete nějaké číslo, zařadí vás do určitého šuplíku. Je to osobní věc a nemusí to být to první, co by na vás mělo někoho zajímat. Kdo chce, tak si to spočítá,“ odbude otázku. Takže oprašte aritmetiku: syna měla ve třiadvaceti, a když odtud s ním a s manželem v roce 1979 emigrovali, byly mu tři měsíce.
Z Rakouska se chtěli co nejdřív dostat do Kanady, hlavně proto, že tam na rozdíl od USA nebo Austrálie nebyla povinná vojenská docházka. „Nechtěla jsem, aby můj syn musel na vojnu,“ vysvětluje Alena. Rok a půl však byli nuceni strávit v utečeneckém táboře. Její manžel inženýr Jiří Krčín, potomek slavného rybníkářského rodu (po slavném předkovi pojmenovali syna Jakuba), si přivydělával při plavení dřeva.
„Mně bylo jasné, že střední ekonomická škola z komunistické země mi je na Západě k ničemu. Maminka byla výtvarnice, nějaké vlohy jsem po ní měla, a tak jsem se přihlásila ve Vídni na školu Dioru.“
Když konečně kanadské úřady schválily jejich žádost, odjeli do Ottawy. „To nebyla naše volba, o tom, kam půjdete, rozhodne imigrační úřad,“ upozorňuje paní Alena. „Začala jsem pracovat v drogerii, manžel, který uměl jazyky, dělal číšníka.“
Po pár letech se s manželem rozešli a Alena Klenot (rodného příjmení se nevzdala ani v jednom manželství) odešla do Toronta, kde se přihlásila na konkurz pro vizážistky u slavné francouzské firmy Yves Saint Laurent.
„Paradoxně mi pomohl evropský akcent, to v Kanadě tehdy frčelo. Pracovala jsem pro ně několik let, pak jsem přešla k Chanelu, zase mi asi pomohl evropský původ. Líčila jsem modelky na focení pro různé časopisy.“
Její tatínek byl televizní střihač, a tak ji to do tohoto prostředí táhlo. Zprvu zkoušela štěstí jako herečka, ale poté, co jí kvůli přízvuku dávali roličky ruských špionek, si udělala několik kurzů filmového líčení.
K prvnímu filmu, kde líčila, napsal scénář její druhý manžel, Kanaďan David Toms. Seznámili se při jednom televizním natáčení.
Za olympiády krásnější
Významným mezníkem v její kariéře byly olympijské hry v Calgary v roce 1988: „Manžel dělal produkci, já vizážistku,“ vzpomíná Alena Klenot.
„Měli tam několik studií, kde jsem líčila komentátory i sportovce. Seznámila jsem se tam s Marií Shriverovou (neteř prezidenta Johna Kennedyho a manželka Arnolda Schwarzeneggera pozn. red.), která dělala pro stanici NBC, velmi silná osobnost. Přišel tam se mnou kadeřník a začal jí dávat natáčky. Řekla mu, že v životě na hlavě natáčky neměla, a poslala ho pryč. Podívala se na mě a zeptala se, zda bych jí vlasy vyfoukala. Naštěstí měla výborné vlasy, tak to dobře dopadlo.“
Tady pořád převládá pocit, že je lepší splývat s davem.
Následovaly další televize a další olympijské hry. Na těch letních v roce 1992 se v Barceloně potkala se zpěvačkou Céline Dionovou, pocházející z francouzsky mluvící části Kanady, která zpívala při jejich otevření. Stala se její vizážistkou a absolvovala s ní několik koncertních turné.
Přátelství se slavnou zpěvačkou Aleně otevřelo dveře k dalším známým kanadským zpěvákům, jako jsou Shania Twainová, Alanis Morissettová, Paul Anka. Líčila i Američanky Lady Gagu, Cher, Janet Jacksonovou. O rozmarech těchto hvězd se nechce šířit: „Ne vždycky to jde hladce, ale nemůžu prásknout dveřmi a odejít. Jednak mě dobře platí, jednak bych byla považována za ne dost profesionální.”
Stárnout pomaleji
Po několika letech jí líčení před televizními show a koncerty začalo být málo a rozhodla se zkušenosti špičkové vizážistky podnikatelsky zúročit.
„Vytvořila jsem vlastní make-up, který vydržel déle než ostatní. Po čase jsem přišla na to, že nemá cenu soutěžit s velkými firmami, a začala jsem spolupracovat se značkou MAC, ta mé produkty vyrábí. Zdůrazňují líčení, které žena běžně používá,“ popisuje.
„K vizážistice se vracím, když je nějaká zajímavá práce, v poslední době mě baví dělat přeměny vizáže v televizních pořadech. Nemusím už čekat na nabídky, mohu si vybírat.“
Se třetím manželem Robertem Bucherem, povoláním chemickým inženýrem, žijí střídavě v Torontu, Miami a Praze.
V roce 2009 se seznámila s herečkou Suzanne Somersovou, hvězdou amerického seriálu Krok za krokem. „Když jí diagnostikovali rakovinu prsu, nedovedla to pochopit, protože zdravě žila, cvičila, kvalitně jedla. Začala se tím zabývat, najala si několik lékařů. Došli k tomu, že máme dva druhy hormonů, primární a sekundární. Když je žena v přechodu, primární (např. inzulín) se snižují, sekundární (estrogen, progesteron a testosteron) naopak přibývají a negativně nás ovlivňují. To se týká i mužů, ale ti si to nepřiznávají, raději si pořídí novu motorku nebo milenku,“ podotýká paní Klenot.
„Suzanne a její tým přišli s terapií bioidentickými hormony, tedy s přírodními, nikoli syntetickými, které mohou být karcinogenní. Suzanne se díky této terapii vyléčila, je ve skvělé kondici a má už padesát lékařů po celé Americe. Uděláte si u nich rozbor krve a podle toho vám sestaví dávky hormonů. Jsou to většinou masti,“ vysvětluje Alena Klenot a dodává, že bioidentické hormony se získávají z rostlin, lidské placenty a ze zvířat, především z prasnic, jejichž placenta má velice podobné složení té lidské.
Samotná Alena se bioidentickými hormony nadchla a využívá je ve vlastním programu na zpomalení a oddálení stárnutí, který na svých seminářích neúnavně propaguje po celé Americe i u nás.
K úspěchu sebejistotou
To, že dovedla svému stárnutí šlápnout na brzdu, se rozumí samo sebou: „Žiju jako zamlada, nemusela jsem v ničem ubrat. Byla jsem vždycky plná energie, jinak bych se cítila divně.“
Žádné zvláštní diety nikdy nedržela: „Jím podle krevní skupiny. Mám nulu, takže maso a zeleninu. Od syna, osobního trenéra, mám cvičební program, chodím třikrát týdně do fitka, několikrát denně venčím psa.“
Vedle propagace své kosmetiky pořádá i semináře o úspěšném podnikání. S podnikáním v Česku úplně dobré zkušenosti nemá: „Měla jsem tady čtyři roky salon, největším problémem byli zaměstnanci. Měli pocit, že mají dostat hrozně moc peněz, aniž by se něco naučili, něco znali,“ soudí.
Těm, kteří se chtějí pustit do podnikání, klade na srdce finanční plánování: „Můžete mít nejbáječnější nápad, ale nemáte-li na pět let jasno o financích, nemusí to dopadnout dobře. Samozřejmě ty peníze nemáte v kapse, potřebujete investora. A toho seženete, jen když svou myšlenku budete umět prezentovat. K tomu musíte nějak vypadat, vyzařovat energii, sebejistotu. A to nijak nesouvisí s věkem.
V Česku existuje ještě další problém: zatímco v Americe učí pěstovat svoji individualitu a suverenitu už od školky, tady pořád převládá pocit, že se nemá moc vystrkovat hlava, že je lepší splývat s davem.“ To se Alena Klenot za oceánem dokonale odnaučila.
