Článek
Statistiky hovoří jasně - až 40 % českých dětí trápí vadné držení těla, rodiče tento problém ale stále podceňují. Dost často jsou přesvědčeni, že se vše spraví s věkem. Bohužel nespraví. Pokud děti necvičí a nehýbou se od raného dětství, nelze očekávat, že se něco změní ve chvíli, kdy začnou chodit do školy, natož v dospělosti.
Je tomu přesně naopak. Školní docházka klade ještě větší nároky na sedavé činnosti – zejména učení a psaní, které mohou vady v držení těla jen prohloubit. A dvě hodiny tělesné výchovy týdně problém nevyřeší. Stejné je to v dospělosti.
Špatné držení těla versus správné
„K nejčastějším vadám v držení těla u dětí patří ochablé břišní svalstvo a s tím související vyklenuté bříško. Dále se často objevuje problém s kulatými zády a předsunutou hlavou, vystouplými lopatkami, nebo skoliotické poruchy páteře,“ vysvětluje Kristýna Přibylová z tělocvičen Monkey's Gym.
Například předsunutá hlava může způsobovat nejen bolest krční páteře, ale i bolesti hlavy, a to již v dětském věku.
„Naopak správné držení těla znamená, že nervo-svalová regulace vede postavení a pohyb kostí a kloubů v nejlepší geometrii vůči anatomickým poměrům v těle. Ty jsou pro každého člověka definované stejně, klouby tak zaujímají v různých polohách nejvýhodnější postavení,” vysvětluje fyzioterapeut Tomáš Rychnovský, který se specializuje na diagnostiku pohybového ústrojí u dospělých i dětí, včetně kojenců.
Svalové síly mají vést pohyb takovým způsobem, aby se kloub zatěžoval na co největší ploše. To je důležité pro optimální mechaniku pohybu a ochranu před přetížením.
Jenže správnou koordinaci svalů, která zajišťuje optimální postavení a zátěž v kloubu při pohybu, řídí mozek, a ten je ovlivněn hned několika faktory. Jednak pohybovým vývojem dítěte, pohybovou zátěží, ale i psychickou pohodou, vlastní sebedůvěrou nebo úrovní citlivosti k sobě i k druhým.
Dost často tak dochází k různým nepoměrům, které se bez pravidelného cvičení začnou odrážet ve špatném držení těla.
Příčin potíží s držením těla je více, všechny spolu většinou souvisejí
„K hlavním příčinám zmíněných potíží patří především nedostatek správného pohybu i jednostranné zatížení pohybového aparátu. U mnohých dětí pozorujeme nedostatečně vyvinuté svalstvo, zejména hluboké svaly, svaly břišní, mezilopatkové a zádové,“ vysvětluje Kristýna Přibylová.
Tělesná cvičení jsou proto výborným prostředkem k zachování flexibility a stability pohybového systému. Často však bývá výhodné trénovat nejen sílu, ale i citlivost a koordinaci.
„Pokud se k tréninku svalů přidá tam, kde je to potřeba, například posílení citlivosti, vnímání nebo psychické složky, je to faktor, který umožní tělu fungovat několikanásobně lépe. Pohybové chování a držení páteře je totiž odleskem toho, co dítě a člověk všeobecně žije,“ připomíná Tomáš Rychnovský.
Hledět na dostatečný pohyb a správné držení těla v dětství je pro budoucnost dítěte skutečně velmi důležité.
„Pokud se dítě odmalička učí správnému držení těla, dokáže si jej „zafixovat“ do dospělosti a je pak odolnější vůči zátěži. Dospělému stačí několik základních poloh a cviků, aby si svůj pohybový systém cvičil pro fungování bez bolesti. U dětí může být cílené cvičení více problematické, protože vyžaduje nutnost soustředění.”
Cvičení může být i zábava
Cviků na správné držení těla je hned několik. Vždy je důležité dbát na pravidelnost a správné provedení. Děti ale mají často tendenci si cvičení usnadnit nebo zkrátit, proto je důležitý dohled dospělého.
Při prevenci lze zařazovat i cviky zábavnější. „Dobré je krátkodobě zařadit sed na velkém míči, při kterém se aktivují právě hluboké svaly. Důležité však je, aby děti na míči seděly vzpřímeně, s hlavou v prodloužení páteře, chodidly celou plochou na podložce a s koleny mírně od sebe. Jakmile se začnou hrbit, je vhodné sed na míči ukončit a vyměnit za jinou aktivitu,“ radí Přibylová.
S dětmi lze nenápadně cvičit i při výletech do přírody – pro rovnovážnou chůzi se správným držením těla poslouží kláda v lese, kterou děti přejdou tam a zpět, nejdříve popředu a pak bokem.
Na louce můžete trénovat správné sezení v tureckém sedu s rovnými zády. Je zábavné postavit dráhu ze šišek, jednu si dát na hlavu a projít celou dráhu, aniž by šiška spadla z hlavy. Když si s sebou vezmete lano, mohou po něm děti chodit vpřed, vzad i bokem – samozřejmě při správném držení těla, které je nutné neustále kontrolovat.