Článek
| Dobrý den, mám dva syny 12 a 10 let. Oba jsou to velmi chytří, šikovní a velmi temperamentní kluci. Pokud jsou každý sám, je komunikace směrem k nim i od nich naprosto bez problémů. Na 12letého sice už leze puberta, ale to beru jako standardní situaci, na všem se v pohodě domluvíme. Jakmile jsou ale spolu, je situace úplně jiná - neustále se pošťuchují, napadají se verbálně a za chvíli dojde i k fyzickému konfliktu. Důvod se vždy najde. Mám pocit, že IQ jim klesá do minusových hodnot. Důvody jsou téměř vždy úplně banální - žádný z nich nevynechá jedinou příležitost tomu druhému nějak uškodit.Příklady hádek - jeden den se hádají, kdo jde první do koupelny, druhý den zase, kdo tam půjde až jako druhý. Mají své každodenní povinnosti - jeden den mladší z nich vyndává myčku, druhý např. vyluxuje a druhý den si to mají vyměnit, a stejně se u toho každý den pohádají. Donedávna se hádali, kdo mi dá první pusu, kdo tu poslední při mém odchodu, kdo bude určovat, na co se budou koukat v televizi (když už náhodou na televizi koukají oba...).Vzhledem k tomu, že máme hádky na každodenní bázi a přes naše veškeré prosby a domluvy se nejsou schopni domluvit absolutně na ničem, museli jsme přistoupit na striktní rozdělování - např. ten, kdo určoval, na co se budou koukat v TV, jde do koupelny jako druhý apod. Připadám si s prominutím jak „u blbečků na dvorečku”. Říkám si, co dělám špatně. Doma máme pohodu, s manželem se nehádáme, a pokud máme na něco jiný názor, tak se vždy nějak v klidu domluvíme.Dále se naše děti (obzvláště ten mladší) občas častují takovými výrazy, že prostě nestíhám. Vysvětlujeme horem dolem - naprosto zbytečně. Zavedli jsme kasičku na pokuty za sprostá slova, ale... mám pocit, že se to minulo účinkem, i když poctivě vybírám. Co dělat, aby spolu byli schopni normálně vycházet a domluvit se na kompromisu? |
Milá maminko, chápu, že být každý den v situaci, kdy jste v obležení dvou temperamentních chlapců, je náročné, ale může to být i motivující. Jejich kreativita je obrovská.
Oceňuji, že chlapcům umožníte v bezpečném prostředí rodiny učit se řešit konflikty, spolupráci, poznat míru fyzického kontaktu a laskavosti. I když je to někdy, jak píšete, jako „u blbečků na dvorečku” a pořád dokola. Kluci se učí na základě modelů a zkušeností od vás rodičů, i když to tak zatím zvenku nevypadá. Váš rodičovský model - domlouvat se v klidu - jim do jejich pubertálního období nezapadá.
Prozatím je pro ně lákavější forma komunikace popichování, pošťuchování a neustálé vyjasňování svých pozic mladšího a staršího. Starší bude navždy prvorozeným a mladší bude ještě nějaký čas dobíhat staršího. To se projevuje i v jejich vztazích.
Popichování a pošťuchování je mezi sourozenci velmi častý způsob komunikace a vyjádření sourozenecké lásky. To je důležité si uvědomit. Oni to potřebují. Měla by tak nastat určitá míra rodičovské tolerance, ale i hranice, za které už jako rodiče nepůjdete.
| Otázky, které je dobré si položit: Dohadují se jenom před vámi? Jak myslíte, že své konflikty řeší jinde? Hádají se kluci ve škole, u babičky? Nebo je to nejčastěji za přítomnosti alespoň jednoho rodiče? Potřebují, abyste zasáhla, všimla si, reagovala, dělala soudce? |
I negativní zájem je dobrý zájem
Hádky mohou být způsob vyjádření, že vás chtějí pro sebe, a tím, že reagujete, si to zajistí. Do konfliktů dětí by rodič neměl zasahovat. Pokud nevydrží, tak pouze popisem. „Slyším, že něco řešíte pořád dokola a děsně u toho vyvádíte. Jak vám s tím můžu pomoct?” Tímto zajistíte chlapcům jejich potřebu zájmu o ně a možná soupeření pomalu vymizí.
Každý den najdete příležitost každého zvlášť ocenit. „Všimla jsem si, že jsi byl dnes rychle oblečený u snídaně. Těší mě, že sis všiml legové kostky na zemi a uklidil jsi ji. Zachránil si někoho od bolesti. Dneska neslyším žádné vzájemné slovní útoky. Děkuji za příjemnou snídani. Atd.” To by měla být důležitá komunikace směrem k chlapcům. Všímat si, oceňovat, užitečně chválit.
Zeptejte se chlapců, ti nejlépe vědí, co potřebují, co máte dělat jinak. Už jsou ve věku, kdy umí formovat své názory i potřeby.
Několik rad
- Udělejte si rituál. V posteli před spaním, u večeře. „Co jsi potřeboval, když jsi s bratrem soupeřil? Co se ti líbí na vašem soutěžení? Co potřebuješ ode mě?” Sourozenci často soupeří o zájem rodiče.
- Vyjadřujte před chlapci své pocity. „Je mi hodně nepříjemné, když půlku večera slyším nějaký jekot.”
- Vytvořte si domácí pravidla: prát se můžeme, ale ne mlátit a ubližovat, jaká sprostá slova mohou používat doma apod.
- Domácí povinnosti si rozdělí dopředu a dohodu budou všichni držet.
- Vymyslí si nějaký nástroj, kterým se zklidní (boxovací pytel, pohybová aktivita, bouchání do polštáře).
Domlouvejte se dopředu i s důsledky
Četla jsem pozorně, jak popisujete situace s chlapci, a chybí mi tam dopředu nastavené dohody a pojmenování vašich hranic. Píšete, že se nejsou schopni domluvit na ničem. Kluci potřebují dopředu vědět, co se stane, když se nedomluví. Pokud se nedomluví, rozhodnete za ně, ale vaše rozhodnutí musí respektovat. A vy musíte být důslední a trvat na domluveném. Pokud se spolu domluví, mohou si to řídit sami.
Jasnou strukturou jim pomůžete vytvářet v jejich představě obsah slova zodpovědnost. Jestliže za sebe necháte rozhodovat druhé, tak jsou oni zodpovědní. Jestliže rozhodujete sami, přebíráte zodpovědnost a máte více svobody dělat to po svém.
Pokud chcete své syny vychovávat k zodpovědnosti a samostatnosti, mají možnost začít na těchto každodenních věcech:
- Co mají udělat.
- Do kdy to bude.
- Jak bude vypadat výsledek.
- Co bude, když to nebude?
Kdybychom to aplikovali na sprchování v koupelně, tak to bude vypadat takto:
- Jako rodič potřebuji, abyste byli ve 20:00 oba osprchovaní.
- Budete umytí a v pyžamu a koupelna bude v takovém stavu, jako když jste tam přišli.
- Jak to uděláte, se domluvte vy dva sami.
- Teď si vymyslete, co uděláte, když to takto nebude (sami najdou důsledek).
- Co ode mě potřebujete, abyste to zvládli?
- To je jasná formulace potřeb a nastavení hranic, které ruku v ruce vytváří hezký vztah mezi rodičem a dítětem a vedou ho k zodpovědnosti.
| Deskové hry jako cesta ke spolupráci |
|---|
| Hrajte společně alespoň 2x za týden stolní hry, a nejen ty na vítěze, ale i na podporu kooperace: Zakázaný ostrov, Mino tauri, Maze kids, Ochránci říše, karty... |
Největší zabijáci sourozeneckých vztahů
Když rodiče srovnávají děti mezi sebou (Vezmi si příklad z bratra. Alespoň někdy bys mohl být stejný jako bratr.).
Nálepkování (i když je mladší, tak je chytřejší, raději ustoupí).
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.