Poradna: Jak řešit agresivitu u čtyřletého dítěte

Milá maminko, moc se mi líbí, jak vysvětlujete synovi, že má své potřeby vrstevníkům pojmenovávat.  Syn je v období, kdy se všemu učí především modelem. To znamená, jak se k němu chováte vy, jak se chováte k mladšímu sourozenci, jak se s manželem chováte k sobě. To vše velmi pozorně vnímá a kopíruje.

Zároveň je syn v období, kdy se učí vnímat, že nemůže dělat všechno, co chce a co ho napadne. Tím, že mu nastavujete hranice, přicházejí různá omezení v podobě zákazů, což v něm vyvolává negativní emoce, jako je vztek či zloba a pak také reakce jako kousnutí, bouchnutí, uhození, žduchnutí apod. Dospěláci tomu dávají nálepku agresivita. Ve skutečnosti je to ale přirozená reakce na něco, co mu nejde či nemůže dělat. Teprve se učí s těmito prožitky pracovat. A ještě to tak dobře neumí, jelikož ani jeho organismus a nervová soustava není natolik zralá.

Úkolem nás rodičů je pomoci dítěti tyto emoce zpracovat, a to tak, že budeme s trpělivostí a citlivostí, ale také patřičnou důsledností nastavovat jasné hranice. Bitím ani tresty to nezařídíme. Například připojením se: „Vidím, že tě pořádně naštvalo, že už musíš jít ven z vody. Asi by ses tam chtěl ještě čvachtat.”

Umět pracovat se svou vlastní „agresivitou” je velmi důležité. Není smyslem ji odstranit. Asi nechcete vychovat dítě, které si nechá všechno líbit, nechá se ostatními řídit a nebude se umět o sebe postarat. Sama píšete, že jste velmi citlivá na agresivní chování.

Zkuste se zamyslet, zda nevidíte agresivitu i tam, kde ji druzí nevidí. Ujistím vás, že agresivní chování není dědičné. Jak jsem již psala, děti se učí nápodobou, takže vidí reakce dospělých a ty opakují.

Za chováním dítěte se vždy skrývá nějaká potřeba. Váš chlapec pochopil, že tím, jak se chová, může upoutat pozornost. A v tomto věku je dítěti obvykle jedno, jakým způsobem. Potřebuje v tu chvíli, aby se mu někdo věnoval, bylo přijímáno a ne vyčleňováno.

Bohužel ve společnosti je zažitý výchovný vzorec: ubližuješ, tak se běž zklidnit a pak se vrať. Zlobíš. Ale to je úplně proti tomu, co dítě potřebuje. Dítě vás potřebuje nejvíce tehdy, když zlobí. Možná je unavené, něco ho bolí, má pocit, že ho máma nemá ráda, protože se věnuje sestře, hladové. Výsledkem je emoční projev.

Když se stane, že někoho syn bouchne, možná před tím přišel pokyn, že něco nemá či má dělat (uklidit hračky, půjčit hračku, sníst, něco nedělat) a váš chlapec to neuměl jinak zpracovat, než že bouchl sestru, kamaráda.

Na skluzavce ve 3 - 4 letech prosazuje svůj zájem tím, že druhého shodí. Neumí domyslet důsledky. Energickým dětem je potřeba nastavit pravidla předem. Dopředu, než půjde na skluzavku (trampolínu, prolézačku) říct pravidlo. „Stojíte za sebou v řadě a počkáš až sjede chlapec před tebou. Pokud to nepůjde, budeme muset jít ze skluzavky pryč.”

Pokud nedodrží pravidlo, půjdete pryč. Možná se bude syn vztekat, ale je to model pro důslednost a pravdomluvnost rodiče. V klidu vyřešíte situaci, jak bylo předem domluveno. Tak učíte dítě vůli, trpělivosti a důslednosti.

Jeho projevy mohou souviset s přijetím sourozence. Sestra je mladší o dva roky a to je ještě krátká doba na zpracování. Sourozenecká žárlivost může trvat někdy hodně dlouho a rodiče ji nevědomky podporují - srovnáváním, hodnocením, škatulkováním dětí. Je to obsáhlé téma, kterému se věnujeme v kurzech Akademie rodičovství.

Píšete, že jeho nežádoucí chování je především ve školce. Pokud jste doma s mladší sestrou, tak si může myslet, že tímto chováním si zařídí, aby do školky nechodil. A vůbec to nemá nic společného s tím, zda do školky chodí či nechodí rád. Nesouvisí to se školkou, ale s vnitřními pocity dítěte. Povídejte si, co se mu ve školce líbilo, s čím si hrál, se kterým kamarádem byla legrace, co zajímavého slyšel od paní učitelky.

Můžete požádat učitelku o spolupráci a udělat s ní dohodu, že si bude všímat drobností, za které může vašeho syna ocenit a při vyzvedávání to vždy před synem řekne. To platí i pro vás rodiče. Nejméně třikrát za den si všimněte něčeho, za co byste mohli syna ocenit - užitečně pochválit.

„Všimla jsem si, že sis uklidil boty, jsou hezky srovnané. Slyšela jsem, jak jsi zpíval sestře písničku a smáli jste se spolu. Viděla jsem, jak jsi Pavlíkovi pomohl posbírat autíčka. To bylo moc kamarádské atd. Takových příležitostí je během dne spousta. Pohladit, obejmout, věnovat chvilku času.

Udělejte si denně rituál, kdy budete jenom se synem (skládání lega, vystřihování), aby mohl zažít pocit, že je jenom s vámi.

I to jsou důležité potřeby, které mohou ovlivnit reakci v chování syna. Když je hladový, unavený, může být impulzivní a projeví se to agresivnějším chováním. Dodržujte pravidelný režim, který ještě děti v předškolním věku potřebují.

Váš syn je pravděpodobně energické, živočišné dítě, které potřebuje dostatek pohybu a aktivit. Věřím, že mu je umožňujete. Nabídnu vám ještě jednu, kterou se dítě učí citlivosti ve vztahu k druhým. Je to obyčejné “praní se, laškování, lechtání.”

Obzvlášť chlapci se rádi doslova „rvou” se svým tátou, mámou. Učí se tím řadě schopností: kdy mohou použít více síly, kdy méně, kdy to druhého bolí a kdy jeho samotného. Unaví se a uvolní.

Můžete reagovat a popisovat svoje pocity. „Au, to bolí, teď jsi tlačil hodně, bolelo mě to, příště méně.” Syn bude lépe vnímat bolest druhých. Pokud to půjde, přiberte i dcerku a požádejte syna dopředu o ohleduplnost.

Úkolem dětí je zkoušet trpělivost rodičů a nastavených hranic, úkolem rodičů je držet je a trpělivě podle věku posouvat. Pokud budete jasně dopředu nastavovat pravidla, chlapec se bude cítit bezpečněji a síla projevu negativních emocí se zmírní. Velmi užitečně učíme pracovat s rodičovskými hranicemi na kurzech Akademie rodičovství.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.