Článek
| Byla období, kdy jsem přemýšlel o tom, že bych ženě navrhl jen formální soužití. Vzájemně bychom si v něm dopřávali volnost.Věděl jsem však, že by to psychicky nezvládla. V rodině by pak zavládla nesnesitelná atmosféra. Manželka byla celý život panovačná, zlá a žárlivá. Na ní mi nezáleželo dávno. Naopak syn je jediný člověk na světě, snad kromě mé zemřelé maminky, kterého bezvýhradně miluji a nikdy jsem si neuměl představit, že bychom se od sebe museli odloučit.Je mu třináct let a celou tu dobu byl smyslem mého života a středobodem všeho, co jsem dělal. Myslím si, že i pracovní kariéru jsem nedělal jen pro své ego, ale kvůli němu. Chtěl jsem, aby se měl dobře a nemusel se za mě stydět, až bude jednou velký a vše pochopí. A také, aby si svého táty mohl vážit.Věnoval jsem mu většinu svého volného času. Snažil jsem se ho učit všemu, co umím a znám. Dělali jsme spolu nejrůznější sporty, jezdil jsem s ním na lyže i na vodu. Každý víkend jsem plánoval akce, na které jsme chodili sami, protože manželka neměla o nic zájem. Jela s námi, jedině když se mohla válet u moře.Čím víc se náš vzájemný vztah zhoršoval, tím víc se snažila narušit synovo pouto ke mně. Jako by se mnou úmyslně soupeřila o jeho lásku. Všechny mé nápady a názory před ním schválně shazovala, navíc mě malicherně kritizovala téměř za všechno, co jsem dělal. Také každý úspěch, kterého jsem dosáhl v práci, ihned devalvovala. A když jsem postavil chatu, nic nepochválila, naopak, jen kritizovala. Pak si tam ale vozila kamarádky, kterým se chatou chlubila, jako by ji postavila vlastníma rukama.Já jsem raději mlčel. Ne proto, že bych s ní souhlasil, ale chtěl jsem se vyhnout hádce před synem. Vím, jak špatně snáší tu její hysterii. Teď se bojím, že bude žít převážně s ní a bez každodenního kontaktu se mnou. Pak mu může vnutit svůj negativní pohled na mě a já ho ztratím. Kvůli tomu se snažím, aby rozvod proběhl co nejklidněji. Souhlasil jsem se svěřením syna do její péče, protože hrozila, že se bude soudit donekonečna, až dosáhne svého.Podepsal jsem také pro mě velmi nevýhodnou dohodu o majetku, jen aby neměla důvod o mně před synem hovořit špatně a pohrdavě. Nevím však, co mám dělat, když budou všechna má vstřícná opatření zbytečná. Jaký vliv má v takových případech matka a jak se mohu bránit? |
Vztah syna k otci není postavený jenom na tom, co si mezi sebou vytvoří oni dva. Mají na něj vliv i další lidé. Nejvíce ti, ke kterým má syn citové vztahy a věří jim. Nejdůležitější figurou se proto stává matka, podstatní jsou ale i prarodiče, sourozenci, příbuzní, přátelé i učitelé.
Obraz otce se utváří v celkovém společenském kontextu. Tedy jestli je společensky a profesně úspěšný nebo neúspěšný. Vliv zmíněného okolí stoupá, pokud není doma tak často, jak by měl být. Pak začne hrát významnou roli představa, kterou si jeden o druhém udělají. Stěžejní úlohu v tom má matka. Neustále dětem prezentuje postavu otce.
Když jeden z rodičů štve dítě proti tomu druhému
Je při tom zásadní, jestli si ho váží, nebo jestli jím pohrdá. A jak komentuje jeho činy i osobnost. V očích dětí dokáže vyrobit z dlouho nepřítomného otce hrdinu, kterého milují, ale stejně tak z něj dovede udělat nepřítele. Toho může udělat i z otce, který je doma sice přítomný, ovšem jen pasivně.
V útlém věku je matka pro dítě důležitější postavou než otec. Jak roste, význam otce narůstá. Zvláště pro syna a zejména v dospívání. Otec by měl být v rodině ten, kdo vytváří normy a určuje směr, kdo dodržuje zásady a ukazuje, co je správně a co ne. Pro chlapce buduje předobraz chování muže.
A také ho učí společenským pravidlům, která k této roli patří. To nutně přináší i řadu konfliktů mezi otcem a dospívajícím synem, který bojuje s autoritou o svou pravdu.
Pro sebevědomí syna a stabilitu jeho osobnosti je důležité, aby si svého otce vážil, viděl jeho dobré vlastnosti a mohl ho přijmout jako vzor mužného chování
V této době je role matky rozhodující. Buď otce podpoří, nebo si s ním začne přes syna vyřizovat účty. Uzavře s dítětem tichou koalici a otcovo snažení devalvuje. Jde jí totiž o mocenské postavení a používá dítě jako zbraň. Neuvědomuje si, že mu tím škodí. Syn pak v budoucnu nebude respektovat ani její mateřskou autoritu.
Největší omyly rozvádějících se rodičů
Pro stabilitu jeho osobnosti a sebevědomí je důležité, aby si mohl svého otce vážit. Aby viděl jeho dobré vlastnosti a mohl ho bez problémů přijmout jako vzor mužného chování. Pokud mu to táta neumožní, začne mladý muž tápat, je neurotizovaný a hledá jiné vzory. To bývá častá příčina, proč tito chlapci nacházejí vzory nevhodné a ocitají se na scestí.
Nejsmutnější je, když si kvality otce uvědomí až v okamžiku, kdy po řadě osobních selhání a karambolů pochopí, co se je snažil naučit a jakou měl pro ně cenu. Často však už bývá pozdě na to, aby si k sobě našli cestu.
Typy otců, kteří syny obvykle zklamou
Negativnímu vlivu matky můžete čelit jen tím, že se budete snažit o co nejčastější kontakt se synem. Proti negativním interpretacím své osoby postavíte synovu pozitivní zkušenost s vámi. Pochopí, co jsou pomluvy a co realita.
Sám matku nikdy nepomlouvejte a neshazujte. Jinak se od vás dítě odtáhne. Konflikt loajality je pro ně nesnesitelný. A na matce bude syn o to víc závislý. Navíc se může stát ochráncem slabé maminky, pokud to na něj dobře sehraje.
Věřte úsudku svého syna, který uvidí rozdíl mezi tvrzením a skutečností. Na vás je, abyste si s ním zajistil co nejčastější kontakt. Buď co nejrozšířenější styk, nebo střídavou péči.
