Článek
| Dobrý den, dcera je od mala velmi stydlivá. Jako miminko neměla od začátku ráda, že ji chtěl pochovat někdo jiný než nejbližší a kolem tří let se dokonce začala schovávat za mě anebo si alespoň schovává obličej. Odmítá odpovědět i na pozdrav sousedů, ale i strýce, kterého nevídá tak často.V dětském kolektivu je to sice lepší, ale také jen když děti trochu zná. Nicméně tam ty bariéry a ostych spíš překoná. Mám na její chování reagovat, nebo čekat, až to přejde?U babiček a doma stydlivá není, tam se chová jako každá jiná zvídavá a upovídaná holčička. |
Je moc důležité, že se v bezpečném prostředí chová vaše dcera zvídavě, upovídaně, přirozeně. Dítě kolem 3. roku si ještě stále naplňuje svou potřebu bezpečí, vytváří si ho na základě svých prožitků a zkušeností zjišťuje, kdo a co je pro ně bezpečné.
My dospěláci se neumíme na svět podívat tříletýma bázlivýma očima. Dcera prožívá mnoho situací poprvé a sociálním kontaktům se učí ze zkušeností. Možná je více citlivá a potřebuje nejprve vypozorovat, že vše kolem je v pořádku, teprve potom se vás pustí.
V mnoha knihách a pohádkách jsou obrázky toho, jak je dítě schované za máminou sukní, nebo kdyby mohlo, vlezlo by pod ni. Je to přirozená obrana, schovat se, kde je bezpečno a nebýt vidět. Postupně s rostoucí sebehodnotou dítěte tato potřeba vymizí.
K vašemu dotazu mě napadá spousta otázek, které bych vám položila. Možná vás někam navedou.
- Jaké obavy u vás její chování vyvolává?
- Jaká očekávání v sociálních kontaktech na ni máte?
- Jak vidíte sebe, dáváte se hned do řeči s cizími lidmi, jste odvážná a komunikativní?
- Jak se zachováte, když zpozorujete u své dcerky stydlivost?
Jak se v životě zdravě prosadit
I cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly
Někdy hodně nevědomky a s dobrým úmyslem dítě podpořit rodič nevhodně s dítětem komunikuje.
- „Nestyď se, neboj, děti ti neublíží.”
- „Víte, Anička je stydlivá, ona vám neodpoví.”
- „Nestyď se, řekni tu básničku, vždyť ji tak hezky umíš.”
- „No tak, nestyď se, pozdrav, co si bude o tobě paní myslet.”
Co se za těchto situací v hlavičce malého dítěte děje? Získává pocit, že něco nezvládá, nedokáže, že není dost dobré a rodiče mu nevěří.
Rodič místo povzbuzení dítěte v podstatě způsobuje pravý opak. Hodnotí ho a vytváří v něm pocit nedostatečnosti.
To, aby si hrála holčička s dětmi nebo reagovala pozdravem na cizí lidi, je vaše potřeba. Lze to tedy povědět jinak a lépe:
- „Mně by se líbilo, kdyby sis šla s dětmi hrát. Co s tím uděláme? Jak ti můžu pomoct?”
Zdravení je naučený kulturně společenský zvyk. Malé dítě mu nerozumí, ale opakuje, co říká rodič. Věřte, že postupně začne zdravit i vaše dcera, časem ji začne bavit vnímat reakce lidí. Tlak na zdravení většinou zařídí vzdor dítěte.
Toxické fráze, které dětem raději nikdy neříkejte
Stydlivá, nebo zdrženlivá?
Každé dítě je jiné a každé má jinou schopnost od malička komunikovat s okolím. Některé potřebuje hodně času, aby se od máminy nohy odvázalo, jiné to zkouší hodně brzy.
Stydlivost je vlastně jakási zdrženlivost, která je v životě hodně potřebná. Je dobře, když si i vaše dcera bude moci rozmyslet, s kým si bude hrát nebo povídat.
- Jak vám zní, když si místo stydlivá holčička řeknete, že je zdrženlivá, rozvážná?
Stud vzniká později, když má dítě pocit, že není přijímáno takové, jaké je. Zažije zvláštní reakce rodiče nebo okolí. Velmi často u prožívání emocí (vztek, pláč, vzdor), které ne vždy rodič zvládá dobře.
Pokud rodič reaguje: „Nebreč, zase se toho tolik nestalo,” nebo „Přestaň se vztekat, to by stačilo,” dítě moc nechápe, co dělá špatně, ale zcela jistě chápe, že to, co prožívá, není to, co by rodič chtěl.
Vděku se děti musí učit, bezohledné sobce z nich vychovají rodiče
Jak podpořit dítě ke zdravému sebevztahu?
1. Dát dítěti prostor, aby se mohlo samo rozhodnout, kdy se od mámy vzdálí.
2. Empaticky reagovat na emoce, přijmout je, že jsou v pořádku. I když se dítě vzteká, že něco nemůže, nebo mu to nejde.
3. Nehodnotit a nenálepkovat. Ani tak oblíbenými slovy jako, ty jsi šikulka, ty jsi tak hodná, skvělý jedlík. Místo slov “Ty jsi…!” začínejte větu popisem:
- „Vidím, že ses uhodila, chceš pofoukat, obejmout, pomoct?”
- „Vidím, že se vztekáš, asi bys moc chtěla tuhle panenku, mě by to taky naštvalo. A jaké bys jí dala jméno?”
Pokud budeme o dítěti mluvit, že je stydlivé, nepořádné, zlobivé, znamená, že o něm tak přemýšlíme. Zaměřujeme se na to a potvrzujeme si, že dítě takové je. Ze škatulek se pak těžko dostává.
Jako máma máte velkou příležitost ovlivnit, jak bude holčička sebe sama prožívat.
Přeji vám mnoho radostných chvil a podpory své holčičce, aby se mohla vzdalovat a objevovat sama podle svých potřeb.
Akademie rodičovství
Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.
Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii. Více na Akademie rodičovství.
Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.
