Článek
„Nedávno jsem si koupil jeden ženský časopis a zhrozil jsem se. Co stránka, to nějaký tip nebo požadavek! Maminky by měly dobře spát, být štíhlé, upravené, mít bohaté vlasy, nosit trendy oblečení, jíst takové a makové jídlo, vařit bio (samozřejmě s příběhem), mít úžasný kočárek, uklizenou a dobře zařízenou domácnost, ideálně ještě studovat a vzdělávat se. Jediné číslo magazínu na ně nakladlo nesplnitelné nároky. To nebyl časopis, ale taková malá pološílenost v přímém přenosu,“ říká Marek Herman.
Proto se rozhodl sestavit přednášku na téma, co je pro výchovu dítěte opravdu důležité. „Chci maminkám ukázat, že ze všeho nejdůležitější jsou přece ony samy. Ne dítě. Ne partner. Ne moje matka. Ale moje schopnost najít sebe samu. Na prvním místě je totiž vždycky máma. Když je máma spokojená, čerpá z ní celá rodina. Dítě například dlouho vnímá sebe a mámu jako jednu bytost: svět rozděluje na „JÁ“ (kam patřím já a moje máma) a NE-JÁ (kam patří všichni ostatní). Proto se potřebuje od mámy oddělit, doslova objevit samo sebe.
Naším největším společným úkolem je proto vytvořit tzv. „Most důvěry“. Když se to podaří, dítě získá základní pocit důvěry v sebe a ve svět. Pak má pocit, že svět je v pořádku. Most důvěry objevujeme zejména prostřednictvím mámy: tím, že nás nasytí doteky, vůněmi, něhou, vlídností. Právě proto je nejdůležitější, aby v prvé řadě každá máma uměla ochránit sama sebe, aby byla odpočatá. Aby měla z čeho dávat,“ vysvětluje Herman.
Přehnané nároky a snaha jim vyhovět
Dnešní doba je ale typická přehnanými nároky a snaze jim vyhovět. „Maminky často zaměňují mateřství za „uvařeno – uklizeno – zařízeno “. To je ale vždycky cesta do pekla. Mámy nesmějí dělat zbytečné věci. Proto je potřeba, aby věděly, co je nejdůležitější: objevit sama sebe, najít „svoje doma“. Teprve potom může máma najít vztah ke svým dětem, opravdu až potom,“ zdůrazňuje Herman.
Že se nám výchova daří, poznáme jednoduše podle toho, že je nám doma dobře a že jsou naše děti samostatné. Podle pedagoga je kouzlem právě samostatnost. Chlapci v patnácti (dívky dokonce už ve dvanácti) by měli být schopni se plnohodnotně postarat o nemocné prarodiče nebo o mladšího sourozence, když to bude potřeba.
„Já ale spíše vidím mámy, které doma svým dětem a partnerovi dělají služky. Perou, vaří, uklízejí a ostatní členové rodiny se chovají jako hoteloví hosté – nechávají si sloužit. To je přece ohavné! Ženy často postupně vnitřně zahořknou a život pro ně ztratí hlubší smysl, vyprázdní se. Podle výzkumů víme, že v ČR roste počet žen v tzv. „vnitřní izolaci“. To znamená, že sice vedle někoho žijí, ale hluboko uvnitř se cítí samy a zrazené,“ dodává pedagog.
