Logopedka Ilona Kejklíčková: Na nápravu vady řeči není nikdy pozdě

Téměř každé třetí dítě předškolního věku trpí poruchou komunikace nebo vadou řeči. Včasnou diagnostikou a komplexní léčbou lze většinu problémů brzy odstranit. Přesto mnozí dospělí si své nedokonalosti výslovnosti jako je např. ráčkování, šišlání apod. s sebou nesou po celý život.

Podle PaedDr. Ilony Kejklíčkové to je však zbytečné, na nápravu většiny problémů s řečí není nikdy pozdě. Naopak dospělí obvykle k léčbě přistupují mnohem zodpovědněji, a proto je s nimi mnohem jednodušší práce než s dětmi.  Mnohdy za vadou řeči stojí krátká podjazyková uzdička, a pokud ji lékaři odstraní, pak se dospělému snáze artikuluje.

Koktavost je jedna z nejtěžších poruch komunikace vůbec. Vzniká v dětství ale i v dospělosti. "Často se může jednat o průběhový stav, který se chvíli lepší, chvíli horší. Velmi záleží i na ročním období.  Na jaře a na podzim se obvykle stav zhorší a v létě a v zimě nastává stagnace. S věkem se většinou stav upravuje," vysvětluje logopedka.

Nejčastěji koktavostí tedy trpí děti, ale pokud problém přetrvává do dospělosti (anebo vznikne v dospělosti),  pak už se nemusí jednat jen o vadu řeči,  ale o neurologickou vadu, či o vznikající nádor na mozku, jež může utlačovat řečové centrum.

"Průběhový stav se nejčastěji zhoršuje v období dospívání - v období hledání partnerů a kariérního růstu. Jedná se tedy o skutečně velký problém, který již vyžaduje komplexní péči, tzn. kromě péče klinického logopeda, též péči psychologa či psychiatra, již mohou pomoci zvládnout sociální fobii (navazování kontaktu, prosazování apod.) Protože čím více koktajícím lidem na něčem záleží, tím se u nich řeč zhoršuje. A proto je nutné zapracovat i na psychické stránce klientů," dodává Ilona Kejklíčková.

Odborníci musí k dětem i k dospělým přistupovat zcela rozdílně. "Zatímco k dětem přistupujeme podnětně (chytneme dítě za ruku, snažíme se ho podpořit, usmívat se na něj, pomáhat mu), u dospělého volíme především přímost a otevřený přístup (tzn. jsem si vědom tvé vady, klidně mluv, já tě budu podporovat.) U dospělého je nutné nebát se pojmenovat problém," upozorňuje logopedka.

Standardní léčba uznávaná v České republice probíhá tak, že dítě či dospělý je 6 týdnů v nemocničním prostředí, kdy cílem pobytu je změna stavu řeči. Bohužel během celého pobytu s dětmi by neměl být nikdo z rodiny a neměly by na ně působit ani vnější vlivy jako například televize. Vzhledem k léčbě by měla vymizet špatná řeč a člověk by se měl naučit novou řeč.

"Děti se samozřejmě zlepšily, ale po návratu z nemocnice se opět problém vrátil. Bohužel zároveň s tím zůstal u dětí šrám na duši - jelikož ten pobyt pro ně alespoň zpočátku byl psychicky velmi náročný," upozorňuje klinická logopedka Ilona Kejklíčková a dodává:

"Lidé s koktavostí jsou velmi citliví lidé, mají svá specifika, a proto jsme přistoupili u nás na klinice k originálnímu způsobu léčby. Nová komplexní léčba spočívá v tom, že jsme schopni jedince za jeden týden kompletně vyšetřit (paprskovitě foniatrické, neurologické, rehabilitační, pokud je zapotřebí i psychologické a psychiatrické vyšetření) a veškeré výsledky vyšetření následně podrobně vyhodnotit.

Každý čtvrtek máme na klinice primářskou poradu, kde výsledky jednotlivců s ostatními logopedy probíráme a na základě toho vyjde komplexní zpráva a z ní samozřejmě i následná terapie. Navíc od prvního dne jde ruku v ruce diagnostika s terapií. Pobyt na klinice tedy trvá jeden týden.

Za tři měsíce následuje reedukační pobyt, kdy se klient již nevyšetřuje, ale jen se s ním cvičí. Základní techniky jsou shodné.

S každým jedincem pracujeme individuálně, např. s ním chodíme nakupovat do obchodu, tak aby si vše vyzkoušel v praxi, a zároveň využíváme nejrůznější počítačové programy, biofeedback či práci s tělem - tak aby se člověk naučil porozumět sám sobě a dokázal různé ty řečové spasmy zvládnout."

Naděje na léčbu vždy existuje - dříve vadu řeči řešil pouze logoped, dnes lze aplikovat i léčbu léčebně rehabilitační - někdy pomůže i psycholog, který dokáže rozklíčovat pravou příčinu.

Kromě dětí nejčastěji logopeda vyhledávají lidé kolem 30 let, jež trápí problémy s vyjadřováním. Obvykle se jedná o pozůstatek vady z dětského věku. Mezi další klienty se řadí i mladí lidé po úrazech na motorce či lyžích, jež často trápí právě následné vady řeči.

Péči klinického logopeda také vyhledávají lidé po mozkové mrtvici, jež se učí opět komunikovat. I u těchto klientů využíváme nejmodernější techniky jako iPady či komunikační tabulky apod.

Většina lidí po těžké cévní mozkové příhodě se musí znovu učit mluvit. Bohužel je i v dnešní době některé neurology těžké přesvědčit, aby o péči klinických logopedů nemocné informovali. Přičemž na každém okresu by měl být klinický logoped, který se zabývá i oblastí neurologickou a dokáže tedy lidem po mozkové mrtvici pomoci.

Seznam klinických logopedů lze nalézt na stránkách Asociace klinických logopedů. Pomoci může i nezisková organizace Občanské sdružení Logo, jež pomáhá lidem s poruchou komunikace i hybnosti na maloměstech.

Na první slůvka ratolestí se těší netrpělivě celá rodina. Některé děti žvatlají, sotva se rozkoukají po světě, některé si naopak dávají na čas. Každé dítě je jiné, ale jestliže po třetím roce věku nemluví vůbec nebo občas pronese ojedinělé slovíčko, může jít o opožděný vývoj řeči. Pak je čas navštívit logopeda, s jehož pomocí se dá taková porucha odstranit. Pokud dítě špatně mluví i ve 4 letech, pak by rodiče návštěvu logopeda už neměli oddalovat.

"I když je dítě velmi šikovné, tak pokud má těžkou vadu řeči, tak může být na odstraňování problému až v pěti letech skutečně pozdě," dodává PaedDr. Ilona Kejklíčková. Ph.D.