Článek
Ve spotřební době, ve které žijeme a kde na nás každý den čeká spousta lákadel, není jednoduché pro nás, natož pro dítě, rozlišit mezi přáním a potřebou. Proto je dobré se doma s dětmi bavit o penězích otevřeně a neustále vysvětlovat, že výdaje nezbytné je třeba vždy zaplatit jako první, v případě omezených zdrojů je nutné stanovovat priority a na některé věci je si zapotřebí peníze postupně odkládat neboli našetřit.
Vysvětlit těm nejmenším v obchodě, že nemůžou mít vše, co právě vidí, není vůbec jednoduché. Často se tak z klidného vysvětlování postupně stane jedno velké Ne. „Ne, teď ne, to nepotřebuješ… nech to být, vyndej to z košíku…“
Zkuste tedy místo neustálého zakazování a negace přenést zodpovědnost na dítě. Pořiďte mu kasičku a vysvětlete, že rodičům musí pomoct, že zrovna teď na „tu“ vysněnou hračku (či dobrůtku) nemají, ale že když pomůže šetřit z kapesného, bude si ji moct koupit brzy samo. Buďte důslední, jen díky tomu dítě pochopí, že všechny hračky si koupit nemůže. Zároveň začne chápat hodnotu peněz a bude nuceno si samo určit, jakému nákupu dá přednost.
„Na starší děti už můžete zkusit promyšlenější způsob, jak se naučit zodpovědně utrácet, plánovat a šetřit. Domluvte se na jednom měsíci, kdy budete sledovat, co jste si koupili jen tak pro radost nebo že vás dítě přemluvilo. Připravte si s dítětem seznam (v mobilu nebo na papíře) a tam tyto spontánní nákupy pište. Po měsíci seznam společně projděte a zeptejte se sami sebe, zda věc skutečně potřebujete a ještě se vám hodí, nebo jestli to byl jen chvilkový rozmar. Můžete i zhodnotit, kolik byste ušetřili tím, kdybyste věc nekoupili,” doporučují odborníci z Abecedy peněz České spořitelny.
Šetřit děti nemusí jenom do kasičky
Peníze děti dostávají většinou v hotovosti, asi 43% dětí ve věku 8-15 let má své dětské účty. U těch nejmenších dětí ale zůstává šetření především do kasičky. Školáci ale často začnou toužit i po vlastní kartě, zvlášť když vidí, jak rodiče vše platí právě kartou. Málokteré dítě si je ale vědomo, že platební karta bývá spjata i s vlastním dětským účtem. Někteří rodiče navíc dětské účty považují za zbytečnost. Podle odborníků tomu tak ale není. Kombinace kapesného a vlastního účtu je skvělý způsob, jak je naučit hospodaření s penězi a základům finanční gramotnosti.
Vedení dětských účtů navíc bývá zdarma, děti z něj nemohou utratit více, než na něm mají, rodiče na nich navíc mohou nastavit nejrůznější limity pro všechny platební operace a zároveň mohou být informováni o všech pohybech na účtě.
Platební karta není bezedná
Rozumnějším dětem je dobré začít i pomalu odkrývat rodinné hospodaření, včetně světa bezhotovostních peněz. Každé dítě by mělo vědět, že peníze z výplaty chodí na účet a z účtu bezhotovostně odcházejí pravidelné platby. Kromě toho je možné si k účtu pořídit i platební kartu a tou platit namísto hotových peněz. Platební karta ovšem není bezedná, placení s ní a vybírání z bankomatu funguje pouze za předpokladu, že na účtu je dost peněz. Vysvětlení se zdá banální, ale je s podivem, kolik mladých si tento jednoduchý koloběh neuvědomuje.
Větším dětem je pak dobré vysvětlit i rozdíl mezi kreditní kartou a debetní. Většina platebních karet u nás je debetních. Je spojená s běžným bankovním účtem, a pokud k ní není zřízený další produkt, jako je například kontokorent (že je možné jít do minusu), používáte s ní pouze vlastní peníze. Z toho vyplývá, že ve většině případů s ní nelze čerpat víc peněz, než kolik se na bankovním účtu nachází.
Oproti tomu kreditní kartu lze získat i od banky, u které nemáte svůj běžný bankovní účet, nebo dokonce od nebankovních institucí. Kreditní kartu nedostane každý, jen takový, kterého si dotyčná instituce prověří, zda je schopen splácet čerpané peníze, jedná se totiž v podstatě o formu půjčky.
