Čím rodiče nejčastěji omezují školní výkony svých dětí

Výzkum publikovaný Americkou psychologickou asociací ukázal pozitivní i negativní výsledky vysokých rodičovských očekávání ohledně školního výkonu dětí.

Kou Murayama, hlavní autor studie, uvedl, že ačkoli rodičovská aspirace a snaha o lepší výkony mohou zlepšit výsledky dětí, nadměrný tlak může být naopak doslova jedovatý.

Pokud totiž rodiče kladou nepřiměřená očekávání na děti již ve velmi mladém věku, vytváří to v mysli dítěte vzorce selhání a zklamání, což může následně vést k negativnímu sebeobrazu. Každým nesplněným krokem se dítě bude víc a víc cítit jako špatný žák, což se může následně jen zhoršovat.

Jak poznat, že možná i vy nevědomky sabotujete školní úspěchy svého potomka?

Každý rok se někde ve světě objeví zpráva o nadměrně nadaném žákovi či studentovi, který již v deseti letech absolvoval střední školu, nebo třeba sedmnáctiletém jedinci, o kterého se perou všechny vysoké školy v zemi. I když jsou tyto věci reálné, je opravdu potřeba očekávat podobné výsledky od všech dětí?

„Místo cílů v nedosažitelných výšinách zkuste spolupracovat se školou a stanovte svému potomkovi reálné cíle dle jeho znalostí a věku. Motivovaný student, kterého budou rodiče podporovat, a ne ho nikam násilím tlačit, bude sám maximalizovat úsilí, aby dosáhl toho nejlepšího možného,“ vysvětluje na svém blogu Mark G. Papadas, mluvčí, vizionář a kouč specializující se na základní vzdělání dětí.

„Ze své zkušenosti s dětmi a dospělými zjišťuji, že lidé mají tendenci naplňovat něčí očekávání, když dostanou příležitost. Když ale děti ani neinformujete, co od nich očekáváte, jak mají přijít na to, jak uspět? To vyžaduje komunikaci,“` tvrdí Papadas.

Zkuste si proto se svými potomky promluvit nejen o tom, co od nich očekáváte nyní, ale i do budoucna, a oni na tom jistě budou tvrdě pracovat.

Mnoho rodičů promítá své vlastní touhy do svých dětí. Obvykle se to projevuje jednou ze dvou forem – buď chtějí, aby děti byly přesně jako oni, nebo naopak, aby dokázaly to, čeho rodiče nikdy nedosáhli.

„I když možná cítíte vlastní uspokojení v tom, co sami chcete, vaši potomci možná chtějí něco naprosto jiného. Nebo se jim daří něco jiného, co vám nikdy nešlo. Pokud chcete být vzorem a milujete to, co sami děláte, vaše děti budou přirozeně zvědavé a možná to budou chtít taky zkusit. A když ne, tak je nechte dělat to, co ony samy chtějí,“ radí kouč.

Známky částečně vypovídají o znalostech dítěte, ale ne vše o něm. Ano, v dokonalém světě by všechny děti měly samé jedničky nebo jiné nejvyšší možné hodnocení. Ale takový svět neexistuje. Co když má váš potomek učitele, který jedničky prostě z principu nedává? Třeba jen proto, aby dětem ukázal, jaký je „skutečný život“? Nebo dítěti jednoduše nějaký předmět jen nejde?

Jako rodiče bychom proto neměli vše odvíjet pouze od známek. Ano jsou důležité, ale i k nim je třeba „dodat“ i určitý stupeň flexibility a zohlednit ostatní faktory a úspěchy dítěte.