Tradice svátku Tří králů

Svátek Tří králů je spjat s legendou, jež se vyvíjela více jak dva tisíce let. Její obsah se postupem let měnil, základ ale vycházel z biblického příběhu z doby, kdy se narodil Ježíš Kristus. V té době vládl v Jeruzalémě král Herodes.

Tenkrát přišli do Jeruzaléma tři mudrci z Východu (později byli považováni za krále) a ptali se po nově narozeném židovském králi, jemuž chtěli vzdát hold. Herodes je na základě rad svých rádců poslal do Betléma. Tam se mudrcům zjevila betlémská hvězda, která je dovedla přímo do stáje k Ježíškovi. Obdarovali zde svého pána zlatem, kadidlem a myrhou. Tu noc jim zjevil sen a poradil jim, ať se raději při své zpáteční cestě vyhnou městu Jeruzalému, což také učinili. Podobný sen se zjevil i Josefovi (Ježíšův otec), který mu radil, ať odvede svou rodinu do Egypta, což také učinil.

Herodese rozzlobilo, že se mudrci do Jeruzaléma nevrátili a ze strachu o moc nechal v Betlémě a okolí zabít všechny chlapce do dvou let. Až když Herodes zemřel, mohl se Josef s rodinou vrátit do izraelské země.

Až v 5. století našeho letopočtu byli tito tři mudrci - králové pojmenováni jako Kašpar, Melichar a Baltazar (černé pleti). Dodnes je připomínají malé děti - koledníci. Zatímco dříve se za ně převlékaly chudé děti, které tak měly poslední možnost vykoledovat zásoby jídla na zimu, od roku 2000 tak činí děti, které vybírají peníze na Tříkrálovou sbírku, jež pomáhá potřebným lidem.

Ve střední Evropě je zažité žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B, u nás v Čechách obvykle K+M+B. Nejsou to ale patrně počáteční písmena jmen "Tří králů": Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského "Christus mansionem benedicat - Kristus žehnej tomuto příbytku".

Tři křížky za písmeny (K+M+B+) přitom nejsou znaménky plus, ale symbolizují Nejsvětější Trojici - tzn. Otce, Syna a Ducha Svatého.

V některých obcích se dodnes dochovaly Tříkrálové průvody, které vždy procházejí obcemi a končí u jesliček, kde se hraje pro návštěvníky dobové představení.

Mezi další zvyky patří věštění délky života. Každý člen rodiny zapálí stejně vysokou svíci a komu dohoří nejdříve, toho si nejdříve odnese smrt v podobě Morany. Pokud dým stoupal vzhůru a plamen byl jasný, čekalo dotyčného nebe. Když svíce prskala, dým šel k zemi a plamen byl nerovnoměrný, čekalo jedince peklo.

Pevné zdraví šlo také na Tři krále zajistit tak, že jedinec našel odvahu a ponořil se do nějaké řeky či potoka. Nebo ten den vypil nalačno posvěcenou vodu z kostela.

Dříve se také na Tři krále pekl mazanec, do kterého hospodyně zapekla peníz. Ten, kdo peníz našel, byl zvolen králem, který mohl kropit dům a zahradu svěcenou vodou a psát písmena s křížky nade dveře.

Konec Vánoc se vždy nesl v duchu setkávání s ostatními lidmi ze vsi, a to při příležitosti bohoslužeb v kostelech. Při nich se světilo kadidlo, myrha, voda, zlaté předměty a křída. S jejich pomocí se pak žehnalo lidským příbytkům.

Po svátku Tří králů nastává pro křesťany období klidu, které trvá do Masopustu, po němž až do Velikonoc nastává 40denní půst.

Je-li na Tři krále větrno, bude úrodno.

Bude-li na Tři krále mnoho hvězd, urodí se mnoho brambor.

Třpytí-li se hvězdy tu noc před Třemi králi, rodí se hojně bílí beránci.