Irena Kučerová: Svatí i létající hroch, mozaiky jsou všude kolem nás

„Já jsem vzděláním chemička. Diplomovou práci jsem psala o likvidaci plísní na pergamenech, tu doktorskou zase o zpevňování dřeva,” usmívá se Irena Kučerová, která se výzkumu materiálů věnuje i na svém pracovišti na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Jedním z jejích hlavních témat jsou zde mozaiky.

Když Irena Kučerová popisuje začátky databáze, musí se ve vyprávění vrátit do roku 2009. „Tehdy jsem se zapojila do prací na údržbě mozaiky Posledního soudu v areálu Pražského hradu,” popisuje. Jedná se zřejmě o naši nejslavnější mozaiku z let 1370 až 1371.

Nachází se na Zlaté bráně Chrámu svatého Víta, brána dostala název právě podle dominantní barvy této mozaiky, tedy zlaté. Uprostřed výjevu se nachází Ježíš Kristus, na levé straně je znázorněno zmrtvýchvstání, na pravé hříšníci přicházejí do pekla.

„Mozaika je z málo odolného skla a v minulosti byla vlivem vlhkosti a povětrnostních podmínek ve velmi špatném stavu. Ani nebylo poznat, co se na výjevu nachází,” popisuje odbornice. Několikrát se restaurovala, naposledy mezi lety 1998 a 2000.

„Já jsem se pak s kolegyní restaurátorkou pokusila popsat, jak by se mohla mozaika znovu obnovovat v budoucnu, pokud by to bylo potřeba. Vyrobili jsme materiál, jímž by se mohl nahradit naposledy použitý podkladový lak. Ten se totiž kupoval z Japonska a nyní se už nevyrábí,” popisuje.

„Poté mě napadlo - staráme se sice o výjev Posledního soudu, ale nemáme přehled, jak jsou na tom ostatní mozaiky v republice,” pokračuje Kučerová.

Postupně dala s kolegy dohromady databázi těch skleněných, ta je volně přístupná všem zájemcům na stránkách mozaika.vscht.cz, následovaly mozaiky kamenné a keramické, ty jsou zase na webu ceskemozaiky.cz.

Dohromady se jedná o stovky uměleckých děl ve veřejném prostoru. „U některých už jsem bohužel musela měnit jejich stav, z existujících se totiž staly zaniklé,” říká Irena Kučerová.

„Nejstarší mozaikou u nás je zmíněný výjev Posledního soudu. To hlavní mozaikové období ovšem začalo až na konci devatenáctého století,” dozvídáme se.

„Nejdříve se k nám tato umělecká díla dovážela z Innsbrucku či Berlína, v roce 1903 pak vznikla první česká mozaikářská dílna Viktora Foerstera,” vypráví odbornice.

Koho zajímají mozaiky z tohoto období, může v databázi vyplnit položky „od” a „do”. Snadno poté zjistí, že třeba v roce 1904 vznikla keramická mozaika pro radniční věž v Napajedlech, o čtyři roky později zase budovu Východočeského divadla v Pardubicích zkrášlilo keramické dílo nazvané „Můj drahý národ český neskoná”.

Dozví se nejen přesnou adresu, ale také autora a případné poškození památky. Samozřejmě si může vyhledat umělecká díla podle konkrétního autora nebo umístění.

Celá řada mozaik vznikla v období socialismu. Platil totiž „čtyřprocentní” zákon, který určoval, že čtyři procenta z rozpočtu na danou stavbu musejí jít na její výzdobu, například sochu či mozaiku.

„Samozřejmě vznikala také politicky zabarvená díla. Například v pražském metru ve stanici Staroměstská je dodnes mozaika Vítězný únor od Martina Sladkého z roku 1978. Od devadesátých let je ovšem zakrytá prodejnami,” dozvídáme se. V Semilech zase mozaika srpu, kladiva a rudé hvězdy zmizela před čtyřmi lety pod vrstvou zateplení se znakem města.

„Zdaleka ne všechny mozaiky ovšem měly politické téma,” pokračuje chemička. I takové bohužel někdy zmizí pod vrstvou zateplení nebo jsou odstraněny, když se budova přestavuje, či dokonce bourá.

„V lepším případě skončí mozaika v muzeu, třeba když se boural hotel Praha a bylo zachráněno dílo Elišky Rožátové, významné výtvarnice. Známe bohužel i horší scénář, například nedávno se přestavovala budova v Revoluční ulici v Ústí nad Labem. Tamní mozaika od stejné autorky skončila nejspíš na skládce,” dodává Kučerová.

Vedle toho, že Irena Kučerová mozaiky popisuje, věnuje se také jejich výzkumu. „Spolupracuji s restaurátory z Univerzity Pardubice. Já jim radím, jaké materiály mají na restaurování použít,” vysvětluje.

Díky tomu byla obnovena nádherná mozaika kostela Panny Marie Růžencové v Českých Budějovicích nebo mozaikové dílo na hrobu architekta Jana Tumpacha na pražském Vinohradském hřbitově - to vzniklo podle návrhu slavného malíře Jana Zrzavého.

„Řada z nás trpí provozní slepotou. Často chodíme kolem krásných mozaik a ani si jich nevšimneme,” dodává Kučerová. Leckdy je to tím, že umělecké dílo je schované pod vrstvou nečistot či graffiti.

„Naproti vchodu do stanice metra Lužiny byla mozaika s názvem Duha zarostlá plevelem a posprejovaná nápisy. Nikdo si jí nevšímal, ale když jsme odstranili graffiti přípravkem, který jsme si vyvinuli, a následně byla mozaika restaurována, změnilo se to. Dnes doslova září a lidi dokáže zaujmout,” popisuje Irena Kučerová.

Zmapovány má zatím hlavně mozaiky v exteriéru, od svatého Františka z Assisi na brněnském kostele Nalezení svatého Kříže po létajícího hrocha na fasádě kulturního domu v Bechyni.

„Ráda bych s kolegy zmapovala také interiéry. Letos by pak měla vyjít kniha, která se bude věnovat skleněným mozaikám po celé republice,” dodává chemička. Koho tak téma mozaik zaujalo, ale nemá přístup k internetu, aby si databázi prohlédl, bude si moci zalistovat v knize.