Článek
Když Tálibán 28. září oznámil, že dobyl třistatisícové město Kunduz, slíbil chránit civilisty a jejich majetek. Hnutí se tehdy vydávalo za osvoboditele.
Obyvatelé Kunduzu ale uvedli, že povstalci okamžitě zahájili ve městě razie, začali drancovat obchody a zabíjeli ty, kdo jim stáli v cestě. Šáh Bibiová uprchla do Kábulu se svými šesti dětmi poté, co ozbrojenci vtrhli do domu souseda a postříleli v něm pět chlapců. "Všude ležela těla," popsala.
Obhájci ženských práv a žurnalisté vypověděli, že po nich Tálibán usilovně pátral, a mnozí z nich se připojili k hromadnému exodu z města. OSN uvedla, že z Kunduzu utekla na přelomu září a října polovina obyvatel. Zatím není jasné, kolik se jich vrátilo zpátky.
Bála se víc znásilnění
Fauzía, která v Kunduzu vedla místní organizaci na podporu zdraví, vzdělání a práv žen, sdělila, že se ukrývala ve sklepě, dokud k domu její rodiny nepřijeli členové Tálibánu na motorce a nezačali se po ní vyptávat. "Neměla jsem takový strach z toho, že mne zabijí, jako ze znásilnění," prohlásila.
Když začali ozbrojenci klepat u nich na dveře - a manžel ji zahrnul výčitkami, že již dřív neuprchla - přelezla zadní plot a dala se na útěk. Nakonec se jí podařilo dostat se až do Kábulu.
Afghánští vojáci oslavují opětovné získání kontroly nad Kunduzem.
Za vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001 měly ženy zakázáno pracovat a vzdělávat se a směly opouštět domov pouze v doprovodu mužských příbuzných, oblečené v burce zahalující celé tělo. Tálibán v souladu s přísným islámským právem šaría nechával kamenovat cizoložníky, usekával ruce zlodějům a vykonával další kruté tresty.
Normální lidé zmizeli
Džíta Bašárdóstová pracovala pět let v Kunduzu pro ženské centrum, finančně podporované ze zahraničí. Setkávala se s muslimskými učenci a dalšími náboženskými vůdci a jednala s nimi o rovnoprávnosti žen a o míru. Poté, co Tálibán přepadl Kunduz, "z města zmizeli normální lidé". "Byli zde jen příslušníci Tálibánu na motorkách se zakrytými obličeji," popsala.
Někteří místní obyvatelé podle Bašárdóstové pomáhali Tálibánu vyhledávat domovy aktivistů, soudců a novinářů. Bašárdóstová, která byla v sousedství díky své práci dobře známá, věděla, že nakonec Tálibán dorazí i k jejím dveřím. Oblékla si tedy burku a uprchla do metropole.
Tálibán se rovněž v Kunduzu zaměřil na zaměstnance médií, plenil jejich kanceláře a kradl a ničil jejich vybavení, vylíčili reportéři, kteří z města utekli.
Soukromá organizace Výbor pro bezpečnost afghánských novinářů informovala, že poskytla nouzové ubytování a finanční prostředky nejméně 65 žurnalistům, kteří opustili Kunduz. Reportéři se báli, že "budou zajati, zmláceni a usmrceni" Tálibánem, dodala organizace. "Svoboda vyjadřování není v souladu s jejich ideologií," konstatoval ředitel výboru Nadžíb Šarífí.
Otec stačil poslat dcery pryč
Parísa Aimaková, známá reportérka pracující pro místní soukromou televizi, uvedla, že stejně jako jiné kvalifikované pracovnice v Afghánistánu byla na výhrůžky smrtí zvyklá. "Avšak když přišel Tálibán, situace začala být kritická," popsala. Otec ji i její dvě sestry poslal do Kábulu. O pár dní později byl zastřelen cestou na ranní modlitby.
Afghánští novináři si opakovaně stěžují, že jim povstalci z řad Tálibánu vyhrožují, jelikož média nezveřejňují veškerá tvrzení hnutí o vítězstvích rebelů v bitvách. Podobné zprávy často nelze nezávisle ověřit a Tálibán je známý tím, že své úspěchy zveličuje.
Související témata:
PÁTEK: Afgánští muži přicházejí na modlitbu v Kábulu.
Bojovníci Tálibánu
"Bál jsem se o život," zdůvodnil svůj útěk z Kunduzu Bašír Chán Safí, reportér pracující pro místní rozhlasovou stanici. "Novináři čelí nepřetržitě hrozbám extremistů, kteří si myslí, že jsme proti Tálibánu, ačkoli my se pouze snažíme o vyvážené zpravodajství. A někteří z nás po odchodu z města obdrželi výhrůžné telefonáty," dodal.
