Článek
Je to vůbec první zpráva, která zmiňuje konkrétní zločiny proti lidskosti spáchané severokorejským režimem. Jsou v ní výpovědi mučených lidí i svědectví o zabíjení odpůrců vlády, uvedla v pondělí s předstihem stanice BBC.
Potvrdily se spekulace, že komise doporučí postavit severokorejský režim před Mezinárodní trestní soud (ICC).
Čína už ale uvedla, že jakýkoli takový pokus bude blokovat. [celá zpráva]
Muž se v Pchjongjangu klaní před sochami vůdců Kim Čong-ila (vpravo) a jeho otce Kim Ir-sena, zakladatele KLDR.
Komise například vyslechla i matku, která byla donucena utopit vlastní dítě. Zpráva zmiňuje i děti vězněné od narození nebo rodiny, které byly mučeny kvůli sledování zahraničních televizních seriálů. [celá zpráva]
Zpráva OSN uvádí jedenáct oblastí, kde jsou porušována lidská práva. Mimo jiné se týká i svobody náboženského vyznání, vražd nebo unášení lidí z Japonska a Jižní Koreje. Zmiňuje také hladomor, který si vyžádal v devadesátých letech milión mrtvých. Celkový počet ale mohl být vyšší, protože zřejmě nebyly zveřejněny údaje o obětech z odlehlých venkovských oblastí.
Výpovědi Severokorejců
Před vydáním několikasetstránkové zprávy zveřejnila některé výpovědi uprchlíků ze Severní Koreje organizace Amnesty International. Chce tak připomenout svou práci, kterou poukazuje na zločiny režimu dynastie Kimů.
Bývalý armádní kapitán Joo Il popisuje i popravy, které mají vyvolat strach: „První veřejná poprava, které jsem byl přítomen, byla poprava spolužáka mého švagra. První kulka zasáhla jeho hlavu. Mozek a krev se rozstříkly. Lidé křičeli hrůzou, když to viděli. Dav řval. Bylo to tak hrozné, že jste instinktivně zavřel oči, nebo odvrátil hlavu. Když všechny výstřely utichly, podívali jste se, tělo bylo sesunuté na zemi. Potom, co jste viděli, jste nemohli spát.“
Kapitán uvedl, že potraviny chyběly i v armádě: „Nedostatek potravin je největší problém v severokorejské armádě. Civilisté i armáda strádají kvůli nedostatku potravin. Hlad je největší problém.“
Bývalá vězeňkyně Kim Joung-suk, která byla v táboře Jodok devět let, popsala, jak v něm její rodiče zemřeli hlady: „Když moji rodiče vyhladověli k smrti, neměla jsem pro ně rakve. Zabalila jsem jejich těla do slámy a nesla jsem je na zádech. Pohřbila jsem je sama. A děti (taky)... Ztratila jsem celou rodinu.“ Nyní sedmdesátiletá Kim měla tři syny a dceru.
Kim popsala režim v táboře: „Od úsvitu do soumraku pracujete. Není stanovena pracovní doba. Vstáváte ve 3:30, abyste se ve 4:30 nahlásila na práci. Pracujete až do setmění.“
Práce je mimořádně těžká, doplnila další trestankyně I Hjum-pak: „Čtyři ženy zapřáhli do vozu. Dvě dopředu a dvě dozadu. Táhly v něm tunu zeminy. Nemohly jsme jen jít. Musely jsme běžet.“
Podle jejího svědectví musely těžkou práci vykonávat i těhotné, aby potratily. Posílali je na krevní testy, které měly zjistit těhotenství a pohlavně přenosné choroby: „Po těhotenských testech nás nutili k potratu. Těhotné byly poslány do pracovních táborů, aby tahaly náklady nahoru a dolů po horách, což vyvolávalo potraty.“