Článek
Situace na Madagaskaru se každoročně zhoršuje s příchodem října, kdy panuje horké a vlhké počasí, vyhovující blechám, které mohou mor přenést z krys a dalších živočichů na lidi. Madagaskar měl loni nejvíce případů moru na světě – 256, pročež se tam snaží MVČK a Pasteurův institut zlepšit hygienu zejména v přeplněných věznicích, plných krys.
Kritická je situace ve věznici Antanimora v hlavním městě, kde je 3000 vězňů. Podle Evarista Oliviery ale nejsou ohroženi jen vězni a strážci, ale všichni, kdo přijdou do styku s blechami z nakažených krys: „Vězení není izolované, i když nejvíce jsou ohroženi sami zaměstnanci, kteří chodí večer domů a mohou se stát přenašeči. Také krysy mohou jít dovnitř a ven. Vězni mají návštěvy, které se také mohou nakazit.“
Dýmějový mor se dá vyléčit antibiotiky, která se ale musejí nasadit rychle, což se ve vězení neděje. Podle expertů nestačí jen vyhubit krysy, ale je nutná i dezinsekce, protože přenašeči jsou blechy. Dýmějový mor na Madagaskaru ale vymýtit nelze – je tam endemický, protože se vyskytuje v přírodě.
Na Madagaskar a Demokratickou republiku Kongo připadá 90 procent případů dýmějového moru. Ve středověku černá smrt, jak se moru říkalo, vyhubila v Evropě 25 miliónů lidí.
Krysí žloutenka zabíjí na Filipínách
Bakteriální epidemie leptospirózy, zvané též krysí žloutenka, je způsobená kontaminací vody krysí močí. V severní části Filipín si vyžádala nejméně šest mrtvých. Nemocnice v oblasti už přijaly více než 130 nakažených, informovala ve čtvrtek agentura AFP s odvoláním na místní zdravotní činitele.
Centrem epidemie je město Olongapo, které minulý měsíc zasáhly ničivé povodně, jež si vyžádaly na tři desítky obětí. Voda už sice opadla, ale počet nemocných stále přibývá. Leptospiróza může mít v těle inkubační dobu až 30 dní, než se objeví první symptomy podobné chřipce. Ve vážné formě může nemoc vést k selhání ledvin.
Mor
Nemoc způsobuje bakterie Yersinia pestis. Ve středověku si mor vyžádal milióny obětí. Dnes se vyskytuje vzácně, nejčastěji v Jižní Americe a Asii. Je velmi dobře léčitelná antibiotiky.
Nemoc má dvě formy, plicní – tzv. černou smrt - a bubonickou, známou také jako dýmějový mor. Tato forma nemoci je častější. Zdrojem onemocnění byli nejčastěji hlodavci, blechami se nemoc přenesla na lidi.
Plicní i bubonickou formu provázejí vysoké horečky. Při dýmějovém moru nemocnému v místě kousnutí blechou vznikne puchýř a během několika dní pacientovi otečou mízní uzliny v tříslech a podpaží. Právě tam se bakterie hromadí a šíří se dál do těla. Bez léčby umírá asi 60 procent lidí.
Mnohem zákeřnější je forma plicní, která se šíří kapénkovou infekcí. Bakterie v tomto případě napadá plíce, nemoc se projevuje kašlem s příměsí krve. Neléčená má nemoc úmrtnost téměř 100 procent. Pacient umírá během několika dní. Právě tato plicní forma postihla Evropu v letech 1347-1349. Tehdy se rozšířila z Asie a při epidemii zemřela až třetina obyvatel kontinentu, především v Itálii, Francii a Anglii.
Podle filipínských zdravotníků mnoho pacientů ignorovalo první symptomy právě v domnění, že mají obyčejnou chřipku, a snažili se ji léčit sami, místo aby vyhledali pomoc odborníků. Nemoc se šíří jak polknutím kontaminované vody při plavání v povodněmi zaplavených ulicích, tak proniknutím kůží.