Článek
Přísněji trestáni jsou všichni, kteří jsou přistiženi při sledování zahraničních filmů, mají na sobě západní módu nebo mluví slangem, jenž ukazuje, že se „zpronevěřili” korejštině.
Zákon je zaměřen proti „reakcionářskému” myšlení a tresty jsou tvrdé. Za odhalení většího množství propašovaných médií s obsahem z Jižní Koreje, USA nebo Japonska hrozí až trest smrti.
Severokorejská univerzita se chlubí spoluprací s Univerzitou Karlovou. Ta o ničem neví
KLDR se chce nyní zaměřit především na pašeráky, kteří do uzavřené země dostávají nahrávky jihokorejských seriálů nebo výpravných amerických akčních snímků, ale tresty čekají i fanoušky západní zábavy. Pokud jsou přistiženi, jak se na filmy dívají, čeká je až 15 let v nápravném táboře, kde budou muset tvrdě pracovat.
Nebezpečný džínový jed
Záběr nového zákona je ale ještě širší. Kim v dopise vyzval Ligu mládeže, aby pomohla zlikvidovat „odporné, individualistické a antisocialistické chování“ mladých lidí. Za cíl si klade například to, aby mladí Severokorejci přestali používat cizí slova, nezvyklé účesy nebo západní oděvy, typicky džíny, které označuje za „nebezpečný jed“.
Tresty obyvatelům KLDR hrozí i za používání neregistrovaného televizoru, rozhlasového přijímače, počítače nebo zahraničního mobilního telefonu.
Severní Korea zavádí přísné tresty za jihokorejské manýry
Jihokorejský server Daily NK, který informuje o dění v Severní Koreji na základě zpráv od tamních obyvatel, uvedl, že tři adolescenti skončili v převýchovném táboře, protože se ostříhali jako hvězdy korejského popu a ohrnuli si kalhoty nad kotníky.
Tresty pro rodiče i nadřízené
Daily NK zmínil, kdo všechno může být potrestán. „Pokud je přichycen dělník, může být potrestán i ředitel továrny, pokud dělá problémy dítě, mohou být potrestáni rodiče,“ sdělil BBC jeho šéfredaktor I Sang Jong. Režim tvrdě využívá systém vzájemného monitorování lidí.
Dobře si pamatuju na muže, který měl zavázané oči, a přesto jsem viděla, jak mu tečou slzy. Páska přes oči od nich byla úplně mokrá. Pak ho přivázali ke kůlu a zastřelili ho.
Podobné tresty nejsou samozřejmě ničím novým, připomněla přeběhlice Jun Mi-so, která BBC řekla, jak se musela v jedenácti dívat na popravu člověka, který do země pašoval videa. Dodala, že se musel dívat každý: „Jestliže byste to neudělali, mohli by to posoudit jako zradu. Dobře si pamatuju na muže, který měl zavázané oči, a přesto jsem viděla, jak mu tečou slzy. Páska přes oči od nich byla úplně mokrá. Pak ho přivázali ke kůlu a zastřelili ho.“
Zprvu se zdálo, že alespoň v této oblasti se třetí z dynastie vládnoucího rodu Kimů, který studoval ve Švýcarsku a miluje basketbal, bude lišit od svých předchůdců. Jenomže zemi se daří špatně, kvůli suchu a neúrodě panují obavy z hladomoru.
Severní Koreu stále dusí sankce, kvůli koronaviru byla navíc loni po většinu doby uzavřená, dodávky z Číny se skoro zastavily. Kim letos na jaře přiznal, že země čelí „nejhorší situaci vůbec, kterou je třeba překonat“. A aby se lid nebouřil a propaganda mohla dopadat na úrodnou půdu, je potřeba jej odříznout od informací zvenku, aby v jihokorejských seriálech neviděl, jak lidé žijí v nedalekém Soulu.
Kim dozírá na obnovu po povodních, přiznává hospodářské potíže
Šéfredaktor Daily NK dodal, že snahou Kimova režimu je zničit jakékoli sny o Jižní Koreji a jakoukoli fascinaci touto zemí. Čoi Čong-hun, jeden z mála Severokorejců, který se dostal loni na jih poloostrova, dodal, že „čím jsou časy tvrdší, tím tvrdší jsou omezení, zákony a tresty.“ „Pokud máte plné břicho a díváte se na jihokorejský film, může to být pro pobavení, ale když není jídlo a vede se boj o život, lidé jsou naštvaní,“ uvedl k tomu, jak mohou působit na hladové Severokorejce filmy, kde si Jihokorejci žijí velmi dobře.
Nezvládli jsme vůbec nic, přiznal Kim
Může zákon uspět?
Otázkou je, zda budou stále silnější represe fungovat. V posledních letech byly USB flash disky s jihokorejskou produkcí v KLDR zcela běžné a ani stávající tresty neodrazovaly od jejich sledování, uvedl Čoi. Napřed byl za takový „prohřešek” trest kolem roku v pracovním táboře, poté více než tři roky. Přes padesát procent mladých lidí je nyní v severokorejských lágrech právě za sledování zahraničních médií.
Ani další přeběhlík, Kim Gjum-hjok z elitní pchjongjangské rodiny, který byl v roce 2009 v šestnácti dopaden kvůli podobnému činu, v účinnost trestů nevěří: „Nikdo nemůže porazit naši zvědavost. Chtěli jsme vědět, co se děje ve vnějším světě.“