Článek
Dvaadevadesátiletý muž slunící se v kolečkovém křesle na dvorku ve společnosti několika dalších seniorů, kteří jsou stále schopni lehkého cvičení na čerstvém vzduchu. To není výjev z domova důchodců, ale z vězení v Tokušimě asi 520 kilometrů západně od Tokia.
Onen muž na vozíku si v tokušimském nápravném zařízení odpykává doživotí za vraždu a znásilnění, uvedla ve své reportáži agentura Reuters.
Ostatní starci jsou v Tokušimě povětšinou také za těžké delikty. „Mně samotnému už je 65 let, takže budu také brzy potřebovat péči. Snažím se moc nemyslet na to, že jsou to zločinci. Chci být zkrátka užitečný v poskytování péče a podpory seniorům tady,“ vysvětlil vězeňský pečovatel Šigejoši Jagi.
Už jsou příliš institucionalizovaní
Krom toho, že staří vězni kladou vysoké nároky na vězeňský systém, představují problém i po propuštění. Nedokážou se totiž znovu integrovat do společnosti. „Mám nemocné srdce a ve fabrice jsem často omdléval. Každý den tady cvičíme, také běhám a posiluju, hlavně nohy a kyčle, abych byl schopen pracovat, kdyby mě někdy pustili,“ vysvětlil jedenaosmdesátiletý vězeň, jehož jméno nebylo v souladu s japonskými zákony zveřejněno.
Odpykává si doživotní trest. Už dvakrát byl sice podmínečně propuštěn, pokaždé byl ale znovu zadržen, protože pil alkohol, čímž porušil jednu z podmínek svého propuštění. Jediné, po čem teď touží, je ještě naposledy obejmout svou 103letou matku. „Chci se dostat z vězení a vidět svou matku. To je vše, co chci.“
„Co když venku nefungují mezilidské vztahy? Musím se pokusit nemyslet na to, že se mi možná tady žije lépe,“ strachuje se další vězeň ve věku 70 let.