Jak se Zemanův zmizelý poradce Jie dostal z lesa mezi přední investory

Televize zmapovala podivuhodnou kariéru Jiea, který začínal u lesní policie. K jeho pádu přispěl šéf nadace CEFC Patrick Ho, který byl ve středu uznán vinným z úplatkářství a praní špinavých peněz.

Jednačtyřicetiletý Jie Ťien-ming měl v CEFC takřka božské postavení, setkat se s ním mohl jen málokdo, skoro nikdo na něj neměl ani telefon. Což nakonec v době pádu firmy vedlo Pražský hrad, aby po něm v Číně v březnu pátral. [celá zpráva]

Jie se setkával jen s nejvýše postavenými lidmi, jako byl turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, kazašský premiér, bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger nebo bývalý šéf americké federální banky (Fed) Alan Greenspan.

Firma měla na začátku letošního roku majetek v hodnotě 3,2 miliardy dolarů po celém světě včetně kancelářských prostor v Hongkongu a apartmá v Trump Tower na Manhattanu. Zaměstnávala 50 tisíc lidí. V roce 2017 ji časopis Fortune zařadil na 222. místo žebříčku pěti set největších podniků světa, ještě v roce 2013 byla na 349. místě.

Samotného Jiea o rok dříve Fortune zařadil na druhé místo seznamu čtyřiceti nejbohatších mužů pod čtyřicet, přičemž v žebříčku pěti set nejbohatších zaujímal 229. místo. Časopis zmínil, že od svých dvaceti let postupně začal nakupovat ropné společnosti po celém světě. CEFC uzavřela smlouvy na dovoz ropy z Kazachstánu, Kataru, Abú Zabí i Čadu a její roční obrat činil 42 miliard dolarů.

Jak se to Jieovi povedlo, ale jasné příliš není. Ještě v půlce 90. let pracoval v rodné provincii Fu-ťian jako příslušník lesní policie. Pak se mu podařilo na aukci koupit ropná aktiva od obchodníka, který opustil provincii Fu-ťian. Jie uvedl, že mu hotovost poskytli obchodníci z Hongkongu a Fu-ťianu. Jak ale podotkl Andrew Chubb, který je odborníkem na Čínu na Kolumbijské a Harvardské univerzitě: „Proč to svěřili někomu, komu je lehce přes dvacet, je záhadou.“

CEFC, která vznikla v roce 2002, „se vynořila z ničeho“, řekl Laban Yu, který vede odbor věnovaný Číně v investiční bance Jeffries Group. V roce 2009 Jie přesídlil z Fu-ťianu do Šanghaje, uvedly čínské finanční noviny Caixin. „Byl součástí fu-ťianské kliky, která sílila,“ dodal Chubb. Z Fu-ťianu pochází i současný prezident Si ťin-pching. Sídlo CEFC bylo v honosném paláci v šanghajské bývalé francouzské čtvrti, která patří k nejdražším ve městě.

Firma rychle expandovala. Nakupovala nemovitosti a firmy po celém světě, v Česku, Singapuru, Hongkongu, na Bermudách i v Číně. V roce 2016 uzavřela v Gruzii smlouvu o vzájemném obchodu a další s kazašskou státní ropnou a plynovou společností za 680 milionů dolarů. V následujícím roce utratila 900 milionů dolarů za akcie v ropném poli, kde většinu drží firma Abú Dhabi National Oil.

Od roku 2011 rostl obrat ročně o 25 procent a loni společnost CEFC plánovala největší akvizici - vstup do ruského Rosněftu. Chtěla koupit jeho čtrnáctiprocentní podíl za devět miliard dolarů. [celá zpráva]

Ohromný rozvoj firmy ale vyvolával otázky. Jak to, že má CEFC takové peníze? Spekulovalo se o vazbách na čínské vedení i o možnosti, že Jie je jedním z korunních princů strany, jak se říká synům vysokých čínských funkcionářů, což je případ Si Ťin-pchinga, nebo že je spojen s armádou.

V jeho životopisu z roku 2012 se psalo, že byl v letech 2003 až 2005 náměstkem generálního tajemníka Čínské asociace pro mezinárodní přátelství CAIFC, což je politický orgán čínské armády. Logo CEFC nápadně připomínalo znak CAIFC. CAIFC však vazby popřela.

V roce 2016 v rozhovoru pro Fortune – jediném, který kdy poskytl západním médiím – Jie řekl, že nemá vazby na armádu a zmínil, že nakoupil v aukci podíly v ropných firmách. Podle experta Andrewa Chubba Jie chtěl, aby se věřilo, že CEFC má vazby na nejvyšší místa v Číně.

Určité vazby nejspíš skutečně měl, jakkoli to formálně popíral. Při návštěvě českého prezidenta Miloše Zemana u čínského prezidenta Sia v září 2015 se Jie objevil na společném snímku obou státníků.

I Fortune zmínil, že mu to umožnilo výjimečné privilegium - peníze jeho soukromé firmě půjčovaly čínské státní banky. A mladý businessman se choval jako neoficiální energetický velvyslanec Číny. Výrazně také podporoval plán Nové hedvábné stezky. Tomu byly věnovány semináře a konference pořádané nevládní organizací China Energy Fund Commitee, kterou CEFC založila v roce 2008. V roce 2012 získala nevládní organizace pozici při OSN jako poradní orgán.

Při jejím vzniku se však ukázalo, že Jie nějaké vazby na armádu měl. Ředitelka washingtonské firmy China Power Project Bonnie Glaserová uvedla, že v roce 2010 mu byla představena v Šanghaji přes bývalého čínského admirála, který zařizoval, aby byla nevládní organizace zaregistrována pod OSN. Dodala ovšem, že admirál nebyl nijak bohatý ani vlivný, ale uměl dobře anglicky a znal mezinárodní procedury. Právě po vzniku této společnosti začala CEFC s mezinárodní expanzí a její obrat rostl ročně o čtvrtinu.

Ovšem právě China Energy Fund Commitee stála na začátku pádu impéria CEFC, protože 18. listopadu 2017 agenti FBI zadrželi jejího předsedu, bývalého hongkongského ministra vnitra Patricka Ho Čchi-pchinga. Byl obviněn z osmi případů praní špinavých peněz a úplatkářství, protože měl v roce 2014 nabídnout dva miliony dolarů prezidentovi Čadu Idrissovi Debymu a dalšího půl milionu ugandskému ministrovi zahraničí Samu Kutesovi, který předsedal Valnému shromáždění OSN, za to, že poskytnou CEFC právo těžit ropu. Ve středu byl 69letý Ho uznám vinným u soudu v New Yorku v sedmi případech úplatkářství a praní špinavých peněz, uvedl list South China Morning Post. Trest bude vynesen v březnu.

I když peníze vyplaceny nebyly - Deby je odmítl přijmout a Ho svou vinu popíral - připoutala kauza pozornost k CEFC, přestože ta se od aktivit své nevládní organizace distancovala. Žaloba popsala Hoa jako chladně kalkulujícího muže, který rozdával peníze, aby rozšířil portfolio CEFC podle hesla „dávej a pak ber”.

„Je to klasika, jako z filmu. To není způsob legálního obchodování,” řekl žalobce Douglas Zolkind u soudu v New Yorku.

Zálohu na nákup Rosněftu už CEFC nezaplatila, nikdo jí neposkytl potřebné peníze a obchod padl. Postupně se ukazovalo, že CEFC je jen prázdná skořápka. Letos v březnu Caixin publikoval informace o forenzním auditu v CEFC s tím, že firma stála jen na úvěrech. Mnohé byly velmi nevýhodné s vysokými úroky. O několik dní později byl Jie zatčen a CEFC převzala státní firma CITIC, která byla na 156. místě žebříčku 500 největších firem. [celá zpráva]

Jak CEFC fungovala a kdo za ní stál, jasné není, i když se ukázalo, že dvě třetiny půjček měla od státní Čínské rozvojové banky a Jie i prezident Si pocházeli ze stejné provincie. CNN ale upozornila, že není jedinou firmou v potížích a hroutí se také další soukromé firmy stojící na úvěrech.

Zatčen byl i Wu Siao Chuej, šéf pojišťovny Anbang Insurance Group, jež koupila za 1,95 miliardy newyorský hotel Waldorf. Za to, že podvodně lákal z investorů dolary, byl v květnu odsouzen v Šanghaji na 18 let. Čína se snaží zasahovat proti společnostem, které stojí na úvěrech a mnohdy se soustřeďují především na to, aby je vyvezly do ciziny.

„Vláda není spokojená s tím, jak vedly své záležitosti, zejména když je využívaly k vývozu kapitálu,“ řekl Tom Rafferty, hlavní ekonom pro Čínu z Economistu.

Paradoxem je, že český prezident Miloš Zeman se Jiea stále zastává a nezbavil ho postu ekonomického poradce. Poradcem přestane být, jestliže bude odsouzen, řekl mluvčí Hradu pro CNN.