Číňané se pochlubili náporovým supermotorem

List zdůraznil, že letoun poháněný podobným motorem dosahující hypersonických rychlostí by se dostal na každé místo na Zemi do dvou hodin. Podle listu by to urychlilo leteckou dopravu, podobné motory se však využívají spíše ve vojenských projektech hypersonických střel.

Ono případné vojenské užití plyne z vyjádření vědců z týmu vedeného profesorem Ťiangem Cung-linem z Institutu mechaniky Čínské akademie věd otištěné v sobotním vydání Čínského žurnálu pro aeronautiku. Tam stojí, že motor může sloužit i „pro opakovaně použitelná transatmosférická letadla, která startují horizontálně z letištní ranveje, zrychlí na orbitu kolem Země, pak opět vstoupí do atmosféry a nakonec přistanou na letišti.“ U komerčních strojů není příliš pravděpodobné, že by s cestujícími vstupovaly až do kosmického prostoru. Možné je však tento pohon použít u prvních stupňů kosmických raket, protože nemusejí mít okysličovadlo.

Čínští experti tvrdí, že by zmíněný motor používající jako palivo vodík mohl dosáhnout rychlosti šestnáctkrát překračující rychlost zvuku, na světě však neexistuje aerodynamický tunel, který by takovou rychlost umožňoval. První takový se staví u Pekingu. Podle listu motor při testech prokázal bezprecedentní výkony, co se týká tahu, stability hoření a úspornosti paliva. Právě tou jsou náporové motory pověstné.

Náporové motory ale nejsou ničím novým, vynalezl je ještě před první světovou válkou René Lorin a za druhé světové války s ním prováděli experimenty Němci. Po druhé světové válce poháněly francouzské experimentální stroje Reného Leduca. Výhodou náporového motoru je jednoduchá konstrukce bez rotujících prvků. Náporový motor nepotřebuje žádnou turbínu, nasávaný vzduch se adiabaticky stlačuje jen vhodným tvarováním přívodního kanálu, pak se do něj vstřikuje palivo a proud plynů zase upravuje vhodně tvarovaná tryska. Nevýhodou je to, že funguje jenom za pohybu, nelze s ním startovat z nulové rychlosti, takže stroje poháněné náporovými motory musejí mít ještě nějaký jiný pohon.

Klasický náporový motor dobře funguje jen v rozsahu Machova čísla 2 a 4. Vyšší rychlosti umožňuje dosáhnout jen scramjet, kdy vzduch vstupuje do spalovací komory nadzvukovou rychlostí. U něj je ale problémem vysoké tepelné namáhaní vstupu.

Číňané svůj motor označují za sodramjet, tedy šikmý náporový motor s detonací. Podobně jako Američané nepoužili kruhového průřezu, ale pracují s plochou vstupní i výstupní tryskou, které jsou však vůči sobě šikmo skloněné. „Mohli byste si ho snadno splést se skluzavkou,“ uvedl jeden z čínských vědců. Podle nich je právě sodramjet velmi slibnou koncepcí.

List South China Morning Post připomíná, že jde o americkou koncepci, která se vyvíjela v šedesátých a sedmdesátých letech. Tehdy přišel Richard Morrison s ideou, že by rázové vlny mohly zažehávat vodík, ale Spojené státy ji více nerozvíjely, upřednostňovaly jako palivo letecký petrolej.

Pohon typu scramjet měl být využit u kosmoplánu Rockwell X-30, který byl zastaven ještě před tím, než byl postaven, ale otestovaly ho stroje X-46 dosahující rychlosti M 9,6, takže jde o nejrychlejší letadlo. Vyrobeny byly tři a každý se dal použít jen jednou. Vývoj pak pokračoval u stroje Boeing X-51 Waverider. Oba typy byly vypouštěny z bombardéru B-52 a nejdříve je urychlila raketa.

U vyvíjeného bezpilotního průzkumného a útočného stroje Lockheed SR-72 se počítá, že by měl mít kombinovaný pohon, tedy turbínové motory umožňující pracovat i v náporovém režimu.