V USA je zmatek. Řídíme se tím, co se říká doma, popisují Češky v New Yorku

Novinkám popsaly situaci dvě Češky, Barbora Šimíková žije přímo v New Yorku, zatímco Jitka Seck žije s rodinou severně od New Yorku v městečku Mamaroneck.

Barbora Šimíková se živí jako chůva, stará se o dítě lékařů, a tak má i v této době mnoho práce. Jitka Seck naproti tomu zůstala doma s třináctiletými dvojčaty, kterým pomáhá s domácí výukou.

Podle obou Češek jsou informace o koronaviru chaotické. Jedním z hlavních důvodů je fakt, že každý z padesáti států zavádí svá vlastní opatření, která se mohou výrazně lišit. Centrální vláda v čele s prezidentem Donaldem Trumpem přichází jen s jednotlivými doporučeními, kterými se ale guvernéři jednotlivých států nemusí nutně řídit.

„Náš guvernér Cuomo je to nejlepší, co nás mohlo v této situaci potkat. Zajímá se o situaci, konzultuje s odborníky a říká nám věci na rovinu tak, jak jsou. Naproti tomu Trumpovy zprávy jsou naprostý chaos. Každý den jiné informace, používá domněnky, které potom jeho vlastní odborníci musí vyvracet,“ vysvětluje politickou situaci Šimíková.

Guvernér Andrew Cuomo zavedl postupně ve státě New York velmi podobná opatření, jako známe v Česku. Školy i většina podniků je zavřená, lidé mají dodržovat odstup dvou metrů a pokud možno zůstávat doma. Například povinnost nosit roušku či jinou ochranu však v New Yorku platí teprve od tohoto pátku. Obě ženy si proto řekly, že než se nakazit, budou raději postupovat podle krajanů.

„Já jsem nejvíc poslouchala to, co se děje v Čechách. Když tam se začalo hodně nakupovat a tady se pořád ještě říkalo, že se nám to vyhne, tak jsem udělala nákup. Když bylo v Čechách doporučení nosit roušky a tady byly rozhovory se specialisty, co říkali, že jsou zbytečné, tak jsme si roušky nakoupili. Kamarádka z Čech nějaké ušila a poslala mi je. Řídím se víc selským rozumem a tím, co se děje v Evropě, než tím, co se děje tady,“ přiznala Jitka, která v USA žije už devatenáct let.

Podle ní totiž u nich, v malém městě Mamaronecku, lidé doporučení příliš nedodržují. Za hezkého dne se shlukují venku a chodí na procházky i pro zmrzlinu. Před zavedením povinného nošení roušek je na veřejnosti nosila zhruba pětina obyvatel. Nyní se jejich počet mírně navýšil, stále ale při nákupu v obchodě nedodržují sociální odstupy.

„Dokud se to lidí netýká přímo, tak to strašně podceňují,“ komentuje chování některých spoluobčanů Seck. „Minulý týden tu na covid-19 zemřel místní trenér baseballu. To bylo snad poprvé, kdy si lidi uvědomili vážnost situace,“ dodává.

Šimíková naopak pocítila, jak se město, které nikdy nespí, vylidnilo. Všude je zavřeno, v hromadných dopravcích minimum lidí. Důslednější jsou tam i na dodržování dalších opatření. „Roušky nosí ve městě zhruba 70 procent lidí a každý se druhému vyhýbá obloukem tak, aby mezi nimi zůstal minimálně dvoumetrový odstup,“ popisuje život ve městě Šimíková.

Podobně jako všude na světě, i newyorští zdravotníci jsou pod velkým tlakem a bojují s nedostatkem personálu i ochranných prostředků. Na pomoc se jim proto vydali studenti medicíny i zdravotníci z okolních států. Kromě toho se, podobně jako u nás, zvedla vlna solidarity a dobrovolnictví i u občanů.

„Tady v Mamaronecku jsme vytvořili potravinovou banku, lidi si začali pomáhat i přes Facebook, dávají si hračky, půjčují přístroje. Lidé hodně šijí roušky a někdo dokonce vyrábí domácí dezinfekce a ochranné štíty, které vozí do nemocnic,“ popisuje aktivitu jednotlivců Seck.

Ani to ale bohužel není pro zdravotnický personál dostačující, i nadále se totiž potýkají s nedostatkem roušek, respirátorů i testovacích sad. Nejtěžší je však situace s nedostatkem lékařů, kvůli které jsou často nuceni pracovat i nemocní. „Doktoři mohou být doma 3 dny po opadnutí horečky, pak musí znovu do práce,“ vysvětluje Šimíková.

„Sousedka je pozitivní, ale bez symptomů. Pracuje v domově důchodců, kde mají mnoho pozitivních pacientů. Řekli jí, že má doma zůstat týden, a když se symptomy ani nadále neobjeví, může po týdnu zpátky do práce, stačí když si vezme roušku,“ popisuje případ své přítelkyně Seck.

Obrovský nárůst tlaku na zdravotníky dokazují vysoké počty nakažených, které jen ve státě New York tvoří téměř třetinu všech nakažených v celých Spojených státech. Poprvé od zářijového teroristického útoku na dvojčata v roce 2001 tak bylo město nuceno opět využít provizorní márnice v podobě chladicích vozů.

Výrazně se navýšil také počet pohřbených lidí na ostrově Hart. Hromadné pohřebiště, kam se za běžné situace ukládá asi 25 těl týdně, jich v nouzovém stavu pojme zhruba 25 denně. Pohřbívány jsou tam oběti koronaviru, ke kterým se po dobu dvou týdnů nepřihlásila žádná blízká osoba.

Dobu koronaviru navíc výrazně komplikuje obyvatelům místní zdravotní systém. Ačkoliv testování na koronavirus by mělo být pro všechny zdarma, systém pojištění a plateb za různou zdravotní péči je natolik komplikovaný, že mnozí občané stále nevědí, zda si mohou léčbu tohoto viru finančně dovolit.

Částka k zaplacení se totiž může lišit podle toho, zda šel pacient pouze na testování nebo k tomu musel i na vyšetření, či zda byl také hospitalizován a na jak dlouho. Podle americké televize CNBC se tak může u průměrného pacienta účet vyšplhat až na 30 tisíc dolarů, tedy zhruba 752 tisíc korun.

Ani u samotného testování na přítomnost koronaviru, které má být zdarma, si však lidé nejsou jistí. „Někdo tu šel k doktorovi, protože si myslel, že má covid-19, ale řekli mu, že nemá, a tak účet dostal stejně,“ popisuje Seck. „To je tak hloupě udělané, že se potom lidé bojí jít k doktorovi. Říkají si, kéž by to byl koronavirus, abych ty testy měl zadarmo,“ dodává s tím, že nejasná pravidla podle ní nejvíce odnášejí zejména sociálně slabší skupiny.

Obě jsou si vědomy, že dokud nezačnou všichni lidé brát situaci vážně, Amerika se z koronaviru nikdy nevzpamatuje. „Ať jsme v Čechách, v New Yorku, nebo jinde na světě, musíme to nějakým způsobem zvládnout,“ shodují se obě Češky.