Sít, či nesít? Zelináři váhají

Tomáš Zoufalý, jednatel firmy ZoŠi Agro z Nových Bránic na Brněnsku, jež patří k největším pěstitelům okurek nakládaček a paprik v Česku, v současné době stále neví, zda bude schopen nejpozději k 15. dubnu zakládat nové porosty.

Firma je už řadu let ve velké míře závislá na pracovnících z ciziny. Jde převážně o Ukrajince a Ukrajinky, jichž na tamních polích od jara do podzimu pracuje okolo tří stovek, většina v hlavním pracovním poměru.

„Pokud nám vláda nedá možnost, aby k nám Ukrajinci nebo někdo jiný přišel pracovat, nemá ani smysl začínat se setím a sázením,“ řekl Zoufalý. Náklady na osivo, pohonné hmoty, ochranné prostředky, závlahy či mzdy jdou do milionů a snadno mohou přijít vniveč.

Češi a Moravané podle jeho slov na polích se zeleninou pracovat nechtějí. „A není to ani tak o penězích. Vždyť u nás si traktorista za 180 hodin měsíčně vydělá v průměru 35 tisíc čistého. Ještě předloni si u nás studenti přivydělávali jako brigádníci při třídění okurek. Loni už jsme nesehnali žádné,“ konstatoval šéf ZoŠi.

„Nad situací by se někdo měl vážně zamyslet. Zastavuje se totiž i doprava. Přispějí k tomu i odstávky výroby ve velkých automobilkách. Kamiony vozící auta na západ přivážejí do ČR mimo jiné i zeleninu. A kdo vám dnes pojede do Itálie?“ posteskl si Zoufalý.

Podle Petra Hanky, předsedy Zelinářské unie Čech a Moravy, bude nejvíce lidé bude zapotřebí v období od konce května, kdy začínají první sklizně. „Zakládání porostů větší část našich firem zvládne, reálně však hrozí, že značná část úrody zůstane nesklizena na polích. Se současným stavem lidí jsme schopni zvládnout jen asi 40 procent sklizňových prací,“ řekl.

Jak dodal, mimořádně složité bude také zajistit, aby se do zelinářských podniků nedostala nákaza a s ní spojená karanténa. Vyžádá si to množství hygienických i logistických opatření, a tím i náklady navíc.

Česko je soběstačné v zelenině jen ze 30 procent, zbytek roční spotřeby se dováží.