Hlavní obsah

Znovuzvolený Macron. Bankéř, který obrátil francouzskou politickou scénu naruby

Zatímco před pěti lety vstupoval Emmanuel Macron do prezidentského klání jako ne příliš známý a zkušený politik, letos se do udržení klíče od Elysejského paláce na další funkční období pustil už jako nanejvýš protřelý aktér politické scény. V nedělním druhém kole prezidentských voleb obhájil mandát se ziskem 58,55 procenta hlasů. Jeho krajně pravicová soupeřka Marine Le Penová získala 41,45 procenta.

Foto: Christian Hartmann, Reuters

Emmanuel Macron

Článek

V roce 2017 měl za sebou jen kratší působení v socialistické vládě jako ministr hospodářství, aniž by kdy předtím zastával jakoukoli volenou funkci. Pozornost médií tehdy více přitahoval jeho dojímavý osobní příběh někdejšího studenta lycea v rodném Amiens, který se zamiloval do o 24 let starší učitelky, jíž si i přes nepřízeň okolí a dlouhé odloučení v roce 2007 vzal.

Ve Francii oznámili výsledky voleb a vypukly protesty

Evropa

Letos měl Macron ve svých 44 letech zkušeností na rozdávání. Prosadil se jako hráč, který obrátil naruby francouzskou politickou scénu, charakterizovanou dříve soupeřením mezi dvěma tradičními velkými stranami: neogaullisty (dnešními Republikány) a socialisty.

Trauma jménem Žluté vesty

Macron úspěšně udržuje při životě centristické liberální hnutí, které ušil sobě přesně na míru a které „vyzobalo“ od politických konkurentů obratné a pragmaticky smýšlející osobnosti.

Jako někdejší investiční bankéř a inspektor na ministerstvu financí začal v prezidentské roli prosazovat progresivní reformy, které měly oživit unavenou francouzskou ekonomiku. V letech 2018 a 2019 ale narazil na odpor tzv. Žlutých vest, jež se zformovaly jako hnutí na protest proti zvýšení daně na pohonné hmoty a celé měsíce držely Francii v napětí. Hned nato sevřela zemi pandemie koronaviru a lockdowny, načež přišla ruská invaze na Ukrajinu.

Macron se tak mohl cítit dostatečně zocelený pro boj o druhý mandát hlavy státu. S ohlášením kandidatury nijak nepospíchal, učinil tak až pět týdnů před prvním kolem, i když jeho účast v prezidentském klání se už dlouho předtím všeobecně očekávala.

Evropští politici gratulovali Macronovi ke znovuzvolení

Evropa

Také jeho nasazení v předvolebním boji letos viditelně za­ostávalo za entuziasmem, s nímž se pustil do boje o prezidentskou funkci poprvé. Mítinků s voliči měl nyní minimálně, zato se více projevoval jako státník, k čemuž jej vybízelo francouzské předsednictví v EU a hlavně válka na Ukrajině. Těsně před jejím vypuknutím jednal v Kremlu s ruským protějškem Vladimirem Putinem a po invazi s ním několikrát telefonoval ve snaze přimět jej k ukončení agrese.

Macronova popularita vylétla nahoru, po několika týdnech se ale zase vrátila na dřívější hodnoty.

Odborářská vejce

S jakou razancí bude moci Macron nanovo spustit své tažení za hospodářské reformy, ukážou až červnové parlamentní volby. Staronový prezident bude potřebovat sobě nakloněnou vládu s důvěrou Národního shromáždění. Do něj budou Francouzi také volit podle většinového systému, ten je ale v případě sněmovny méně striktní a zejména stoupenci levicového radikála Jeana-Luka Mélenchona by Macronovi mohli ztížit život.

Macron chce být i prezidentem těch, kteří pro něj nehlasovali, řekl v projevu

Evropa

U levice neměl Macron v posledních letech na růžích ustláno, byť byl kdysi členem Socialistické strany. Také o jiskření ve vztahu s odbory se už napsalo mnoho a Macron má jistě v dobré paměti vejce, která kdysi v Montreuil schytal od odborářů i s pokřikem „Táhni!“ ještě jako ministr hospodářství. Obvinění některých oponentů, že se chová povýšeně a elitářsky a že je prezidentem bohatých, Macron odmítá.

„Prezident nemusí být milován. Důležité je, aby dokázal zajistit pokrok své země,“ argumentuje.

Související témata:

Výběr článků

Načítám