Ze středostavovského muslima džihádistou. Co zradikalizovalo atentátníka z Paříže

Odpověď na tuto otázku lze hledat v jeho profilu, který na základě shromážděných policejních a soudních materiálů poskládala agentura AP.

Profil mapuje i osudy dvou jeho nejlepších kamarádů, kteří spoluutvářeli Amimourovy radikální postoje a nakonec s ním odjeli do Sýrie, aby se přidali k radikálům.

Nerozlučná trojice se narodila a vyrůstala v Drancy, klidném předměstí na severovýchodním okraji Paříže.

Tato rezidenční čtvrť, jen několik minut cesty vlakem od centra Paříže, je domovem především střední třídy a příslušníci etnických menšin tam žijí vedle etnických Francouzů v relativním poklidu. Z bezpečnostního hlediska není Drancy nijak problémové.

Samy Amimour vyrůstal ve třetím patře jednoho z místních obytných domů a jeho dva kamarádi bydleli jen několik minut chůze od něj. Trojici spojovala zejména záliba ve fotbale, jemuž věnovali většinu volného času. To se ale mělo brzy změnit.

Během dospívání totiž mladíci poznali radikální islám, který se rychle stal jejich vášní a jedinou zálibou.

Samy Amimour byl jediný z trojice, o němž se dá říci, že měl stabilní práci. List The Financial Times napsal s odvoláním na sousedy a známé, že vynikal inteligencí, byl ale snadno ovlivnitelný a silně frustrovaný.

Žádná práce, kterou si vyzkoušel, ho nebavila. Měl pocit, že je většinovou společností ponižován a utiskován.

Nejprve prodával oblečení v obchodě H, později si vydělával prací v supermarketu Carrefour a v roce 2011 začal řídit autobus. Ani práce za volantem autobusu hromadné dopravy mu však nevoněla a 5. října 2012 dal výpověď.

Deset dní nato ho poprvé zadržela policie. Obvinila ho z pokusu přidat se k zahraniční teroristické organizaci v Jemenu, napsala agentura AP. Když se vyšetřovatelé zeptali, proč dal v práci výpověď, odpověděl, že ho cestující vytáčeli doběla.

„Ta práce se neslučovala s mou náturou. Nemohl jsem vydržet časté agresivní výlevy a provokace pasažérů. Šlo však i o zdravotní důvody. Od té doby, co jsem skončil, mě méně bolí záda. Nechci skončit v 35 letech úplně zhuntovaný,“ vysvětloval Samy Amimour policii. O tři roky později se – ve svých osmadvaceti letech – odpálil v Bataclanu. [celá zpráva]

Jako první začal o cestě do zahraničí mluvit nejradikálnější z trojice pařížských kamarádů El Mouadan. Byl to právě on, kdo vymyslel, že se všichni zapíšou do místního střeleckého klubu s vazbami na policejní oddělení, a kontaktoval dalšího francouzsky mluvícího islamistu.

V té době už budoucí džihádisté plánovali cestu do severní Afriky, kde chtěli absolvovat výcvik, a vysloužili si tím zájem policie i tajných služeb. V létě roku 2012 už zpravodajci nasadil i agenty do domů, kde mladíci bydleli, a sledovali, s kým se stýkají.

Operace vyvrcholila 15. října, kdy byli všichni tři zatčeni a několik dní vyslýcháni. Samy Amimour si znovu stěžoval na utiskování muslimů ve francouzské společnosti.

„Muslimové jsou stigmatizováni ve sdělovacích prostředcích a postihuje to každého. Například v práci se nemůžete modlit ve stanovený čas. Když chce žena chodit zahalená, je to problém, a vadí i to, když si chcete nechat narůst plnovous,“ zoufal si.

Vyšetřovatelům také vykládal o blížící se apokalypse a o tom, jak ji chce prožít daleko od ďábelského ducha velkých měst.

Všichni tři mladíci nicméně trvali na tom, že nemají v úmyslu komukoliv ublížit. Za necelý rok už byli ve výcvikovém táboře Islámského státu v Sýrii.

Kdy se Samy Amimour vrátil, aby se podílel na útocích v Paříži, není jasné. Rodina se o jeho návratu dozvěděla až od policie, která v klubu identifikovala mladíkovy ostatky.

Tři skupiny teroristů v Paříži 13. listopadu loňského roku při šesti koordinovaných útocích povraždily 130 lidí, desítky dalších zranily.

El Mouadan byl zabit 24. prosince při americkém náletu v Sýrii. Podle Pentagonu se stal jedním z vůdců Islámského státu a na plánování teroru v Paříži se aktivně podílel. Třetí z kamarádů Samir Bouabout je pravděpodobně stále ještě v Sýrii.